Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 39

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č . 39 , přijatá 20. ledna 1948, nabídla svou pomoc při mírovém urovnání konfliktu v Kašmíru vytvořením komise tří členů: jednoho vybere Indie, jednoho Pákistán a třetího zvolili další dva členové komise. Komise měla napsat kolektivní dopis Radě bezpečnosti, v němž uvedla, že určitý postup podpoří mír v regionu.

Funkce Komise

Komise měla „prošetřit fakta“ a „řídit se pokyny“ vydanými Radou bezpečnosti. Vyšetřovali obvinění vznesená v Indii v jejich dopise z 1. ledna 1948 ohledně situace v Džammú a Kašmíru, aby našli řešení. Zadruhé museli zvážit, kdy „je velení Rada bezpečnosti“. Další body vznesené Pákistánem ve svém podání z 15. ledna 1948. Pákistánská obvinění byla široká: že se Indie snaží zrušit rozdělení Indie, že vede kampaň „genocidy“ proti muslimům ve Východním Paňdžábu, Dillí a dalších oblastech, že násilně a nezákonně obsadila Junagad, že dosáhla anexe Džammú a Kašmíru prostřednictvím „podvodu a násilí“, že vyhrožuje Pákistánu přímým vojenským útokem.

Vyjednávání a následky

Toto usnesení předložila Belgie jako předseda Rady. To bylo do značné míry ovlivněno zvláštní britskou delegací vedenou sekretářem Commonwealthu Philipem Noel-Bakerem, vyslaným do OSN, aby zvážila spor o Kašmír [1] , Rezoluce byla přijata devíti hlasy, zatímco Ukrajinská SSR a Sovětský svaz se zdržely hlasování. Britská delegace se také pokusila přesvědčit Indii, aby přijala nestrannou správu v Kašmíru pod záštitou OSN. Administrativu měl vést neutrální předseda a Kašmír měl být pod společnou vojenskou okupací pod velením neutrálního vrchního velitele jmenovaného OSN. Spojené státy tyto dalekosáhlé návrhy nepodpořily.

Britská delegace předpokládala, že komise OSN bude podřízena Radě bezpečnosti, zatímco skutečná práce na vypracování dohody bude probíhat v New Yorku. Proto navzdory naléhavosti situace nebyly podniknuty žádné kroky ke zřízení komise, dokud Rada v dubnu 1948 nepřijala rezoluci 47. Trvalo dalších 11 týdnů, než se podařilo vytvořit komisi a začít pracovat na indickém subkontinentu. Později diplomat OSN Josef Korbel kritizoval zpoždění při sestavování komise OSN. Během zimních měsíců se boje zmenšily na malé šarvátky a podle jeho názoru mohl mít příchod komise před zesílením bojů v letních měsících zmírňující účinek. Když komise nakonec začala pracovat, politická a vojenská situace byla úplně jiná než v lednu až dubnu 1948.

Poznámky

1. ↑ Ankit, 2013 , str. 278.

Literatura

• Ankit, Rakesh (2013), Británie a Kašmír, 1948: 'Aréna OSN' , Diplomacy & Statecraft vol . 24 (2) , DOI 10.1080/09592296.2013.789771 
• Dasgupta, C. (2014), Válka a diplomacie v Kašmíru, 1947-48 , SAGE Publications, ISBN 978-81-321-1795-7 , < https://books.google.com/books?id=jEtuAAAAMAAJ > 
• Korbel, Josef (1966), Danger in Kashmir (druhé vydání), Princeton University Press , < https://books.google.com/books?id=7Q7WCgAAQBAJ > 
• Schaffer, Howard B. (2009), The Limits of Influence: America's Role in Kashmir , Brookings Institution Press, ISBN 978-0-8157-0370-9 , < https://books.google.com/books?id=kyYOWdA5PNkC >