Polumyza

Semi-manor ( německy :  Landstelle , estonsky poolmõis, maakoht ) - zemědělsky nezávislé panství , které existovalo v provinciích Ostsee (XIX - začátek XX století) , nejčastěji malá oblast, která neměla práva rytířského panství [1 ] .

Areál polopanského dvora

V roce 1864 byla poprvé vydána třetí část „Kodexu místních zákonů pobaltských provincií“ – Baltský zákon o soukromém právu . Článek 599 zákona definoval „rytířské panství“ a stanovil jeho minimální velikost. V Estlandu musela být rozloha rytířského sídla minimálně 150 akrů (toto číslo nezahrnovalo plochu sena a pastvin ). V Livonsku byla minimální velikost 300 akrů (toto číslo nezahrnovalo plochu nádrží , bažin a dalších pozemků nevhodných pro zemědělství); třetina této plochy měla být zemědělská půda ( německy  Brustacker ). V Saaremaa bylo panství považováno za rytířské, pokud jeho rozloha byla alespoň 162 akrů, a třetina z toho byla dobrá zemědělská půda [2] . Panská sídla, která nesplňovala tyto minimální požadavky, byla do katastru zapsána jako polopanská .

Přitom panství, která nesplňovala stanovené plošné požadavky a musela mít statut polopanského sídla, ale která byla již dříve zapsána do pozemkové knihy (na Saaremaa - v roce 1819 , v Livonsku - v roce 1860 a v Estonsku - v roce 1856 ), stále nebyla ztracena práva rytířského panství [2] . V tomto ohledu mohlo být někdy nějaké polopanství rozlohou větší než rytířské [3] .

Polopanské pozemky se mohly skládat jak z panských pozemků ( německy  Hofsland ), tak zemědělských pozemků ( německy  Bauerland ), jakož i z obou typů pozemků.

Na území moderního Estonska bylo v roce 1910 69 polovičních panství [4] [5] .

Polozámky Estonska v roce 1900

Polozámky Estonska v roce 1900 [6] v kontextu moderních hrabství Estonska :

Harju County

Järvamaa

Läänemaa

Virumaa

Semi-mansions of Livonia v roce 1900

Semi-mansions of Livonia v roce 1900 [7] v kontextu moderních hrabství Estonska:

Saaremaa

Tartumaa

Viz také

Poznámky

  1. Baltisches Historisches Ortslexikon. Teil I. Estland (Einschieslich Nordlivland). Herausgegeben von Heinz von zur Mühlen. – Quellen und Studien zur baltischen Geschichte. Bd I. Koln-Wien, 1985.
  2. 1 2 Whelan, Heide W. Adapting to Modernity. Rodina, kasta a kapitalismus mezi pobaltskou německou šlechtou. Koln, Weimar, Wien: Böhlau Verlag, 1999. Pp. 88, pozn.
  3. Rosenberg, Tiit. Eesti mõisate ajalooline ülevaade. Strana 7-55. - Eesti mõisad. Tallinn: Olion, 1994. Pp. 17.
  4. Alo Sarg. Baltisaksa aadel Eesti- ja Liivimaal. - Tallinn: AS Äripäev, kirjastus Argo, 2018. - S. 31. - 256 s. - ISBN 978-9949-607-50-1 .
  5. Mõisate statistika  (Est.) . Portál "Eesti mõisad" . Získáno 9. prosince 2018. Archivováno z originálu dne 4. prosince 2018.
  6. Richter, Adolf. Richter's Baltische Verkehrs- u. Addressbücher. III. Skupina: Ehstland. Riga: Im Selbstverlage des Herausgebers, 1900. Pp. 1-98.
  7. Livländisches Adressbuch. 1900. Str. 120-154, 207-24.

Odkazy