Procházka v Karabachu (film)

Procházka Karabachem ( gruzínsky გასეირნება ყარაბაღში ) je válečný film režírovaný gruzínským režisérem Levanem Tutberidze o občanské válce v Gruzii a ozbrojeném konfliktu v Gruzii . [3] .

Děj

Děj je založen na skutečných událostech, které se odehrály v Gruzii v 90. letech XX. Po rozpadu Sovětského svazu začíná na Kavkaze občanská a etnická válka, která proměnila prosperující zemi v jednu velkou ohnivou zónu etnického konfliktu.

1991, Tbilisi. Místní drogový dealer Achiko Kipiani (Giorgi Gachechiladze) obdrží objednávku od klienta Ilya Nebieridze (Robert Sturua), aby dodal dávku drog. Ve stejnou noc je Kipiani zatčen členy skupiny Mkhedrioni, když jede s přáteli po nočním městě v autě s přáteli, kteří kouří marihuanu, zatímco mluví o Rudolfu Nureyevovi a jeho sexuální orientaci. Později hlava Mkhedrionu Tengiz (Gogi Kharabadze) všechny pustí, protože mezi chycenými je i Gogliko (Misha Meskhi), který je přítelem jeho syna George (Levan Dobordzhginidze). Archil a Gogliko se snaží přesvědčit Giorgia, aby odjel do Ázerbájdžánu a přivezl potřebné zboží, protože je synem jednoho z hlavních funkcionářů Mkhedrioniho, a tak bude moci bez překážek pašovat drogy po Gruzii. Georgy se nejprve kategoricky odmítá podílet na převozu drog, protože sám není narkoman a problémy drogových dealerů ho nezajímají. Gogliko ho však neúnavně prosí, aby šel s ním místo Kipianiho, protože v případě neúspěchu se „bude před lidmi velmi stydět“. Georgy neochotně souhlasí s tím, že vezme Tengizovu „Volhu“ a odejde s Gogliko do Ázerbájdžánu, protože Archilův „Moskvič“ byl odebrán Mkhedrionity, kteří se jich zmocnili při hlídce.

Zároveň je zobrazen život samotného George, který nesdílí názory svého otce a žije od něj odděleně s ruskou dívkou Yanou (Nutsa Kukhianidze), kterou potkal na večírku. Jeho přátelé tento vztah nepodporují, protože ji považují za ženu snadné ctnosti, protože žije s Georgem bez souhlasu rodičů. Kromě George se k Yaně příznivě chová pouze jedna osoba - jeho nevlastní matka Nana (Nino Kasradze), která se po smrti Georgeovy matky stala manželkou Tengize. Přinese peníze Georgeovi a oblečení Yane, čímž podvede Tengize.

Giorgi a Gogliko, kteří překonali demonstrace mkhedrionistů a dalších zločineckých skupin, se ocitli v Ázerbájdžánu. Nenajdou drogového dealera Nizama, kterého potřebují, a rozhodnou se ho hledat v sousední vesnici, kde by měl být. Cestou zabloudí a rozhodnou se strávit noc na otevřeném poli, kde je objeví a zatknou ázerbájdžánští vojáci. Přátelé se dozvídají, že neskončili v Atakendu, ale ve válečné zóně na území Náhorního Karabachu. Ázerbájdžánci je chtějí nejprve zastřelit, ale když si uvědomili, že Gruzínci byli jimi zajati, rozhodli se je vzít do svého sídla, aby zjistili, co s nimi. Šéf oddílu Fuzuli (Ilgar Shakhingarov) přitom Giorgimu neustále říká, jak jsou mu Arméni nepříjemní kvůli etnickým čistkám ázerbájdžánského obyvatelstva Karabachu. Na velitelství plukovník Nurijev (Fizuli Mammadov) navrhne Georgymu, aby kontaktoval svého otce a koupil je zpět. Když však Gogliko zaslechl jméno Ázerbájdžánce, začne se ho ptát, zda zná Rudolfa Nurejeva a zda jsou bratři. Goglikova řeč Nurejeva rozzuří a volá vojáky, aby je oba odvedli do vězení. Během eskorty se Gogliko pokusí o útěk, za což ho ázerbájdžánští vojáci v čele s Fizuli surově zbili, načež ho uvrhli do vězení, kde se přátelé seznámili se zajatým arménským vojákem Rafikem (Artavaz Paloyan). Říká, že brzy bude popraven, ale arménská armáda se ho pokusí zachránit a nabídne Georgeovi a Goglikovi útěk. Giorgi pochybuje o úspěchu tohoto plánu a Gogliko okamžitě přemýšlí, zda je možné získat hašiš na arménské straně. Následujícího rána zahájí arménská armáda útok na ázerbájdžánské pozice, několik z nich zabije a Rafika a Giorgiho zachrání ze zajetí. Nic myslící Gogliko nezůstane v hořící budově vězení.

Arméni při této operaci ztratí jednoho ze svých vojáků a pozdraví George jako hosta, který může dokonce zaujmout místo zesnulého. Otec jednoho z mrtvých přináší Georgovi uniformu svého syna, který si ji oblékne a cítí se jako „James Bond“. Arménská armáda se ho ptá, zda viděl plukovníka Nurijeva, a zesměšňuje ho, stejně jako obviňuje Ázerbájdžánce z masakrů Arménů. Při procházce po vesnici si vzpomene na Yanu a setká se s místním učitelem umění Valerym (Georgy Gurgulia), který mu vypráví o tom, jak zanechal několik manželek v různých městech bývalého SSSR, přijel do vesnice na pohřeb a zůstal zde. Pak Giorgi vidí, jak do vesnice přicházejí novináři a reportéři z Ruska, kteří chtějí napsat knihu o karabašském konfliktu a udělat s ním rozhovor jako s neutrální stranou konfliktu. Mezitím arménská armáda radí Giorgimu, aby se během rozhovoru nezmiňoval o náletu na ázerbájdžánskou vesnici. Při návštěvě Valeryho se Georgy dozví o jeho zvláštní zálibě - malování ručních granátů.

Během setkání arménské armády s novináři a následné hostině je Giorgi uražen sarkastickými poznámkami Armena (Levon Chidilyan), že by se měl stydět za krveprolití, které se v Gruzii odehrává. Ve snaze pomstít se Armenovi řekl novinářům, že Arméni provedli nálet na ázerbájdžánskou vesnici. Druhý den ráno se Armen pokouší porazit Georgyho, když chce opustit vesnici, ale Vartan (Gagik Melkumov) ho zastaví a poradí mu, aby byl opatrný a neopouštěl vesnici, jinak bude Georgy v nebezpečí. Při návštěvě Valeryho se George dozví, že obě strany konfliktu prodávají ostatky vězňů, aby je jejich příbuzní mohli pohřbít. Valery mu také řekne, že má napjaté vztahy s armádou a rád by odjel do Jerevanu, ale není propuštěn. Večer se George dostane do konfliktu s Vartanem, když si uvědomí, že se vlastně stal čestným zajatcem Arménů, a radí mu, aby oklamal ruské novináře, protože zná všechny triky typické pro národy Zakavkazska. Rafik přichází za Georgem a snaží se mu vysvětlit, že není vězeň, ale pouze „host“ Arménů. Georgy si pamatuje Yanu, když šla na potrat za peníze Tengize, který nechtěl, aby z ní jeho syn měl děti. Poté má sex s ruskou novinářkou Marinou (Daria Drozdovskaya).

Druhý den ráno se George rozhodne utéct z arménské vesnice. Po cestě do Valeryho domu najde starou upilovanou brokovnici a pokusí se ji ukrást, ale Valery najde Georgyho v okamžiku krádeže, který se přizná, že připravuje útěk. Žádá Valeryho, aby s ním odešla, ale on odmítá, protože už nevidí smysl v odporu. Při loučení dává Valery Georgeovi granát, který mu namaloval. Téže noci, Georgy odebere klíče od vězení od strážného strýce Surena (Avetik Sanosyan). Vezmou Marinu s sebou a najdou vězení, kde najdou dva ázerbájdžánské vězně. George radí Marině, aby je vyfotila pro jeho reportáž. V tuto chvíli je objeví Rafik a snaží se je přesvědčit, aby odmítli útěk výměnou za odpuštění. Georgy vyhrožuje, že sebe a všechny ostatní vyhodí do povětří granátem, požaduje, aby byl on a vězni odvezeni do přední zóny, protože se chce vrátit domů a vězni jsou jeho jediným trumfem ve hře s plukovníkem Nurejevem. Rafik po váhání přijímá Giorgiho podmínky a odvádí ho s ázerbájdžánskými zajatci do frontové zóny, kde se s ním a novináři rozešel.

Když Georgy dorazí s vězni do ázerbájdžánské vesnice, získá si přízeň plukovníka Nurieva. V odpovědi na plukovníkovy otázky o životě Arménů a historky o nepřátelství Nurejeva vůči Rafikovi ho Georgy smete a přesvědčuje ho, že ho tento konflikt nezajímá. Zároveň se dozví, že Gogliko je naživu, i když mu zůstalo natržené ucho. Byl také „čestným vězněm“ Ázerbájdžánců. Před odjezdem Nuriev odmítne vrátit peníze chlapcům, ale dá dokumenty a zbraně, pak vrátí auto. Na rozloučenou dává Fuzuli Goglikovi pytlík hašiše a žádá ho, aby přinesl živého páva, až je příště navštíví. Na cestě do Tbilisi Gogliko vypráví, že Ázerbájdžáncům lhal, že Jiří neutekl s Armény, ale šel do Tbilisi přinést výkupné. Chlubí se také tím, že nedovolil Ázerbájdžáncům rozebrat Tengizovu „Volhu“ na náhradní díly a každý den nutil vojáky nastartovat její motor. Gogliko si přitom nepřestává stěžovat, že hudbu Milese Davise neměli rádi Ázerbájdžánci, kteří poslouchali pouze národní písně. Zajímá ho také, jak se na arménské straně zachází s Milesem Davisem. U vjezdu do Tbilisi, na stanovišti dopravní policie, jsou Georgy a Gogliko zatčeni policisty. Později je z vězení zachrání Nebieridze spolu s rozzuřeným Tengizem, který se snaží George porazit, ale Nebieridze ho zastaví. Giorgi si uvědomí, že jeho otec je ve spolku s drogovými dealery a že peníze ukradené Ázerbájdžánci nepatřily jen Nebieridzemu, ale také Tengizovi. Také se dozví, že Tengiz vykopl Yanu z jeho domu.

V závěrečné scéně jedou Gogliko a Archil do Ázerbájdžánu pro další zásilku zboží, na střeše auta vezou páva, o kterého požádal Fuzuli. Když se Achiko zeptal, co se stalo s Georgem, Gogliko odpoví, že nejprve trávil všechen svůj volný čas u hrobu své matky a poté odešel z domova. Gogliko také říká, že George je podle lékařů v depresi. Ujišťuje Achiko, že Karabach se mu bude moc líbit...

Obsazení

Levan Dobordžginidze - Jiří

Misha Meskhi - Gogliko

Nutsa Kukhianidze - Yana

Daria Drozdovskaya - Marina, fotoreportér z Ruska

Nino Kasradze jako Nana, Georgeova nevlastní matka

Artavaz Paloyan jako Rafik, arménský voják

Gagik Melkumov - Vartan

Levon Chidilyan - Armen, velitel arménského oddílu

Georgy Gurgulia jako Valery, školní učitel výtvarné výchovy

Giorgi Gachechiladze (Utsnobi) jako Achiko Kipiani, drogový dealer

Dato Yashvili jako Duda, Georgeův přítel

Sandro Kakulia jako Sandro, Georgeův přítel

Gogi Kharabadze jako Tengiz, Giorgiho otec a jeden z vůdců Mkhedrioni v Tbilisi

Ilgar Shakhinzarov - Fizuli

Fizuli Mammadov jako plukovník Nurijev, velitel Ázerbájdžánců

Avetik Sanosyan - strýc Suren

Robert Sturua - Ilja Nebieridze

Sandro Kutidze - Irakli

Zajímavosti

• Na začátku filmu Achiko přísahá, že píseň „Modi aicie kaba“ (Pojď, vytáhni si šaty), kterou poslouchají v autě, je hnusná. Ve skutečnosti je Giorgi Gachechiladze, který hrál roli drogového dealera, populární zpěvák, vystupující pod pseudonymem Utsnobi, který hraje velmi "hnusnou píseň". Na večírku, kde se Georgy setkává s Yanou, hraje i Utsnobiho píseň „Meloti ku“ (Plohlavá želva). Ona je také změněna na "How Deep Is Your Love" od Bee Gees pod podobnou záminkou.
• Roli narkomana Ilji Nebieridzeho ztvárnil slavný sovětský a gruzínský režisér Robert Sturua.
• Misha Meskhi, který hraje roli Gogliko, je vnukem slavného sovětského fotbalisty Michaila Meskhiho.
• Skladby Milese Davise, které má Gogliko tak ráda - "Mystery", "The Doo Bop Song" a "High Speed ​​​​Chase" z alba "Doo-Bop". Film se odehrává v roce 1991, ačkoli album bylo vydáno v roce 1992.
• Film byl natočen v regionu Tsalka v Gruzii.
• Aby se předešlo konfliktu mezi ázerbájdžánskými a arménskými herci, střelba probíhala odděleně od každé ze skupin.
• Pokračování filmů bylo natočeno v letech 2009 a 2012: Procházka Karabachem-2: Konfliktní zóna a Poslední procházka. Oba filmy byly kritikou přijaty vlažně a nebyly úspěšné u pokladen.

Ocenění

V Anapě na filmovém festivalu Kinoshock získal film „Walking to Karabach“ hlavní cenu 14. Open Festivalu zemí SNS a Pobaltí .

Odkazy

• Odměna

Poznámky

1. ↑ europeanfilmawards.eu
2. ↑ https://web.archive.org/web/20180212005022/https://www.europeanfilmacademy.org/2005.121.0.html
3. ↑ Film Levana Tutberidzeho Procházka Karabachem získal hlavní cenu festivalu Kinoshock . NEWSru (23. září 2005). Získáno 14. srpna 2010. Archivováno z originálu dne 4. března 2016. (neurčitý)

Tematické stránky	AllMovie ČSFD Internetová filmová databáze