| Huláni dorazili... | |
|---|---|
| Przybyli ulani | |
| Žánr | komediální drama |
| Výrobce | Sylvester Chęcinski |
| scénárista _ |
Grzegorz Stefanski |
| Operátor | Andrzej Ramlyau |
| Skladatel | Andrzej Kožinský |
| Filmová společnost | Polská televize |
| Distributor | TVP1 |
| Doba trvání | 57 min. |
| Země | Polsko |
| Jazyk | polština |
| Rok | 2005 |
| IMDb | IČO 0926329 |
Lancers Have Arrived je polský televizní film z roku 2005 režírovaný Sylvesterem Chęcinskim . Tragikomedie na téma vlastenectví .
Vítěz filmového festivalu v Gdyni v roce 2006 - cena za hlavní mužskou roli herci Zbigniewovi Zamakhovskému .
Polsko, 2005 Na správní budově jedné z provinčních obcí probíhá výměna pamětní desky – z té „komunistické“, visící od roku 1984 na počest Manifestu PKNO o osvobození Polska Rudou armádou od nacistů, na tzv. „partyzánská“ deska na počest osvobození obce od bolševiků v roce 1920 – v souladu s moderním „chápáním“ dějin. Přestože deska není ani změněna - jsou prostě otočeny - kvůli hospodárnosti, nový text byl vyklepán na zadní straně starého.
Pro vesnici je plánována velká událost: na počest nového vojenského svátku - výročí „ zázraku na Visle “ přijdou otevřít tabuli velcí lidé - maršál vojvodství, biskup, místní politici a možná i televize. Vedení obce je chce potěšit - aby je potkal obyvatel obce - veterán té bitvy, slavnostně přestřihl pásku...
Ale kde mohu získat veterána z války z roku 1920? Na pomoc přichází majitel místního obchodu Marian, který je připraven zařídit veteránovi vydání licence k prodeji alkoholu - zahraje si ho jeho tchán: němý, ochrnutý 95letý muž. Sice mu bylo v roce 1920 pouhých 10 let a obecně nikdy nesloužil v armádě, no nic, kdo pochopí - no, ta metrika by se dala splést, zkrátka pasuje na frontového vojáka. Potřebuje jen najít pořádný invalidní vozík a sehnat starou uniformu.
Invalidní křeslo za pár zlotých dá místní handicapovaný harmonikář, zatím ho nebude potřebovat - o svátku bude hrát ještě v sedě, ale zatím s elánem pro příjezd vážených hostů zkouší melodii písně „Uhlans přišel pod okno“ vhodnou pro akci, i když čas od času ze zvyku prsty samy zabloudí k písni „Suliko“ – Stalinově oblíbené písni, prsty si něco pamatují.
Uniformu kopinického pluku poskytuje dcera dávno mrtvého skutečného veterána - ale také ne zadarmo, ne proto, že riskovala, že relikvie bude tolik let skrývat před zlým komunistickým režimem, ale za slib, že ji vezme dcera jako prodavačka do teplého místečka - do budoucí prodejny alkoholu Marian.
Jen forma nesedí, je to málo - je potřeba to změnit a skoro k ničemu - za půl litru - souhlasí bývalý dělník nedávno zavřené továrny na oděvy - nyní nezaměstnaný, obecně , jako všichni obyvatelé svobodné polské vesnice žijící z babiččiných či dědečkových důchodů.
Starý pán je oblečený do uniformy, sedí na židli a Marian ho vezme na dovolenou, cestou se zastaví u zdravotní sestry - dědovi je třeba dát injekci drog jako u sportovců, aby byl tělový muž na oslavě a netrefí se obličejem do špíny a do televizní kamery. Jenže ošetřovatelka je Maryanovou milenkou, a zatímco zeť s milenkou ve vedlejší místnosti, vůbec nestoudně staříkovi, se oddávají milostným radovánkám, stařík vzpomíná ... jak se jako 10- roční chlapec, byl svědkem bitvy, zachránil prapor pluku a tahal šavli. Z dopingu se ve starém muži probouzí síla a jde do opuštěného panství, kde najde šavli a korouhev ulanského pluku, tehdy ukrytou. V tuto dobu začíná slavnostní otevření pamětní desky, Maryan a jeho příbuzní ve spěchu hledají starého muže a odvlekli ho na místo oslav, ale jeho srdce nevydrželo injekci dopingu a on - oblečený v uniformě svých hrdinů, jejichž prapor zachránil a uchoval, všemi opuštěný - umírá desítky metrů od místa svátku na místě, které se zdá být jeho cti, kde hraje čestná stráž, vojenská kapela a maršál vojvodství, kněz a politici tlačí z pódia vznešené projevy o vlastenectví.
Toto je režisérův první film po 14 letech ticha od roku 1991:
Netočil jsem filmy, protože jsem nechtěl jít pod určitou úroveň. Nechtěl jsem zklamat očekávání diváků.
V tomto materiálu jsem viděl odpověď na své otázky a pochybnosti o postoji člověka k minulosti.
Film byl natočen podle scénáře spisovatele Grzegorze Stefańského.
Název filmu je prvními slovy písně Przybyli ułani pod okienko , „Lanceři dorazili pod okno“ , populární polské písně z první světové války s textem Felixe Gvizhdzice .
Vtipný snímek ze života chudého provinčního městečka, záznam komických peripetií chudých, nedbalých lidí, s největšími obtížemi vyjít s penězi, nepřizpůsobených nové době, ale usilovně se snažících udržet se nad vodou. Komiks před časem. Brokovnice visící na zdi v prvním dějství divadelního umění ve finále jistě shoří. Lancerova uniforma – vzpomínka na léta krvavé války – předznamenává dramatické finále.
Původní text (polština)[ zobrazitskrýt] Zabawny obrazek ze życia biednej prowincjonalnej mieściny, zapis komicznych perypetii ludzi biednych, niezaradnych, z największym trudem wiążących konec z końcem, nieprzystosowanych do nowych czasów, ale mozolnie utrzyć nawięczyz sich Komiczny do czasu. Strzelba wisząca na ścianie w pierwszym akcie sztuki teatralnej na pewno wypali w finale. Ułański mundur - pamiątka lat krwawej wojny - zwiastuje dramatyczny finał. — Culture.pl
Dobrý film. Skuteční novodobí hrdinové, obyčejné problémy, dilemata, neúspěchy. Režisér zachází se svými postavami s citem známým z české nové vlny. Pozorujeme chování obyčejných postav, které z různých důvodů prodávají své tradice a hodnoty, aby o sobě ve finále odhalily smutnou pravdu.
Původní text (polština)[ zobrazitskrýt] Nowy film Chęcińskiego to dobré kino. Prawdziwi współcześni bohaterowie, zwyczajne problemy, dylematy, porażki. Reżyser traktuje swoich bohaterów z wrażliwością znaną z kina czeskiej nowej fali. Oglądamy zachowania pospolitych charakterów, które z różnych powodów wyprzedają własną tradycję i wartości, by w finale odkryć smutną prawdę o nas samych. – Filmpolski.pl