Vojenská soudní charta Ruské říše

Vojenská soudní listina Ruské říše  je souborem vojenských předpisů vybudovaných na principech reformy soudnictví z roku 1864 a definujících strukturu a pravomoc vojenského soudu .

Současně s reformou soudnictví v 60. letech 19. století byla v Ruské říši provedena také vojenská reforma , která v té či oné míře ovlivnila všechny aspekty vojenského systému státu. Restrukturalizace činnosti armády na základě nových zásad její organizace a výstavby si organicky vyžádala zlepšení vojensko-právních vztahů v ní. Přitom musely být vybudovány v přísném souladu s ustanoveními obecné soudní reformy státu. Jak zdůraznil D. A. Miljutin , „pravidla o vojenském soudu by jako zvláštní zákon měla obsahovat pouze výjimky z obecného zákona“.

Podle zprávy ministra války D. A. Miljutina byly 15. ledna 1862 „Hlavní důvody pro transformaci vojenské jednotky“ schváleny císařem Alexandrem II. a 2. listopadu 1862 za předsednictví generálního adjutanta N. A. Kryzhanovského byla schválena zvláštní komise ze zástupců vojenských a námořních oddělení, která měla nastínit základy, ustanovení vojenského a námořního soudního systému a soudní řízení. Projekt vypracovaný komisí byl zaslán k uzavření nejvyšším vojenským orgánům, poté byl projednán za společné přítomnosti generálů vojenských a námořních auditorií a 25. října 1865 získal nejvyšší souhlas. Vypracováním podrobného návrhu vojenského soudního systému a soudního řízení byl pověřen generální auditor V. D.

Vojensko-soudní listina nahradila 2. knihu vojensko-trestní listiny z roku 1839 (část V. zákoníku vojenských předpisů z roku 1859). Nový soudní systém byl založen na principech beztřídnosti, publicity a soutěživosti. Byly zavedeny soudy: plukovní soudy, vojenské obvodové soudy a Hlavní vojenský soud [1] . Soudy byly uznány jako nezávislé na správních orgánech; byly zřízeny funkce vyšetřovatele a vojenského prokurátora; byla formálně zrušena stavovská privilegia obžalovaných; stanovil postup pro odvolání proti rozsudkům.

Vojensko-soudní listina se skládala ze dvou částí. V jeho první části (články 1-216), která zahrnovala devět oddílů, byla nastíněna obecná ustanovení vojenského soudnictví, zásady a postup organizace vojenských soudů a vojenské prokuratury, postup jmenování, odvolávání a přesuny funkcionářů armády soudní oddělení, jejich práva a výhody, postup při dohledu nad vojenskými soudními institucemi a odpovědnost funkcionářů vojenského soudního oddělení, pravidla pro organizování vojenských soudních míst a postup pro styk s jinými resorty, nařízení o osobách, které jsou u vojenská soudní místa (obránci a kandidáti na místa ve vojenském soudním oddělení).

Druhá část listiny (články 217-1230) se skládala ze čtyř knih. První stanovila obecné zásady a řešila otázky související s jurisdikcí případů vojenskými soudy; druhá byla věnována řádu jednání u vojenských soudů včetně předběžného vyšetřování; třetí kniha obsahovala výjimky z obecného pravidla vojenského trestního řízení: o soudním řízení pro státní zločiny, o provinění osob vojenského soudního oddělení, v případech smíšené jurisdikce (vojenské a civilní) a konečně čtvrtá kniha obsahovala pravidla o soudnictví a soudním řízení ve vojenské době (tj. ve zvláštní době, kdy působily stanné soudy, jejichž rozhodování se vztahovalo na armádu i civilní osoby, pokud se nacházely na území vyhlášeném podle stanného práva ).

Předpisy Vojenské soudní listiny byly převzaty především z Listiny trestního řízení z roku 1864; zároveň byly zavedeny odchylky od pravidel obecného procesu, nutné pro specifika vojenské služby.

Při schvalování Charty nebyl stanoven postup jejího uvedení v platnost a byla zaváděna postupně od roku 1867 do roku 1889 - pro jednotlivé vojenské újezdy .

Otázka radikální revize Vojenské soudní listiny byla vznesena za Alexandra III .; měl zavést výrazné odchylky od obecného procesu ve smyslu zjednodušení soudního řízení, posílení vlivu vojenských orgánů a omezení práv obžalovaných. Pro posouzení návrhu změn Vojenského soudního řádu vypracovaného Hlavním vojenským soudním ředitelstvím byly v letech 1883, 1884 a 1885 postupně vytvořeny tři komise z členů Hlavního vojenského soudu a vyšších vojenských velitelů; první dva - pod předsednictvím generálního adjutanta I. V. Gurko a třetí - pod předsednictvím generála E. K. Dlotovského . Nejvyššího schválení získaly části vojensko-soudní listiny schválené těmito komisemi: oddíl 1 (o vojenských institucích) - 8. března 1883, oddíl II a III (o postupu při řízení u vojenských soudů a o výjimkách z obecného řádu vojenského trestního řízení) - 13. března 1884 a oddíl IV (soudící za války ) - 9. června 1885. Nové vydání Vojenské soudní listiny začalo obsahovat 1432 článků.

Poznámky

  1. ↑ Předsedy vojenských soudů dostaly jméno.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
  • Vojenská Sytina