„Ruský Žilblaz aneb dobrodružství prince Gavrily Simonoviče Čistyakova“ je pikareskní román V. T. Narežného (1780-1825). První tři ze šesti částí románu byly publikovány v roce 1814 , ale pak byla kniha zakázána a zůstala dlouho málo známá; román vyšel celý až v roce 1938 [1] .
Román napsal autor do roku 1813. Francouzský román 30. let 18. století Gil Blas („Příběh Gila Blase ze Santillany“ od Alaina René Le Sage ), zmiňovaný v názvu, byl v Rusku docela populární; je z něj vypůjčeno pár epizod a obecné dobrodružné téma, jinak jsou rozdíly značné. Zejména bylo do románu vloženo dostatečné množství sentimentálně -lyrického prvku [1] .
Děj je založen na příběhu chudého prince Gavrily Simonoviče Chistyakova, který vypráví rodině statkářů Prostakovů. Dobrodružství hlavního hrdiny začíná tím, že jeho žena Feklusha utekla a brzy byl unesen i jeho syn Nikandr . Hrdina bloudí, občas se dopouští neslušných činů, hledá a nachází své blízké. Kolem toho se rozvíjí spousta vedlejších dějových linek.
V satirickém, převážně duchu, je líčeno panorama Ruska v polovině 18. - počátku 19. století. V extrémně negativním obrazu šlechtice Latrona (z latiny latron - lupič // Slovník starověku), milence " princezny " a guvernéra Varšavy, současníci snadno poznali knížete Grigorije Potěmkina-Taurida . Také velmi žíravá satira je naplněna popisem zednářské lóže [2] .
Narativní struktura románu je dvouúrovňová: vypravěč je zároveň hrdinou i autorem příběhu, který vypráví [3] .
A. E. Kozlov odkazuje román na „provinční text“ – linii v ruské literatuře , na rozdíl od textů „ moskevských “ a „ petrohradských “ charakterizovaných polycentrismem, nedostatkem stabilního spojení s empirickou realitou a nedostatkem výrazu konkrétního majetek, v návaznosti na V. N. Toporova označený badatelem jako „ prozřetelnost “ [4] .