Rochechouart, Jean-Louis-Roger de

Jean Louis Roger de Rochechouart
fr.  Jean Louis Roger de Rochechouart
Guvernér Peronny
Narození 1. února 1717 Orville (Haute-Garonne)( 1717-02-01 )
Smrt 13. května 1776 (59 let) Paříž( 1776-05-13 )
Rod Dům de Rochechouart
Otec Charles de Rochechouart
Matka Françoise de Montesquiou
Ocenění
rytíř Řádu Ducha svatého Řád svatého Michaela (Francie)
Vojenská služba
Afiliace  Francouzské království
Hodnost generálporučík
bitvy Válka o polské dědictví
Válka o dědictví rakouské
Sedmiletá válka
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Markýz Jean-Louis-Roger de Rochechouart ( francouzsky  Jean-Louis-Roger de Rochechouart ; 1. února 1717, Orville – 13. května 1776, Paříž ) – francouzský vojevůdce.

Životopis

Druhý syn Charlese de Rochechouart , Comte de Clermont a Françoise de Montesquiou.

Chevalier, pak markýz de Rochechouart.

Praporčík Angevinského pěšího pluku (21. 4. 1730), poté poručík (21. 10. 1733).

V roce 1733 se zúčastnil obléhání Giara d'Adda , Pizzigettone a milánského hradu .

2. ledna 1734 obdržel rotu, které velel během obléhání Tortony , Novary , Serravalle , útoku na Colomo, bitvy u Parmy , obléhání Mirandoly , v roce 1735 během obléhání Revere , Reggio a Gonzaga . .

Během války o rakouské dědictví se podílel na dobytí Prahy (1741), bitvě na Sahai, zásobování Frauenburgu a ústupu z Prahy (1742).

V roce 1743 se zúčastnil útoku na opevnění Chateau-Pont na piemontské hranici, v dubnu 1744 - dobytí Montalbanu, Nice a Villefranche . 7. května se stal majorem svého pluku. V kampani toho roku se zúčastnil obléhání Château Dauphin, obležení a dobytí Demonte , obléhání Cunea a bitvy u Madonna del Olmo.

V roce 1745 se podílel na dobytí opevnění v údolí Shtura, obležení Tortony, Novary, Serravalle, Acqui , bitvy u Refuda, obležení a dobytí Pavie , Piacenzy , Valenzy , Alessandrie a Casale , v roce 1746 v obléhání Tortony a bitvu u Piacenzy .

Podplukovník (20.7.1746), velel pluku v bitvě u Tydonu, obraně Provence , pomáhal Antibes , dobyl Montalban, Nice, Villefranche a Ventimiglia , pomáhal obleženému Ventimiglii a dvěma bitvám pod jeho hradbami (1747). V únoru 1748 byl opět přidělen k italské armádě, ve které sloužil až do uzavření míru.

10.5.1748 povýšen na brigádního generála . V roce 1756 sloužil v táboře v Calais .

S vypuknutím sedmileté války 1. března 1757 byl poslán do německé armády, zúčastnil se bitvy u Hastenbecku , dobytí Mindenu a Hannoveru a pochodu na Zell.

V roce 1758 se zúčastnil bitvy u Krefeldu , roku 1759 u Mindenu , roku 1760 v případech u Korbachu a Warburgu . 20.2.1761 povýšen na táborové maršály , opustil velení pluku, přejmenovaného do té doby na Akvitánii. Jakmile byl obklíčen v Kasselu , přispěl k obraně města. Velel náletu 7. března, během kterého zaplnil rovnoběžku, pronikl do nepřátelského tábora a spálil ho, snýtoval 6 děl, rozbil lafety, spálil zásoby techniky a poté se vrátil do města, přičemž vzal dva důstojníky a 201 vojáci zajatci. Do konce války sloužil v německé armádě.

V roce 1765 byl povýšen na generálporučíka. Byl guvernérem Peronne , vrchním velitelem v Provence a Dauphine 's Menin .

V roce 1768 se jménem krále zmocnil Comte-Venessin jako odvetu proti vévodovi z Parmy .

Při korunovační ceremonii Ludvíka XVI . 11. června 1775 byl jedním ze čtyř rukojmích Svaté sklenice . 13. června mu byl udělen rytířský řád královského řádu . Řetěz Řádu Ducha svatého obdržel 1. ledna 1776.

Zemřel téhož roku, než mohl obdržet slíbenou pozici francouzského maršála .

Rodina

Manželka (3.6.1751): Charlotte-Francoise Folcon de Ry , dvorní dáma dcer Ludvíka XV ( Mesdames ) (1751), dcera Jean-Gaston Folcon de Ry, hraběte de Charleval a Charlotte-Françoise de Scoryon de Fortel. Manželství bezdětné

Literatura