| Zpěvák u mikrofonu | |
|---|---|
| Píseň | |
| Vykonavatel | Vladimír Semjonovič Vysockij |
| datum vytvoření | 1971 |
| Datum vydání | 1971 |
| Žánr | umělecká píseň |
| Jazyk | ruština |
| Písničkář | Vladimír Vysockij |
„Zpěvák u mikrofonu“ ( „Píseň zpěváka u mikrofonu“ [1] ; podle prvního řádku je známá jako „Jsem celý ve světle, přístupný všem očím...“ [2 ] ) je autorská píseň Vladimíra Vysockého , napsaná v roce 1971. Otevřel první posmrtnou sbírku básní Vysockého " Nerv ".
Jsem celý ve světle, přístupný všem očím, -
začal jsem obvyklým postupem:
vstal jsem k mikrofonu jako k obrazům...
Ne, ne, dnes určitě - ke střílně.
A mikrofon se mi nelíbí -
Ano, můj hlas udělá ostudu komukoli -
Jsem si jistý, když někde lžu -
Nemilosrdně posílí mé lži.
Píseň je zpívána v první osobě. Lyrickým hrdinou je zpěvák s kytarou, „který zahájil obvyklou proceduru“ – zpívání z jeviště pro veřejnost. Hrdinova pozornost se soustředí na mikrofon , který mu jako hladové kuřátko vytrhává zvuky z úst. Mikrofon se stává měřítkem jeho poctivosti: "když někde ležím - // Nemilosrdně posílí mou lež", "když zkroutím duši - // Křivku nikdy nenarovná."
Požadavek dokonalé poctivosti nutí hrdinu dívat se na mikrofon jako na náboženský symbol – obraz , lampu . Ale zároveň to vytváří pocit nebezpečí. Hrdina vidí mikrofon jako hada a sebe jako zaříkávače hadů ; mikrofon se také objevuje ve formě střílny , ze které může zpěvák "plácnout devět gramů olova do čela." Jeho stín „bolestivě šlehá po tvářích“ pokaždé, když hrdina ztratí svůj „upřímný tón“. Zároveň nelze zastavit, nelze to předstírat, nelze se schovat za ruku („kytara plete ruce“), ani odejít – „Nehýbej se, nehýbej se, neopovažuj se!" Nepřátelský je nejen mikrofon, ale celá situace - světlo rampy je vnímáno jako rána a o stojícím žáru se bez bolestného zasténání nedá mluvit [4] .
Ve Vysotského sebraných dílech je Zpěvák u mikrofonu datován rokem 1971; v moderních vydáních je tato píseň považována za součást autorovy dilogie, jejíž druhou polovinou je „ Píseň mikrofonu “, napsaná ve stejném roce [5] . Počínaje I. A. Sokolovou badatelé upozorňují, že jedním z inspiračních zdrojů pro „Zpěvák u mikrofonu“ by mohla být „Píseň o varhaníkovi, který vyplňoval pauzy na koncertě Ally Solenkové, když zpěvačka odpočívala“ (1958-1962) od Michail Ancharov , jehož obrazy se odrážejí jak v tomto díle, tak v „ Tightrope “ vytvořeném v roce 1972 [6] [7] .
První známý zvukový záznam písně pochází ze září 1971 – byl vyroben v Kyjevě DSK-3 na banketu v kanceláři G. Astaškeviče. Kromě ní existuje minimálně pět záznamů autorského představení "Zpěvák u mikrofonu" z let 1972-1977. Čtyři z nich vznikly v letech 1976-1977 v Paříži, včetně alba Interrupted Flight [2] . Toto album vyšlo v roce 1981 [8] .
Během života Vysockého byla píseň (jako „Jsem celý ve světle, přístupná všem očím ...“) zařazena do sbírky „ Songs of Russian Bards “, vydané v Paříži v roce 1977 vydavatelstvím YMCA-Press. house a což byl soubor magnetofonových kazet doplněných tištěnými texty . Vysockovský expert Mark Tsybulsky upozorňuje, že texty a soundtracky písní obdrželi vydavatelé sbírky nikoli od autora, ačkoli Vysockij byl s jeho vydáním spokojen [9] . „Jsem celý ve světle, přístupný všem očím…“ se objevuje již na první kazetě první série kolekce [10] .
V roce 1981, po smrti Vysockého, se text písně objevil v tištěné podobě v SSSR - v č. 5 časopisu Friendship of Peoples . V této verzi se pořadí řádků lišilo od pozdějších vydání: 4. a 5., stejně jako 12. a 13. sloka byly obráceny a text končil slokou, která odrážela první [1] :
Jsem osvětlený, přístupný všem očím, -
Co mám očekávat - klid nebo bouřku?
Postavil jsem se k mikrofonu kvůli obrázkům...
Ne, ne! Dnes určitě - do střílny!
Pod názvem „Píseň zpěváka u mikrofonu“ pak text zařadil Robert Rožděstvenskij do první sovětské sbírky Vysockého básní „ Nerv “, vydané ve stejném roce. Všechny texty obsažené ve sbírce byly rozděleny do deseti oddílů, s výjimkou „Píseň zpěváka u mikrofonu“, která bezprostředně navazovala na předmluvu „Od kompilátoru“ – podle Alexeje a Michaila Ljachova jako „program " báseň. Ljachovové poukazují na to, že Rožděstvenskij se zjevně spoléhal na soundtrack vytvořený K. Mustafidim, ale provedl textové změny - zejména nahradil slovo „beat“ ve druhém řádku refrénu slovem „shine“ (počínaje 2. vydání v textu opět znamenalo "bít"). Z reedice „Nerva“, vydaného v roce 1990 v Moldavsku, byla báseň, která nebyla zařazena do žádné sekce, zcela vyloučena. Závěrečná sloka zmizela z textu až v 5. vydání Nerva ( Sovremennik , 1992), editoval A. Krylov [11] .
V roce 1987 vydala společnost " Melody " dvojalbum "... Aspoň budu stát trochu víc na hraně...", kde se soundtracky samotného Vysockého střídaly s prováděním jeho textů divadelními herci. "Píseň zpěváka u mikrofonu" v autorském podání byla zařazena na druhý disk alba [12] .
Mezi cover verzemi písně je společné vystoupení Světlany Surganové , Andreje Knyazeva , Sergeje Bezrukova a Alexeje Jašina. Videoklip věnovaný památnému dni Vysockého byl podle Yashina natáčen tři roky [13] . Další coververze byla zahrnuta v albu " Sekunda " od Grigoryho Lepse [14] .
„Zpěvák u mikrofonu“ přeložili do bulharštiny D. Tonev a I. Stanev (Anna Kolchakova, přičemž si všímá výhod prvního překladu, který je významově bližší originálu, zároveň píše, že ani Tonev, ani Stanev se podařilo zprostředkovat autorovu intonaci závěrečných refrénových řádků: „A - teplo-ah! .. Teplo!“ [4] ; Ksenia Fedorova také poznamenává, že v obou překladech chybí adekvátní přenos paronyma „image“ - „ střílna“ [15] ). Překlad do polštiny provedl bard Jacek Kaczmarski (pod názvem „Ze sceny“) [16] , do němčiny básník-interpret Reinhold Andert [17] , v hebrejštině „Zpěvák u mikrofonu“ byl provedl Lior Eyni [18] . Píseň nazpíval ve francouzštině kanadský zpěvák a skladatel Yves Derosier a byla zařazena na jeho album Volodia z roku 2002 [19] . Album Eugenio Finardi z roku 2008 Il cantante al microfono [20] bylo pojmenováno po této písni .
Literární vědci, kteří odkazují na Zpěvák u mikrofonu, si všímají dramatičnosti textu samotného i rysů představení (sténání „hot-ah!“ [4] ). Lyudmila Tomenchuk poukazuje na to, že intenzita vnímání je dána již počáteční linií: „Jsem celá ve světle, přístupná všem očím...“ [21] . N. A. Shtafun vyzdvihuje opakovaně používanou techniku amplifikace – sekvence stejného typu konstrukcí, které umocňují dojem z obrazu. Mezi takové amplifikace patří zejména repliky „Musím zpívat, dokud nebudu hloupý, dokud nezemřu“ (dvojitá gradace) a „Nehýbej se, nehýbej se, neodvažuj se“ (gradace vzestupná, resp . ) [22] . Jeden z ústředních obrázků v textu – mikrofon jako had – byl opakovaně používán v umění 60. let. Nachází se tedy v básni Jevgenije Jevtušenka „Boj za mír“ (1968): „Ten řečník támhle, moudrý na kongresech, jako kobra, vyčaruje mikrofon.“ Je možné, že tento snímek, jak pro Jevtušenka, tak pro Vysockého, byl inspirován karikaturní kresbou Stasyse Krasauskase z počátku roku 1966 a zobrazující Bulata Okudžavu před mikrofonem v situaci, kdy se podle A. V. Makedonova „poezie mění v boj se lží nejen v druhých, ale i v sobě samém“ [7] .
Drama, konflikt, vytvořený v písni, považuje literární kritik Vladimir Kozlov za umělý: autor ve snaze dosáhnout opravdového dramatu „předkládá nevinnou situaci písně jako bitevní plátno “. Podle Kozlova konflikt vyvolaný tím, že lyrický hrdina překračuje přijatý rámec a vhodný v baladě „ Lov na vlka “, podle Kozlova neúspěšně přenáší Vysockij do jiných žánrů (další příklady takového neoprávněného přesunu se nazývají „ Běh “. pacer “ a „ Song about high jumper “) [23] .
Lyudmila Tomenchuk poznamenává, že v písni, která by podle názvu měla pracovat se zvukovými obrazy, dominují vizuální obrazy - počínaje prvními slovy „Jsem ve světle“, zatímco první zvukový obraz ( „můj hlas“) se objeví pouze v šestém řádku. Hojnost vizuálních obrazů je spojena s mikrofonem – je „přirovnán k bodu, hadu, lampě, obrazům, střílně“ [24] . O. A. Fomina poukazuje na jasně vyjádřenou změnu perspektivy, v níž je pohled zpěváka do mikrofonu a publika zprostředkován jambickým pentametrem a pohled zpěváka z „pohledu“ reflektorů a noh je vícestopý. trochej [5] .