Permisivní nebo permisivní nálada - tento termín v lingvistice označuje jednu z forem žádoucí nálady , která přežila v litevském jazyce : třetí osoba s koncovkami -ie, -ai . Například od slovesa bė́gu – „běžím“, bude permisivní tebė́gie – „nechat ho běžet“, mókau – „učím“, temókai – „ať učí“. Tento tvar má význam 3. osoby jednotného, duálního a množného čísla . Jedním ze znaků permisivního je předpona te tmavého původu; připojuje se (u primárních sloves s dvouslabičným kmenem přítomného času a důrazem na koncovku v 1. osobě přítomného času) k tvaru 3. osoby prastaré žádoucí nálady nebo k tvaru 3. osoby indikativního způsobu u sekundárních sloves a u těch primárních sloves, která jsou v 1. osobě jednotného čísla, mají přízvuk ne na koncovce (například z bė́gu - „běžím“ bude permisivní tebė́ga ) [1]