Reibo, Maxim

Maxime Raybaud ( fr.  Jean-François-Maxime Raybaud ; 1795  - 1894 ) byl francouzský důstojník a spisovatel, philhellene a účastník řecké osvobozenecké války [2] [3] .

Životopis

Nemáme údaje o Reibově dětství a raném životě.

V době jeho příchodu do Řecka v roce 1821 jej řecký historik A. Vakalopoulos bude nazývat bývalým Napoleonovým důstojníkem [4] . Sám Reibo se na začátku svých řeckých memoárů publikovaných v roce 1824 omezil na fráze „vstoupil do služby v roce 1813“, „opustil armádu na snížení v prosinci 1820“. To vede moderního britského historika Williama St. Claira k tomu, že svou účast v řecké válce za osvobození považuje za hledání nové kariéry. Na stejném místě se v Pamětech Reibo označuje jako podplukovník ( podplukovník ).

V červenci 1821, po schůzce v Marseille s Alexandrem Mavrocordatem , s ním Reibo odjel na brigu majitele lodi z ostrova Hydra do povstaleckého Řecka [5] . Spolu s nimi bylo na lodi 70 dobrovolníků z řecké diaspory, 4 francouzští a 3 italští dobrovolníci. 2. srpna 1821 loď zakotvila v laguně města Messolongion [6] .

Reibo byl účastníkem obléhání a byl svědkem dobytí Tripolitsy v říjnu 1821 [7] , zpočátku v sídle Dmitrije Ypsilantiho . Moderní anglický spisovatel Douglas Dakin zároveň tvrdí, že do této doby se Reibovi podařilo „pomoci“ řeckým rebelům v Makedonii [8] [9] .

V bitvě u Peta , kde první pravidelný pluk (ve skutečnosti prapor) řecké armády, skládající se z Řeků z diaspory a zahraničních dobrovolníků, ztratil polovinu své síly, byl Reibo v hlavním stanu Alexandra Mavrokordatoa [10] .

V červenci 1822 ve městě Messolongion Reibo vedl 25 přeživších Peta Philhellenes, aby vypálili slavnostní salvu na památku svých mrtvých kamarádů.

Reibaud se vrátil do Francie, kde v roce 1824 vydal své řecké paměti, doprovázené topografickými plány („Mémoires sur la Grèce pour servir à l'histoire de la guerre de l'Indépendance, accompagnés de Plans topographiques“ Paris 1824) [1] . Řečtí historici považují Reibauda za nejspolehlivějšího ze všech francouzských memoárů a historiků prvních let revoluce. Reibaud zároveň ve svých pamětech odkrývá fikce, ironicky a odsuzuje dalšího francouzského filhelléna Oliviera Voutiera , který vydával své „Memoires sur la guerre actuelle des Grecs“ (Memoires sur la guerre actuelle des Grecs) (Memoires on the Greek War Today – Paris , 1823) ročně. dříve [12] .

V září 1825 se Reibaud vrátil do Řecka a vedl první oddíl dobrovolníků vyslaných francouzským filhelénským výborem. Poté se Reibaud vrátil do Francie a vedl jeden ze dvou nových oddílů dobrovolníků vyslaných francouzským filhelénským výborem v roce 1826.

V listopadu 1826 se Reibo v čele 70 řadových vojáků zúčastnil neúspěšného náletu Johna Kolletise na ostrov Euboia [13] .

Podle současného britského historika Williama St. Claira vedla Reibaudova ironie a nepřátelství vůči Woutierovi, který se také v roce 1826 vrátil do Řecka, k souboji mezi těmito dvěma Francouzi. Voutier i Reibo byli v souboji zraněni, Reibo vážněji [14] .

Reibaud odešel do Francie a vrátil se do Řecka znovu v roce 1828, aby vydal noviny. S podporou Johna Kapodistriase založil tiskárnu ve městě Patras , kde vydával francouzsky psané noviny Vestnik Vostoka ( Vestnik Vostoka - Patras[15] [16] . Noviny vycházely do roku 1829 [17] [18] [19] [15] .

Následně je Reibaud zmiňován jako ředitel výzkumné fakulty francouzské národní vojenské školy a rytíř Řádu čestné legie [20] .

Poznámky

1. ↑ Jean François Maxime Raybaud // http://www.culture.gouv.fr/public/mistral/leonore_fr?ACTION=CHERCHER&FIELD_1=COTE&VALUE_1=LH/2273/16
2. ↑ Dossier de la Bibliothèque Arbaud (Aix-en-Provence) sur Raybaud, Louis Maxime - R Raybaud 078 - E-Corpus (nedostupný odkaz) . Získáno 10. listopadu 2012. Archivováno z originálu dne 23. září 2015. (neurčitý) 
3. ↑ Ανέμη - Ψηφιακή Βιβλιοθήκη Νεοελληνικών Σπουδών - Memoires sur la Grece, de la Grece top pour servir a de l'isto Získáno 10. listopadu 2012. Archivováno z originálu 2. ledna 2015. (neurčitý)
4. ↑ [Αποστ. E. Βακαλόπολος, επίλεκτες βασικές πηγές της εληνικής επαστ zla 1990, τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ.
5. ↑ Že Řecko může být stále svobodné: Filhellenové ve válce za nezávislost - William St Clair - Βιβλία Google . Získáno 3. října 2017. Archivováno z originálu 1. května 2021. (neurčitý)
6. ↑ Παναγιώτης Κανελλόπουλος - Στοχασμοί γύρω από το '21 . Získáno 10. listopadu 2012. Archivováno z originálu 1. května 2021. (neurčitý)
7. ↑ [Αποστ. E. Βακαλόπολος, επίλεκτες βασικές πηγές της ελληνικής επαστάσεως 1813–1825, βάνιας θεσσαλονίκη, τομ a, σελ.343-351]
8. ↑ Řecký boj za nezávislost, 1821–1833 – Douglas Dakin – Βιβλία Google . Získáno 3. října 2017. Archivováno z originálu 3. ledna 2015. (neurčitý)
9. ↑ Douglas Dakin, Sjednocení Řecka 1770-1923, σελ.73, ISBN 960-250-150-2
10. ↑ [Δημήτρης Φωτιάδης, Ιστορία τού 21,ΜΕΛΙΣΣΑ,1971,τ.B,σελ.212]
11. ↑ [Δημήτρης Φωτιάδης, Ιστορία τού 21,ΜΕΛΙΣΣΑ,1971,τ.Δ,σελ.472]
12. ↑ [Αποστ. E. Βακαλόπολος, επίλεκτες βασικές πηγές της ελληνικής επβκής επαστάασεων5άσεωνςασεωνςασεωνςασες της ελληνικής επβκής επαστάσεων5άσεωνςασεωνςασεωνςασεωνςασεω
13. ↑ [Δημήτρης Φωτιάδης, Ιστορία τού 21,ΜΕΛΙΣΣΑ,1971,τ.Γ,σελ.298]
14. ↑ Že Řecko může být stále svobodné: Filhellenové ve válce za nezávislost - William St Clair - Βιβλία Google . Získáno 3. října 2017. Archivováno z originálu 3. ledna 2015. (neurčitý)
15. ↑ 1 2 Karl Marx, Friedrich Engels Gesamtausgabe (MEGA)  (německy) . - Akademie Verlag , 2007. - ISBN 3050034882 . Archivovaná kopie (nedostupný odkaz) . Získáno 3. října 2017. Archivováno z originálu 29. prosince 2013. (neurčitý) 
16. ↑ Αξιοσημείωτα - Πρόσωπα - Φιλέλληνες (1821-1829) - Francois Maxim Raybaud (1795-1894) . Získáno 10. listopadu 2012. Archivováno z originálu 24. března 2011. (neurčitý)
17. ↑ Tr. E. Sklavenitis; K.sp. Staikos. Oak Knoll: Úvodní poznámka . Datum přístupu: 16. září 2012. Archivováno z originálu 7. ledna 2013. (neurčitý)
18. ↑ Γεώργιος Χριστόπουλος. Ιστορία του Ελληνικού Έθνους  (neopr.) . - Εκδοτική Αθηνών, 2000. - T. 12. - S. 139. - ISBN 9602130954 .
19. ↑ Edward Wigglesworth; Thomas Gamaliel Bradford. Encyclopædia Americana  (neurčité) . - Thomas, Cowperthwait, & co, 1850. - Svazek 9. - S. 258.
20. ↑ http://cgpc06.org/pages/divers/personnalit%C3%A9sxx/pages/raybaudAHM.htm  (odkaz dolů)