Ribicic, Mityo

Mitya Ribicic
slovinský Mitja Ribicic
Předseda předsednictva Ústředního výboru Svazu komunistů Jugoslávie
29. června 1982  - 30. června 1983
Předchůdce Dušan Dragosavats
Nástupce Dragoslav Markovič
3. předseda Federální výkonné rady Jugoslávie
18. května 1969  – 30. července 1971
Prezident Josip Broz Tito
Předchůdce Mika Shpilyak
Nástupce Jemal Biedich
3. místopředseda prezidia Socialistické federativní republiky Jugoslávie
1973  - 1974
Předchůdce Ratomír Dugonič
Nástupce Petar Stambolić
Narození 19. května 1919( 1919-05-19 ) [1]
Terst,Italské království
Smrt 28. listopadu 2013( 28. 11. 2013 ) [1] (94 let)
Pohřební místo Lublaň
Otec Josip Ribicic (1886-1969)
Matka Rosa Ribicic
Děti syn Cyril
Zásilka Svaz komunistů Jugoslávie
Vzdělání
Postoj k náboženství ateista
Ocenění
Vojenská služba
Hodnost plukovník
bitvy Lidový osvobozenecký boj
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Mitya Ribichich ( Slovin . Mitja Ribičič ; 19. května 1919 , Terst  - 28. listopadu 2013 , Lublaň [2] ) - jugoslávský ( slovinský ) politik, jeden z vůdců SFRJ , předseda Federální výkonné rady SFRJ ( 1969-1971), předseda předsednictva ÚV Svazu komunistů (1982-1983), předseda Výboru pro státní bezpečnost SFRJ (OZNA).

Životopis

Slovenština podle původu. Syn mladého spisovatele Josipa Ribiciče, který byl později nucen uprchnout do Jugoslávie, když byl v Itálii nastolen fašistický režim. Od roku 1938 studoval práva na univerzitě v Lublani . Ve studentských letech se seznámil s díly Marxe a Lenina, stal se členem levicové mládežnické organizace. Po nacistické okupaci Jugoslávie v říjnu 1941 vstoupil do Komunistické strany Slovinska (KPS).

Účastník druhé světové války, antifašista , partyzán, bojoval v řadách Lidové osvobozenecké armády Jugoslávie . Pracoval v Ústředním technickém ředitelství KPS, v roce 1942 vedl lublaňské ilegální tiskárny. V červnu 1942 se přidal k partyzánům ve Štýrsku , kde také organizoval ilegální tiskárny. Celá jeho rodina byla brutálně pronásledována a vězněna, jeho matka a sestra byly mučeny ve slavné ženské věznici nedaleko Benátek.

Od konce roku 1942 byl tajemníkem okresního výboru KPS pro okres moravsko-litský, poté do června 1943 politickým komisařem kamnicko-savinského oddílu, poté politickým komisařem 6. brigády Slavko Shlander, od září. 1943 - komisař IV operační zóny, od března do května 1944 na stranických kurzech ÚV KPS a poté komisař korutanské skupiny partyzánských oddílů u hranic s Rakouskem. V listopadu 1944 - dubnu 1945 prošel vojenským výcvikem v Moskvě. Po návratu ze SSSR se stal asistentem vedoucího OZNA („Oddělení ochrany lidu“, obdoba orgánu státní bezpečnosti) Slovinska.

Po vítězství v roce 1945 dostal Ribicic pokyn, aby zorganizoval „bojové skupiny“ k boji proti zbytkům nacistických kolaborantů [3] . Po sérii operací na zničení kolaborantů byl Ribicic jmenován vedoucím speciálně vytvořeného oddělení, které se mělo zabývat ozbrojenými gangy, zbytky buržoazních stran a duchovenstvem.

V letech 1947-1951 byl náměstkem ministra vnitra Slovinska *zejména se angažoval v politických procesech po vzoru SSSR), v letech 1951-1952 působil jako slovinský prokurátor, od roku 1953 náměstek ministra a v roce 1954 -1958 ministr vnitra Slovinska. Člen výkonné rady Lidového shromáždění Republiky Slovinsko (1957–1963).

Byl členem Ústředního výboru Svazu komunistů Slovinska (od roku 1954), poslancem sněmu (parlamentu) Slovinska (1946-1963), poslancem Svazového shromáždění od roku 1963. Od roku 1958 členem Ústřední kontrolní komise Svazu komunistů Slovinska a Výkonného výboru (později Prezídia) Ústředního výboru SCS. Od roku 1964 je členem Ústředního výboru Svazu komunistů Jugoslávie . V letech 1967-1969 člen reorganizovaného výkonného výboru ústředního výboru SKYU, od 18. května 1969 do 30. července 1971 předseda výkonné rady svazu (premiér Jugoslávie).

Od roku 1969 člen prezidia SKJ, člen prezidia SFRJ (1971-1974; v loňském roce i místopředseda prezidia), předseda Republikové konference Shromáždění Slovinska (1973-1982), opět člen prezidia SFRJ (1982-1986) a jeden rok předseda předsednictva Ústředního výboru SKYU (1982-1983).

V partyzánské době se zabýval písňovou tvorbou a zpracováním cizích (zejména španělských) revolučních písní a ve stáří publikoval epigramy na politická témata.

Jeho syn Ciril Ribičić je moderní slovinský politik (nejprve reformní komunista, poté sociální demokrat) a právník, člen slovinského ústavního soudu.

Obžaloba

V květnu 2005 ho slovinské úřady obvinily z genocidy a vraždy 234 lidí po skončení 2. světové války a také ze zastrašování a perzekuce odpůrců komunistického režimu [4] . Stal se prvním bývalým jugoslávským vůdcem, který byl v nezávislém Slovinsku obviněn v souvislosti s poválečným honem na nacistické kolaboranty. Kvůli nedostatku důkazů byl případ uzavřen, ale v říjnu 2013 se vyšetřování po odtajnění řady archiválií znovu obnovilo: Ribičićovi se připisuje organizace násilného vystěhování více než 16 tisíc Němců ze Slovinska, stejně jako vina hladovění 39 malých dětí v přesídlovacích táborech [5] . Později bylo řízení ve věci ukončeno pro nedostatek corpus delicti<ref> Sodnica proti preiskavi v zadevi Ribičič .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Mitja Ribicic // Munzinger Personen  (německy)
  2. ↑ Mitja Ribičič, kontroverzní politik, zemřel Archivováno 3. prosince 2013 na Wayback Machine 
  3. ↑ Slovinské úřady nyní tvrdí, že Ribičićovi „bojoví“ spolupracovníci nejen lovili vojáky, ale také zabíjeli civilisty, kteří byli považováni za kolaboranty, a jejich těla byla pohřbena v příkopech a jámách. Zabíjení prý pokračovalo až do roku 1946 a těla obětí se po celé zemi nacházejí dodnes. Po válce protifašistické formace Slovinska zastřelily podle některých zdrojů bez soudu a vyšetřování asi 12 000 Slovinců. Podle vyšetřovatelů mohl příkaz k likvidaci nacistických kolaborantů přijít od šéfa místních oddělení OZNA, příkazy však musely být schváleny z Lublaně.
  4. ↑ Antifašista to přehnal Archivní kopie z 3. listopadu 2013 na Wayback Machine  (ruština)
  5. ↑ Mitja Ribičič ponovno ovaden Archivováno 3. listopadu 2013 na Wayback Machine  (slovinština)

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata