| P.M.K. | |
|---|---|
| Administrativní centrum | |
| Úřední jazyk | francouzština |
| Základna | |
| 1914 | 1914 |
| webová stránka | cip-bobp.org |
Stálá mezinárodní komise pro testování ručních zbraní - P.M.K. ( French Commission internationale permanente pour l'épreuve des armes à feu portatives - CIP ) je mezinárodní organizace, která sleduje bezpečnostní standardy pro uživatele všech civilních střelných zbraní a střeliva prodávaných v členských zemích P.M.C. (v současnosti zahrnuje 14 zemí).
K dosažení tohoto cíle jsou všechny střelné zbraně profesionálně testovány v Proof Houses akreditovaných P.M.C. předtím, než mohou být prodávány spotřebitelům v P.M.C. náboje jsou testovány na zkušebních stanicích s určitým mezičasem.
Zkoušky bezpečnosti střelných zbraní se staly povinnými počátkem 16. století: např. ve Štýrsku (Rakousko) - výnosem Maxmiliána I. Habsburského z 12. září 1501, o něco později v Londýně (Anglie) a v r. 17. století v Lutychu (Belgie) . V té době test prováděli „testeři“ na veřejných místech. Takto byly testovány všechny palné zbraně známých mistrů (částečně činných dodnes). Kontrolní testy se staly v Belgii povinnými výnosem Jindřicha Maxmiliána Bavorského z 10. května 1672. Při této příležitosti byla otevřena zkušební stanice Lutych. Postupně byly zřízeny národní testovací stanice v dalších zemích a byly zavedeny puncovní značky.
V roce 1914 byl ředitel zkušební stanice v Lutychu Joseph Freikin (ředitel v letech 1908 až 1946) iniciátorem vytvoření Stálé mezinárodní komise pro testování střelných zbraní (P.M.K.). [jeden]
P.M.K. postupně stanovila soubor jednotných pravidel pro kontrolu střelných zbraní a střeliva, aby bylo zajištěno vzájemné uznávání punců každého členského státu P.M.C.
V roce 1969 byla Úmluva [2] mezi 8 zeměmi podepsána, ratifikována a převedena do právního řádu 8 zeměmi, aby bylo zajištěno, že všechny střelné zbraně a střelivo dostupné k prodeji úspěšně projdou povinným testem.
V roce 2014 P.M.K. oslaví 15. července 1914 stoleté výročí svého založení. Vznikla jen pár dní před vypuknutím 1. světové války (1. srpna 1914).
Celkový počet obyvatel všech členských zemí P.M.C. je 529 milionů lidí.
Země, které se nedávno připojily k P.M.C.: Spojené arabské emiráty se připojily k P.M.C. 9. dubna 2008. Bývalé členské země P.M.K.: Jugoslávie (oficiálně rozpuštěna v roce 1992) P.M.K. Potvrdil, že Socialistická federativní republika Jugoslávie již neexistuje, a během 22. plenárního zasedání rozhodl, že značka zkušební stanice v Kragujevaci již nebude do roku P.M.K. uznávána.
Konvence P.M.C má tyto hlavní požadavky:
Hlavní cíle P.M.K. jsou:
Řešení P.M.K. aktualizovány, upravovány a zveřejňovány každý rok nebo každé dva roky v "Úplném vydání rozhodnutí, textů a tabulek přijatých P.M.C." jako CD se souvisejícími PDF dokumenty. Částečně jsou tato Rozhodnutí, texty a tabulky prezentovány na internetové stránce P.M.K. Oficiální indikátory tlaku v souladu s normami P.M.K. uvedeno v barových jednotkách . Pruh není jednotkou mezinárodní soustavy jednotek jako pascal ; Lišta také není součástí Absolutního fyzického systému jednotek (CGS), ale Národní institut pro standardy a technologie povolil její použití s MCE. Jednotka bar se široce používá k měření tlaku, protože je pouze asi 1 % pod „standardním atmosférickým tlakem“ a je právně uznávána v členských státech EU. Přechod mezi jednotkami bar a MPa není obtížný: 10 bar = 1 MPa .
Pokud dojde ke konfliktu mezi novými rozhodnutími a odpovídajícími rozhodnutími přijatými na předchozích plenárních zasedáních, mají vždy přednost nejnovější rozhodnutí. Pokud dojde k jakémukoli rozporu mezi anglickou nebo německou verzí a francouzským původním textem, má přednost francouzský text.
V rámci samotné Komise existují dva podvýbory. První, technická subkomise , se zabývá definicí metod měření a přijatelných hodnot; druhý - normativní podvýbor - určuje a schvaluje podmínky pro nová jednotná pravidla. Pracovní skupiny v rámci těchto subkomisí se vytvářejí vždy, když je třeba projednat nějaké téma, a odborníci na toto téma jsou zváni k účasti na příslušných jednáních. Schůzky se konají podle potřeby. Poté je vydána zpráva pro příslušný podvýbor. Poté na plenárních zasedáních P.M.K. o návrzích předložených subkomisemi se hlasuje a příslušná rozhodnutí se zveřejňují. To znamená, že všechna rozhodnutí přijatá P.M.K., která se po zveřejnění stanou součástí legislativy, jsou výsledkem konsenzu odborníků v příslušné oblasti.
Členové P.M.K. jsou orgány veřejné moci, ale činnost P.M.K. a jeho řešení jsou zcela navržena pro profesionály ve zbrojním průmyslu - ředitele zkušebních stanic a jejich zaměstnance, výrobce střeliva, výrobce obráběcích strojů, zbrojaře, balistické specialisty a tak dále.
Sídlo P.M.K. Založena v Bruselu na Královské vojenské škole.
Kontrolované střelné zbraně jsou před výstřelem kontrolovány podle základních mechanických kritérií (např. rozměry a povolené rozměry nábojové komory). Provádí se také vizuální kontrola sudu. Pokud zbraň úspěšně projde těmito prvními testovacími kroky, postoupí ke standardnímu testu. Test spočívá v tom, že jsou vystřeleny dva přetížené náboje, čímž se vytvoří tlak v komoře o 25 % vyšší než maximální tlak stanovený P.M.K. pro stejné kazety pro komerční použití. U nábojů pro pistole a revolvery a také u nábojů s okrajovým zápalem se standardní test provádí s náboji nabitými na 30 %. Na žádost spotřebitele, který hodlá používat střelnou zbraň v extrémních podmínkách (v horkém klimatu nebo s vysokou frekvencí používání), lze provést testování s ještě více přetíženými náboji. Všechny zbraně, které úspěšně projdou testem, jsou označeny příslušnou testovací stanicí. P.M.K. netestuje žádné další aspekty použití střelných zbraní. Při testech se například nebere v úvahu rychlost nabíjení nebo přesnost výstřelu.
P.M.K. vyhodnocuje, schvaluje a zveřejňuje údaje pro výrobce (specifikace rozměrů střeliva a nábojů, maximální přípustný tlak v komoře, názvosloví ráží atd.) Všechny tyto údaje stanovené P.M.K. jsou veřejně dostupné.
Technické postupy pro provádění zkoušek zbraní a střeliva jsou rovněž stanoveny P.M.C. Aktualizace různých zkušebních metod jsou vydávány formou „rozhodnutí“. Tato řešení jsou také snadno dostupná všem zájemcům. P.M.K. formálně rozesílá zjištěné údaje a rozhodnutí členským státům P.M.C. diplomatickou cestou k ratifikaci a zveřejnění ve svých úředních věstníkech. Po oficiálním zveřejnění budou údaje a rozhodnutí P.M.K. získat právní status ve všech členských zemích. Vládní organizace v členských zemích P.M.C (vojenské, donucovací a další vládní agentury používající střelné zbraně) nemusí splňovat předpisy P.M.C.. To automaticky neznamená, že všechny střelné zbraně a střelivo používané vládními organizacemi v členských zemích P.M.C. nesplňují standardy P.M.C., protože tyto organizace se často rozhodnou použít příslušné normy P.M.C. za jejich služební střelné zbraně a střelivo.
Výrobci a dovozci ručních palných zbraní v P.M.K. jsou povinni požadovat, aby všechny vyrobené nebo dovezené zbraně byly testovány v akreditovaném zkušebním zařízení. Žádné ruční palné zbraně nesmí být uvedeny na trh v žádné z členských zemí P.M.C. bez předběžného testování na akreditované zkušební stanici v souladu s rozhodnutími P.M.K.
V případě úspěšného absolvování kontrolní zkoušky se umístí dvě nebo tři razítka na hlavní části zbraně podléhající maximálnímu zatížení: na hlaveň, na komoru (pokud není součástí hlavně) a na uzamykací mechanismus. . Navíc jsou tyto tři hlavní části každé zbraně váženy a jejich hmotnost je zaznamenávána do databáze spolu se sériovým číslem.
Na těchto dílech je také uvedeno sériové číslo udávající rok testování. V případě dobrovolného a úspěšného testování zbraní pod zvýšeným tlakem jsou aplikovány příslušné doplňkové značky. Teprve poté získá výrobce nebo dovozce zbraně zpět a může je následně prodat nebo dodat.
CIP také upravuje kontrolu kvality veškeré munice, kterou výrobce nebo dovozce hodlá prodávat v kterékoli z členských zemí P.M.C. a v souladu se zásadami ISO 9000 . Pro každou vyrobenou šarži musí být k dispozici zpráva o shodě, která se v případě potřeby archivuje pro pozdější ověření. Balíčky střeliva musí mít P.M.K. Svým způsobem P.M.K. je průkopníkem v oblasti metod kontroly kvality, protože P.M.K. vstoupila v platnost dlouho před vytvořením ISO 9000.
Od samého počátku byla činnost P.M.K. souvisí výhradně s bezpečností zbraně/střeliva pro uživatele. Zaměření P.M.K. je to tlak v komoře, nikoli rychlost nebo přesnost. Výsledky povinných zkoušek bezpečnosti střeliva prováděných samotnými výrobci a jejich schválení zkušebními stanicemi se tedy týkají výhradně tlaku.
Jedinými výjimkami jsou kalibry 12, 16 a 20, protože na trh přišly bezolovnaté brokové náboje - nabité ocelovými nebo legovanými broky namísto tradičnějších olověných broků. V souladu se směrnicemi na ochranu životního prostředí musí lovci v Evropě přijmout opatření při používání střeliva obsahujícího olovo. Například ve Francii nemohou střílet v bezprostřední blízkosti nádrží. To vedlo lovce v Evropě k tomu, že nyní ve všech případech upřednostňují použití ocelových nebo legovaných broků, což donutilo výrobce uvádět na trh nové typy bezolovnatého střeliva. Použité oceli a slitiny mají různé vlastnosti a kvalitu, ale tvrdost podle Vickerse HV1 musí být pod určitou úrovní. Zejména ocelové broky značně ovlivňují opotřebení hlavně, pokud se rychlost nebo hybnost (rychlost krát hmotnost) příliš zvýší, což vede k potenciálně nebezpečným situacím pro uživatele. Vysoce tvrdá ocel je také nebezpečná pro tlumivky. V důsledku toho jsou měření rychlosti a hybnosti povinná pro brokové náboje ráže 12, 16 a 20.
Ověřování rozměrů střeliva, jak je uvedeno v rozhodnutích, textech a tabulkách P.M.K., zůstává úkolem samotných výrobců. Zrcadlová mezera se nekontroluje. Důvodem tohoto rozhodnutí je, že v nepravděpodobném případě (vzhledem k dnešním standardům kvality), kdy je náboj příliš dlouhý, bude tlak na kontakt se závěrem příliš velký, což způsobí, že nesplní standardy P.M.C. během testu. Totéž se stane, pokud je nábojnice příliš krátká – k výstřelu prostě nedojde.
Výrobci měří rychlost nabíjení během výroby ze zřejmých důvodů kontroly kvality, s ohledem na očekávání uživatelů od produktu a jeho zamýšlené použití.
Samonabíjecí municeVzhledem k tomu, že samonabíjecí kazety nelze legálně prodávat v členských zemích P.M.C., P.M.C. se na ně nevztahují. Navzdory tomu většina zkušebních stanic v zájmu bezpečnosti poskytuje samonabíjecím zařízením možnost otestovat munici, aby se zajistilo, že tlak v komoře, rychlost a hybnost jsou v přijatelných mezích. Tím se zabrání poškození zbraně, čímž se uživatel nebo ostatní vystaví riziku. Až dosud testy tohoto druhu nedávají uspokojivé výsledky, pokud jde o hlavní ukazatele podomácku vyrobených kazet; testy také ukázaly nedostatek jednotnosti mezi kazetami stejné „šarže“.
Vojenská aliance NATO používá specifické postupy uznávané NATO pro kontrolu bezpečnosti a kvality střeliva do střelných zbraní – testy „NATO EPVAT“. Občanské organizace P.M.K. a SAAMI používají méně komplexní testovací postupy než NATO, ale testovací střediska NATO mají výhodu relativně malého počtu ráží používaných pro vojenské účely. Zkušební stanice P.M.K. a SAAMI musí být vybaveny pro testování stovek ráží vyžadujících velké množství sudů různého kalibru a tak dále. U všech ostatních nábojů pro použití v komorových ručních palných zbraních, které nejsou členy NATO, se NATO rozhodlo dodržovat zkušební pravidla definovaná v platné legislativě P.M.C.
Americká obdoba P.M.K. je SAAMI (Institut výrobců sportovních zbraní a střeliva), ale funguje jinak. SAAMI je v podstatě sdružením výrobců. Na rozdíl od rozhodnutí P.M.K. nejsou doporučení SAAMI právně závazná.
Tyto dvě hlavní organizace spolupracují ve snaze sjednotit svá pravidla, i když práce na odstranění rozdílů mezi jejich pravidly je stále obtížná. Tyto rozdíly spočívají především v maximálním přípustném tlaku v komoře , v menší míře jsou rozdíly i v rozměrech komor , ale nejpalčivějším problémem zůstává rozdíl v metodách měření . V menší míře jsou také rozdíly v přípustných rozměrech některých komor, známé jako „problém Delta L“. Ale takové nebezpečné kombinace neexistují v normách P.M.K., kde jsou všechny možné velikosti komor přesně popsány a mají jednoznačný výklad.
Testovací kazety s kovovým pouzdrem P.M.K. používá prakticky pouze jeden typ piezoelektrických snímačů (tzv. kanálové snímače) od švýcarského výrobce „Kistler“, který vyžaduje vyvrtání otvoru v objímce pro vedení výstřelu zkušební hlavní speciálně vyrobenou pro tento účel. SAAMI používá jiný typ piezoelektrických snímačů (tzv. "konformní snímače") - vyráběný převážně americkou firmou "PCB Piezotronics", který nevyžaduje předvrtání objímky. Ale použití těchto měřidel je dražší, protože každý kalibr vyžaduje samostatné měřidlo. Testování brokovnice Technické spory při testech brokovnice se řeší snadněji, protože existuje pouze jeden typ piezoelektrického senzoru (nazývaného „tangenciální senzor“) vyráběný společnostmi PCB Piezotronics a Kistler, který nevyžaduje předvrtání otvoru v pouzdru – žádný rozdíl pravidla SAAMI a P.M.K.
Podle standardů P.M.K. vrtání a polohování piezoelektrických měrek se provádí v určité vzdálenosti od čela závěru, pokud to délka pouzdra spolu s tolerancemi umožňuje. Pokud je objímka příliš dlouhá nebo příliš krátká, pak se měření provádí v upravené, ale také přesně definované vzdálenosti od závěru pro tuto objímku.
V postupech používaných SAAMI pro zásobníky ve tvaru láhve je střed sondy 0,175" (4,4 mm) od ramene pro sondy s velkým průměrem (0,250" (6,4 mm)) a 0,150" (3,8 mm) - pro sondy malého průměru (0,194 palce (4,9 mm)). U válcových nábojů je střed snímače poloviční než průměr snímače + 0,005 palce (0,13 mm) za základnou střely. Malé sondy se používají, když je průměr objímky v místě měření menší než 0,35 palce (8,9 mm). Vzhledem k tomu, že měření tlaku probíhá na různých místech, výsledky SAAMI a P.M.K. neshodují.
K vyřešení problémů s nedodržováním standardů P.M.K. a SAAMI se v současné době snaží definovat "referenční náboje" - podobný systému používanému armádami NATO ("NATO EPVAT Testing"). V tomto systému každý výrobce alokuje šarži střeliva příkladné kvality s vlastnostmi nezbytnými pro jejich následnou výrobu. Plánuje se, že tyto dávky budou zaslány P.M.K. a SAAMI provádět „referenční výstřely“.
Tento problém nebyl dosud vyřešen ze dvou hlavních důvodů. Jedním z nich je obrovské množství kalibračních měřidel (více než 500 tun), což činí proces nadměrně dlouhým a nákladným. Druhý problém je způsoben administrativními obtížemi při přepravě munice mezi USA a Evropou v souvislosti s americkými zákony ITAR (International Traffic in Arms Regulations - Rules for the international trade in arms (US Department of State Regulations pro kontrolu zboží a technologie související s obranou a bezpečností)).
Následující společnosti dodávají zařízení pro testování podle P.M.K. (neúplný seznam v abecedním pořadí):