Polovtsov, Alexander Alexandrovich (junior)

Alexandr Alexandrovič Polovcov

Na snímku z roku 1907
Datum narození 1867( 1867 )
Datum úmrtí 12. února 1944( 1944-02-12 ) [1] nebo 1944 [2]
Místo smrti Paříž , Francie
Státní občanství
obsazení diplomat , etnograf , orientalista, memoár
Vzdělání
Otec Alexandr Alexandrovič Polovcov
Matka Polovcová, Naděžda Michajlovna
Ocenění
Řád svatého Stanislava 3. třídy
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Alexander Alexandrovič Polovtsov, Jr. (1867-1944) - ruský diplomat, etnograf, orientalista. Zabýval se epigrafií, shromáždil sbírku starožitností, postavil elegantní vilu na Kamenném ostrově . Bratr vojevůdce P. A. Polovtsova a astronoma N. A. Bobrinskaya .

Životopis

Nejstarší syn milionářského státního tajemníka Alexandra Alexandroviče Polovcova z manželství s Naděždou Michajlovnou Ijunevou , nemanželskou dcerou velkovévody Michaila Pavloviče . Prasynovec císařů Alexandra I. a Mikuláše I.

Absolvoval „filologické gymnázium“ na Petrohradském filologickém institutu ; dále císařská právnická škola (49. číslo, 1888) ve 2. kategorii, třída X [3] . Do služby vstoupil 16. května 1888 [4] ; důstojník od roku 1889. Sloužil v Life Guards Cavalry Regiment .

24. dubna 1890 se oženil s jednou z nejbohatších dědiců v Rusku, hraběnkou Sofyou Vladimirovnou Paninou (1871-1957). V souvislosti s blížícím se vymřením rodu Paninů se jeho otec snažil dosáhnout toho, aby se jeho syn mohl jmenovat hrabě Panin, ale císař, který byl na svatbě uvězněným otcem, tuto žádost odmítl [5] . Brzy se ukázalo, že Polovtsov, který měl pověst sofistikovaného estéta, preferoval společnost mladých mužů před svou manželkou, zejména svou zaměstnankyní Michailem Andreevem [6] . Sofya Polovtsova získala zpět své rodné jméno a titul a opustila svého manžela.

V roce 1890 se A. A. Polovtsov mladší stal členem rady umělecké školy Stieglitz a postupem času významně přispěl k utváření muzejní sbírky školy.

4. února 1892 byl zapsán na ministerstvo vnitra (MVD), kde pracoval na organizování pomoci obyvatelstvu povolžských provincií postižených neúrodou a přesídlením. Od 15. června 1892 do 1. května 1907  – „Přidružený člen V. třídy Císařského institutu experimentální medicíny “ [4] .

V roce 1896 byl jako úředník pro zvláštní úkoly ministerstva vnitra poslán do Taškentu , aby studoval stav a úkoly přesídlovacího obchodu ve Střední Asii a v Zakavkazsku . M.S. Andreev zaujal místo Polovtsova sekretáře a stal se stálým společníkem a spolupracovníkem Polovtsova, muže bez vědeckých zájmů a záliby ve filantropii. V Taškentu se Polovtsov oženil se Sofyou Alexandrovnou Kunitskou, dcerou náčelníka 7. okrsku (středoasijského) Samostatného sboru pohraniční stráže, generálporučíka A.P.Kunitského [7] .

Od 6. prosince 1898 - kolegiální poradce pro odlišení od Čl. 31.06.1898. Poté přešel na ministerstvo zahraničních věcí , postupně sloužil jako diplomatický úředník pod generálním guvernérem Turkestánu v asijském oddělení ministerstva.

V letech 1906-1907 byl generálním konzulem v Bombaji [ 8] . Státní rada ve funkci mistra koně . 1. května 1907 byl přidělen k 1. odboru ministerstva zahraničních věcí. Zůstal na ministerstvu a poté se několik let věnoval rozvoji těžkého průmyslu na Uralu, což výrazně přispělo k celkovému posílení potenciálu domácího hutnictví a zvýšení blahobytu místního obyvatelstva. Předseda správních rad: Teologická hornická společnost, Teologická železniční společnost.

1. května 1907 byl členem Rady charitativního domu ústavu pro choromyslné císaře Alexandra III., členem Akademie věd, Právnické společnosti při univerzitě a předsedou výboru hl. právní fond. V březnu 1911 vedl akviziční komisi pro muzeum a knihovnu barona A. L. Stieglitze . Během svých cest do Turkestánu a Zakavkazska učinil mnoho akvizic pro orientální sbírku muzea založeného jeho dědečkem [9] .

S vypuknutím první světové války se vrátil na ministerstvo zahraničí; účastnil se mezispojeneckých konferencí a v roce 1916 byl jmenován soudruhem (náměstkem) ministra. Od 1. ledna do 14. března 1917 - a. o. Náměstek ministra zahraničních věcí. Brzy po revoluci odešel do důchodu.

Polovtsov se hodně zabýval historickými otázkami a byl skvělým znalcem ruského umění. V roce 1917 byl ředitelem Stieglitzova muzea a umělecké školy, členem umělecké komise pro palác Gatchina . V listopadu 1917 byl jmenován komisařem Pavlovského paláce pro uměleckou část. První ředitel muzea Pavlovského paláce .

V prosinci téhož roku 1917 byla z paláce velkovévody Nikolaje Nikolajeviče na základě mandátu uděleného A. A. Polovtsovovi mladšímu lidovému komisaři školství A. V. Lunacharskému převedena sbírka užitého umění - porcelán, křišťál, vyřezávané kosti a kámen do Stieglitzovo muzeum, kde bylo zahrnuto 2801 položek. V roce 1918 daroval A. A. Polovtsov muzeu část své osobní umělecké sbírky a majetek ze své dachy na Kamenném ostrově .

V roce 1918 překročil pěšky hranice s Finskem, poté odešel do Francie a brzy se usadil v Paříži, kde si otevřel obchod se starožitnostmi [10] [11] . Ve dvacátých letech 20. století Alexandr Alexandrovič vydal knihu Poklady Ruska v rukou bolševiků.

12. února 1944 zemřel v Paříži. Byl pohřben na hřbitově Sainte-Genevieve des Bois . Jeho druhá manželka Sofya Alexandrovna (rozená Kunitskaja, 1884-1970) ho přežila o čtvrt století; pohřben tam.

Ocenění

Sborník

Kromě toho připravil k vydání několik dalších děl, které po jeho smrti zůstaly nepublikované.

Polovcevovy paměti byly částečně publikovány v časopise Renaissance (Paříž, březen 1949).

Poznámky

  1. ↑ Pas L.v. Alexander Alexandrovič Polovtzov // Genealogics  (anglicky) - 2003.
  2. ↑ Polovcov, Aleksandr Aleksandrovic // Databáze českého národního úřadu
  3. ↑ Pamětní kniha gymnázia v císařském Petrohradu. Historicko-filosofický ústav 1870-1895. - Petrohrad, 1895. - S. 44-45. . Získáno 20. listopadu 2016. Archivováno z originálu 13. listopadu 2016.
  4. ↑ 1 2 Polovtsov Alexander Alexandrovich Archivní kopie ze dne 10. prosince 2011 na Wayback Machine na webových stránkách ruské císařské armády
  5. ↑ Vzpomínky Witte S. Yu. Archivovány 27. srpna 2016 na Wayback Machine
  6. ↑ Hraběnka Sofya Panina: Život plný naděje . Získáno 13. srpna 2016. Archivováno z originálu 19. září 2016.
  7. ↑ Baschanov, Michail Kazbekovič. Před branami anglické moci. - Moskva: Nestor-Istoriya, 2015. - S. 70. - 277 s. - ISBN 978-5-4469-0728-1 .
  8. ↑ Rozvědka vojenského okruhu Turkestán poskytla generálnímu štábu podrobnější informace. Státní rada Polovtsev, který navštívil Indii na tajné misi, v roce 1907 informoval o zpravodajských školách působících v Bombaji, Madrasu, Lagoru, Pushtě a Rangúnu. Studenti centrální školy v Bombaji - Britové studovali ruštinu, perštinu, čínštinu podle výběru. V jiných školách byli pro špionážní práci cvičeni domorodci asijských národností, kteří měli doprovázet britské důstojníky na cestách do Střední Asie. Tito průzkumníci byli vysláni současně s důstojníky, ale odděleně od nich. Někdy se samotní Britové převlékali za domorodce. „Je třeba poznamenat,“ napsal Polovtsov, „že důstojníci, kteří studovali východní dialekty, mají velmi významné výhody, pokud jde o plat a hodnost, v důsledku čehož má indická vláda mnoho důstojníků, kteří mluví plynně afghánským jazykem a kteří Afghánci snadno berou za své.“ Polovcov se domníval, že existuje tajná dohoda, na jejímž základě britští zpravodajští důstojníci s vědomím afghánských úřadů „čas od času procházejí afghánskými hranicemi, aby pronikli do ruského majetku“. Informace byly znepokojivé. Polovcovova zpráva byla předložena carovi, který si na okraj poznamenal: "Je dobré vědět." N. Grekov "Ruská kontrarozvědka v letech 1905-1917"
  9. ↑ „Turkestan stop“ dynastie Polovtsev . Získáno 20. listopadu 2016. Archivováno z originálu 21. listopadu 2016.
  10. ↑ Velikonoční vajíčka ze sbírky významného ruského těžaře zlata A. Kelche prodal v Paříži bývalý manažer paláce Gatchina A. Polovtsev. Prodal také vejce Gatchina Palace, vyrobené Michailem Perkhinem kolem roku 1912. Faberge velikonoční překvapení
  11. ↑ Tyto exponáty byly zakoupeny od jistého ruského obchodníka s uměním Alexandra Polovcova, který měl v Paříži vlastní obchod se starožitnostmi a obchodoval s ruským uměním. Alexander Polovtsov byl po revoluci prvním správcem nově znárodněného palácového muzea v Gatčině a byl to on, kdo jako jeden z prvních provedl inventarizaci objektů paláce. Všechny mnou čtené zdroje diplomaticky mlčí o okolnostech Polovtsevova získání starožitností, s nimiž obchodoval ... Osud Pokladů ruského impéria v USA Archivní kopie z 2. února 2017 na Wayback Machine

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Genealogie a nekropole
V bibliografických katalozích