Rumane-Kenine, Anna

Anna Rumane-Kenine
Lotyšský. Anna Rūmane-Ķenina
Jméno při narození Anna Rumanová
Přezdívky Aina Sizere
Datum narození 13. listopadu 1877( 1877-11-13 )
Místo narození Jelgava
Datum úmrtí 9. listopadu 1950 (ve věku 72 let)( 1950-11-09 )
Státní občanství  Ruská říše → Lotyšsko 
obsazení veřejná osobnost, učitel
Jazyk děl lotyšský
Ocenění Důstojník Řádu tří hvězd
"Revue Baltic"
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Anna Rumane-Kenine ( lotyšsky Anna Rūmane-Ķeniņa ; 13. listopadu 1877, Jelgava  – 9. listopadu 1950, Riga ) byla lotyšská spisovatelka, učitelka, diplomatka a veřejná osobnost. Jeden ze signatářů Memoranda Ústřední rady Lotyšska ze dne 17. března 1944 [1] . Člen lidové rady Lotyšska .

Životopis

Narodila se 13. listopadu 1877 v Jelgavě v rodině železničáře. V roce 1896 absolvovala jelgavské ženské gymnázium ( Hohere Tochterschule ) [2] .

V roce 1905 dokončil její budoucí manžel Atis Kenin stavbu budovy v Terbatas 15/17. 1. září 1905 Anna Kenine otevírá v budově ženské gymnázium. Budova se brzy stala centrem vzdělanosti, literatury a umění [3] . Později budova získala status architektonické hodnoty a stala se známou jako „ Keninská škola “ [4] .

V roce 1911 studovala na Sorbonně a od roku 1913 na univerzitě v Ženevě . V roce 1916 absolvovala Pedagogický institut pojmenovaný po Jean-Jacques Rousseau v Ženevě. V letech 1917 až 1919 byl referentem pro pobaltské záležitosti v tiskovém oddělení francouzského ministerstva zahraničních věcí. V roce 1918 se podílela na vzniku časopisu „Revue Baltique“ [5] .

V roce 1919 se vrátil do Lotyšska . Účastní se redakčního výboru Lotyšského sboru pomoci ženám . [6] Ve stejném roce odjíždí do Paříže, kde pracuje jako vedoucí tiskové kanceláře Ministerstva zahraničních věcí Lotyšska. V roce 1921 vytvořil Francouzskou alianci v Lotyšsku. V témže roce jí byl udělen francouzský řád „Palmes Academiques“ 1. stupně. V roce 1923 se provdala za učitele a diplomata Atise Kenina . V roce 1925 a od roku 1928 do roku 1929 lektor žurnalistiky a psaní ve Spojených státech . V roce 1926 jí byl udělen Řád tří hvězd 4. třídy [7]

V roce 1944 emigrovala do Německa. Po válce byla vážně nemocná a vrátila se do Lotyšska [8] .

V tisku byla publikována pod pseudonymem Aina Rasmere. Psala o pedagogice, politice a právech žen. První publikace „Dzīvot gribas“ byla zveřejněna v novinách „Pēterburgas Avīzes“. [9] V roce 1908 vyšlo drama Melnais ērglis (Černý orel ).

Rodina [10] :

Zemřela 9. listopadu 1950 a byla pohřbena na Velkém hřbitově.

Bibliografie

Poznámky

  1. ↑ Nepakļaujoties ne boļševikiem, ne nacistiem Archivováno 8. srpna 2019 na Wayback Machine 05.05.2001 Latvijas Vēstnesis Nr. 69 (2456)
  2. ↑ Paļeviča M. Anna Rūmane-Ķeniņa // Latviete, 1934, 11
  3. ↑ K. Liepiņa Skola ar stāstu: Dižgaru elpa Rīgas 40. vidusskolā Archivováno 15. března 2017 ve Wayback Machine DELFI , 2.05.2016
  4. ↑ A. Antenishke School of Kenin Archivní kopie ze 17. května 2017 na Wayback Machine
  5. ↑ Visi ievērojamie cilvēki Jelgavā - Jelgavas pilsētas bibliotēka . Získáno 14. března 2017. Archivováno z originálu 25. července 2019.
  6. ↑ "Latvijas sievietēm!" Jaunakas Zinas. 1919. Nr. 110. ze dne 3. října. 7., 8.p.;
  7. ↑ Ķēniņa|Typ vydání:P Valdības Vēstnesis Nr. 260 (17. 11. 1926), 4. lpp Archivováno 6. dubna 2016 na Wayback Machine .
  8. ↑ Biografie na lulfmi.lv . Získáno 14. března 2017. Archivováno z originálu 9. července 2020.
  9. ↑ Latviešu rakstniecība biografijas (otrais izd.). LU Literatūras, folkloras un mākslas institūts. 2003. 502.-503. lpp. ISBN 9984-698-48-3 .
  10. ↑ Bez garumzīmes, bet karaliski. Juris Ķeniņš no Ķeniņu dzimtas . Získáno 14. března 2017. Archivováno z originálu 25. července 2019.

Literatura