Reichsrat ( německy : Reichsrat , Státní rada ) byl orgánem zastoupení zemí v legislativě a správě říše v Německu v letech 1919-1933.
Výmarská ústava , přijatá v Německu v roce 1919, ustanovila Reichsrat jako zastupitelský orgán, který se skládal ze zástupců vlád jednotlivých států.
Každý z pozemků měl mít jeden hlas plus další počet hlasů, v poměru 1 hlas na každých 700 tisíc voličů, ale žádný z nich nemohl mít více než 2/5 všech hlasů, tedy mít absolutní většinu, která byla nutná pro ústavní změny, s polovinou z 26 hlasů ze stavu Prusko (celkem tvořilo Říšskou radu 66 zástupců stavů), byli zástupci zemských výborů.
Formálně říšská rada neměla zákonodárné pravomoci, ale hlasováním o rozpočtu nemohl říšský sněm bez souhlasu říšské rady zvýšit své výdaje ani zahrnout nové položky výdajů.
Reichsrath měl právo suspenzivního veta nad zákony přijatými v Říšském sněmu (článek 74), které mohl „zvrátit“ pouze s pomocí druhé úvahy a nového schválení návrhu zákona kvalifikovanou většinou. Zákonodárná iniciativa patřila členům říšského sněmu a říšské vládě, ale vládní návrh zákona potřeboval schválení Říšské rady [1] .
Po nástupu Hitlera k moci v Německu jeho vláda omezila decentralizovanou státní strukturu. V rámci této politiky byla 14. února 1934 zrušena Říšská rada v Německu.