V současnosti jsou Rumuni v Maďarsku ( Rom. Românii din Ungaria , maďarsky Magyarországi románok ) malou menšinou. Podle posledních údajů z maďarského sčítání lidu z roku 2011 (které bylo provedeno na základě principu sebeurčení) [1] tvořilo obyvatelstvo Rumunů 35 641 nebo 0,3 % z celkového počtu obyvatel země, čímž se výrazně zvýšil z 8 482 nebo 0,1 % v roce 2001. Rumuni žijí hlavně ve městech a vesnicích poblíž rumunských hranic, jako jsou Battonia , Elek a Gyula . Žijí také v maďarském hlavním městě Budapešti ..
Historicky významná část zemí moderního Rumunska patřila do Maďarského království.
Bez ohledu na skutečnost rumunské přítomnosti/nepřítomnosti v Transylvánii před jejím dobytím Maďary (viz původ Rumunů ), první písemné prameny o rumunských osadách pocházejí ze 13. století. V jedné z kronik v roce 1283 je zmíněna vesnice Olateluk, kde žili Rumuni. [2] [3] „Země Rumunů“ (1222, 1280) [3] [4] [5] [6] se nacházela ve Fagaraši : toto území je zmiňováno pod jiným názvem (Olasi) v roce 1285. [3] Poprvé je údajně rumunské jméno „Ola“ v Maďarsku zmíněno v jedné z královských listin z roku 1258. [3] V té době žili Rumuni v Transylvánii , Banátu , Marmarosu a Partiu .
Po Trianonské smlouvě se Maďarsko stalo téměř zcela etnicky homogenním státem, kde pouze 10,4 % obyvatel tvořily národnostní menšiny, z toho 6,9 % Němci , zatímco v zemi žilo asi 0,3 % Rumunů.
Počet Rumunů v Maďarsku dramaticky vzrostl na krátké období během druhé světové války , kdy Maďarsko anektovalo části Československa, Rumunska a Jugoslávie. Tyto anexe byly potvrzeny v rámci Mnichovské dohody , dvou vídeňských arbitráží ( 1938 a 1940 ). Zejména v severní Transylvánii bylo podle maďarského sčítání z roku 1941 53,5 % Maďarů a 39,1 % Rumunů . [7]
Po druhé světové válce se Maďarsko stalo ještě etnicky homogennějším státem než během meziválečného období : v roce 1980 žilo v zemi 99 % Maďarů (viz populace Maďarska ).