| Dopisy do starověké Číny | |
|---|---|
| Stručně v čínském Vergangenheit | |
| Autor | Herbert Rosendorfer |
| Žánr | satirický román |
| Původní jazyk | německy |
| Tlumočník | E. Kolesov |
| Vydavatel |
Deutscher Taschenbuch Verlag Překlad: Jevgenij Nikolajevič Kolesov |
| Uvolnění | 1983 _ |
| ISBN | 5-9713-2046-7 |
Letters to Ancient China ( německy: Briefe in die chinesische Vergangenheit ) je satirický sci-fi román německého spisovatele Herberta Rosendorfera z roku 1983 .
Čínský guan 4. pozice Gao-Dai („mandarinka a hlava císařské komory básníků, zvané „Dvacet devět mechem pokrytých skal“, nacházející se v Kaifengu , hlavním městě Říše středu “), žijící v 10. dynastie Song , pomocí stroje vynalezeného časem jeho přítele , spadá do Mnichova ve druhé polovině 20. století . Účelem cesty čínského úředníka nebylo nic jiného než zvědavost, touha vidět, jak žijí jeho potomci. Jak je vysvětleno v románu, kvůli rotaci Země neskončí Gao-Dai v Kaifengu , který byl v té době hlavním městem Nebeské říše, ale v Německu .
Prostřednictvím "poštovního kamene" může Gao-Dai posílat dopisy svému příteli Ji Gu. Ze 37 dopisů v první osobě, pokrývajících období od 14. července 1982 do 27. února 1983 (soudě podle dat a dnů v týdnu uvedených v románu), kde Gao-Dai popisuje své dojmy příteli, román vlastně sestává.
Zvenčí pozorující Gao-Dai v dopisech popisuje evropskou společnost 20. století, její problémy (environmentální, duchovní, problémy konzumní společnosti, problémy umění, vztahy), které mandarinka vždy překvapí. Zamýšlí se nad cizím postojem k životu „velkonosých“ (jak nazývá obyvatele Mnichova 20. století), v souladu s vlastními představami vzdělaného člověka s filozofickým myšlením, ale z dávné minulosti .
Ztratili pravý význam řádu. Pořádek je vědomí svého místa ve všeobecné harmonii současnosti. Na to by velký čumák namítl, že současnost sama o sobě není v žádném případě harmonická, a proto není co si uvědomovat. Ano, dokonce by tento argument považovali za nepopiratelný. Vznešenému manželovi by však mělo být jasné, že současnost je vždy harmonická, jen je třeba si dát práci této harmonii naslouchat, porozumět jí, a to je možné pouze tehdy, když se člověk neustále nesnaží jít jako daleko „vpřed“, jak je to možné, daleko od sebe. Ale lidé s velkým nosem to prostě nechtějí pochopit. Nemohou přeskočit svůj stín. Ztratili samotný smysl pro pořádek. Udělali další krok vpřed a odešli od něj.
… Ano, jdou dál a dál, vzdalují se všemu, včetně sebe samých. Proč? Zajímalo by mě. Pravděpodobně proto, že se sami cítí špatně. A proč ze sebe mají špatný pocit? Asi proto, že se sami sobě zdají hnusní (a v tom se s nimi dá souhlasit). Ale nemůžete se od sebe dostat. A mění jen prostředí, ne sebe. To je, myslím, klíč: lidé s velkým nosem nevědí, jak a nechtějí se změnit
Spolu s tím, že kniha nastoluje docela vážné problémy, které se v ústech člověka ze strany ještě více prosazují, je věnován dostatečný prostor i fiktivnímu popisu každodenního života, který Gao-Dai na cestě potkal: sociální vztahy , sex , moderní technologie, umění . Mnoho čínských mandarinů vůbec nevnímá:
Jídlo, které se zde konzumuje, si zaslouží zvláštní popis. Psí maso je považováno za nepoživatelné a nechutné. Ale ti velcí jedí krávy a býky, pijí mléko od krav, až se mi dělá špatně, když to vidím, a jedí různé výrobky z mléka. Tyto produkty jsou pevné, nazývají se Ma Si Luo a Si. [komentář 1] Ma Su Luo je žluté barvy a nemá vůbec žádnou chuť (namazávají si ji na koláče); Sy je také žlutý a silně zapáchá po nemytých nohách. Ale nejhorší ze všeho, co se vyrábí z kravského mléka, je bělavá chvějící se hmota, která páchne stejným mlékem a jmenuje se Ke Fy.
Obecně platí, že Gao-Dai působí jako relativně nezaujatý deskriptor, přičemž často přeskakuje úspěchy v průběhu pokroku prostřednictvím svého vlastního pohledu na svět.
Ale nejsem spokojený s cenou, kterou platí za své vybavení. Takže mi nebudou chybět, až odsud odejdu.
Bude stačit vzpomenout si, jaký zmatek, jaký zmatek pojmů koupil všechny tyto vymoženosti, a docela snadno si zase zvyknu na náš svět, kde se světlo nerozsvítí pouhým stisknutím tlačítka.
Ze slov Gao-Daie vyplývá, že po návratu mu bude chybět jen velmi málo ze světa 20. století - šampaňské , doutníky , milenka a klasická hudba , na které je mandarinka závislá.
Kniha je plná humoru: Gao-Dai se nepřekvapivě neustále setkává s fenomény, kterým nerozumí, jak sociální, tak technické, a popisuje to v dopisech příteli. Jeho popisy přitom neobsahují žádný humor: je docela vážný a snaží se člověku své doby vysvětlit, co vidí, a to působí komicky. Navíc v dopisech řeší své každodenní problémy, které zůstaly doma.
To, že se pan vicekancléř odhodlal konečně souhlasit se sňatkem svého syna s mou dcerou, mě velmi těší. Nyní musíme tuto záležitost vyřešit co nejdříve. Chci, aby dítě bylo „na cestě“, až se příští rok vrátím – doufám, živé a zdravé. Řekněte to tedy vicekancléři s patřičnou mírností. Pokud se tak nestane, tak ho příští rok nepozvu na svátek Obětování předkům – nebo ho postavím na nejhorší místo. Mimochodem, jakou dceru jsi mu přidělil? Jméno "Ao fa" mi nic neříká. Není to ten s velkýma ušima? Její uši jsou od její matky. Nikdo z mé rodiny neměl takové uši.
Román byl přeložen a publikován v různých zemích.[ co? ]
V ruštině byl román publikován v časopise " Zahraniční literatura " (č. 1 za rok 1993) v překladu Evgeny Kolesova a publikován v roce 2005 (nakladatelství AST , Lux, Tranzitkniga), 2006 (AST), 2007 (AST, Ermak) [1]
Meren Meinhard, literární recenzent pro The Times , komentoval knihu:
... vtipné, živé a originální
Původní text (anglicky)[ zobrazitskrýt] ...vtipný, živý a svéráznýSkotský sloupkař Andrew Croomey v neděli řekl:
...nešťastné cestovatelské setkání s moderním životem a láskou, rozkošné čtení
Původní text (anglicky)[ zobrazitskrýt] ...setkání šťastného cestovatele s moderním životem a láskou jsou nádherné čteníKniha má pokračování : román „Velké změny“, postavený na stejném principu, kde Gao-Dai po patnácti letech opět navštíví Německo.