Polská akademie literatury ( polsky Polska Akademia Literatury, PAL ) je jednou z nejdůležitějších státních institucí literárního života v Polské republice . Existovala od roku 1933 až do vypuknutí druhé světové války v roce 1939.
Polská akademie literatury byla zřízena nařízením Rady ministrů Polska 29. září 1933 s cílem podporovat a popularizovat úspěchy na poli literární tvořivosti.
Charta Akademie stanovila opatření ke zvýšení úrovně polské literatury, komplexní práci s vládou ve prospěch polské kultury a umění. Myšlenkou jejího vzniku bylo učinit z Akademie nejvyšší autoritativní orgán při utváření veřejného mínění o otázkách polského jazyka, literatury a kultury.
Jako příklad pro tvorbu posloužila pařížská akademie . Akademie zahrnovala nejvýznamnější, převážně starší generaci, spisovatele a literární kritiky v Polsku.
Polská akademie literatury se skládala z 15 doživotních členů, z nichž prvních 7 bylo zvoleno vedoucím Ministerstva pro náboženské vyznání a veřejné školství Polska, zbývajících 8 - samotnými akademiky.
V roce 1934 byly založeny zlaté a stříbrné akademické vavříny , které byly na návrh Akademie udělovány za vynikající literární tvořivost, opatrovnictví polské literatury, nakladatelskou činnost, za šíření lásky k polské literatuře, podporu četby a podporu zájmu o polštinu. literární tvořivost. Ocenění převzali spisovatelé, vědci, univerzitní profesoři, překladatelé, knihovníci, publicisté, nakladatelé, knihkupci, státní úředníci, diplomaté, osobnosti veřejného života, občané Polska a dalších zemí. Seznamy oceněných byly zveřejněny v Ročenkách Polské akademie literatury.
Akademie zahrnovala:
V souvislosti se smrtí některých akademiků (Choynovsky, Lesmyan) a odmítnutím tohoto titulu v roce 1937 Rostvorovským na protest proti politice reorganizace byli znovu zvoleni do jeho složení:
Čestnými členy a patrony Polské akademie literatury byli prezident Polska Ignacy Mościcki a maršál Jozef Pilsudski .