Rumkorff, Peter

Petr Rühmkorf
Datum narození 25. října 1929( 1929-10-25 ) [1] [2] [3] […]
Místo narození
Datum úmrtí 8. června 2008( 2008-06-08 ) [4] [1] [2] […] (ve věku 78 let)
Místo smrti
občanství (občanství)
obsazení romanopisec , básník , deník , literární kritik , textař , textař
Žánr poezie , esej a brožurka
Ocenění Cena Georga Büchnera ( 1993 ) literární cena Walter Hasenklever [d] ( 1996 ) Kasselská literární cena [d] ( 2009 ) Cena SWR "Seznam nejlepších spisovatelů" [d] ( 1996 ) Bergen City Writer [d] ( 1976 ) Cena Annette von Droste-Hülschoff [d] ( 1979 ) Cena Johanna Heinricha Mercka [d] ( 1976 ) Medaile Karla Zuckmayera [d] ( 2000 ) Nicholas Bourne Award [d] ( 2003 ) Literární cena v Brémách ( 1980 ) Cena Joachima Ringelnatze [d] ( 2002 ) Q79419202 ? ( 1994 )
Autogram
peter-ruehmkorf.de (  německy)
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Peter Rühmkorf ( německy  Peter Rühmkorf ; 25. října 1929 , Dortmund  - 8. června 2008 , Roseburg , Šlesvicko-Holštýnsko ) je jeden z nejznámějších německých básníků, esejistů a parodistů poválečné doby, literární kritik. Používané pseudonymy: Lyng, Leo Doletzki, Leslie Meier, Johannes Fontara (s Wernerem Riegelem), John Frieder, Hans-Werner Weber, Harry Flieder, Hans Hingst.

Životopis

P. Ruemkorf byl nemanželským synem pastorovy dcery učitelky Elisabeth Ruemkorfové. Vyrostl a vystudoval gymnázium ve městě Stade. V letech 1951-1957 studoval pedagogiku, germanistiku, dějiny umění a psychologii na univerzitě v Hamburku . V souvislosti s konfliktem s učiteli byl nucen opustit univerzitu, aniž by kurz dokončil.

Zabývá se vlastním vydáváním; Spolu s básníkem a esejistou Wernerem Riegelem tiskl P. Rümkorf v letech 1951-1956 (až do jeho smrti) na hektografu literární časopis Mezi válkami (Zwischen den Kriegen) , který se stal důležitou kritickou recenzí poválečného let. Rühmkorff byl zakladatelem a jedním z hlavních autorů časopisu „Konkret“ (později „Studentský kurýr“), který se stal hlásnou troubou mladé progresivní tvůrčí inteligence Německa. V letech 1958-1964 pracoval spisovatel pro nakladatelství Rowohlt (Rowohlt Verlag). Pak je spisovatel a básník na volné noze žijící v Hamburku. Často vystupuje se svými básněmi a parodiemi na pódiu za doprovodu jazzové hudby. V roce 1966 se P. Ryumkorf účastní v Hamburku open-air show (Open-Air) s názvem Jazz and Poetry (Jazz und Lyrik) . Byl držitelem řady literárních cen a ocenění. Přednášel jako hostující odborný asistent na řadě univerzit v Evropě a Americe: v Austinu (Texas, 1969-1970), Essenu (1977), Warwicku (1978), Frankfurtu nad Mohanem a Hannoveru (1980), New Hampshire (1983). ), Paderborn (1985-1986). V 60. letech působí i jako dramatik, vytvořil tři divadelní hry. V roce 1988 se zúčastnil Mezinárodní výstavy současného umění v Kasselu documenta , v témže roce se stal nositelem Ceny Heinricha Heineho Ministerstva kultury NDR. V roce 1993 obdržel Cenu Georga Büchnera . V roce 1999 získal čestný doktorát filozofie na univerzitě v Göttingenu . V roce 2000 mu byla udělena medaile Karla Zickmayera.

P. Ryumkorf byl členem řady německých akademií: Berlínské akademie umění, Německé akademie jazyka a literatury v Darmstadtu, Svobodné akademie umění v Hamburku; člen německého PEN  klubu.

Od roku 1964 byl ženatý s psycholožkou Evou-Marií Tietze, která později zastávala ministerský post ve vládě Šlesvicka-Holštýnska.

Zemřel na rakovinu. Byl pohřben na hřbitově v hamburské čtvrti Altona .

Kreativita

Od 50. let 20. století je P. Ruemkorf známý svými pracemi na poli literární kritiky, v nichž se zabývá problémy moderní literatury, především poezie, ale i kulturního a společenského života. Jeho spisy jsou polemické, vtipné a pečlivě vyargumentované, eseje a veřejné projevy prezentují autora jako dědice osvícenství , bojovníka za všestranný rozvoj moderní poezie a zároveň za řešení politických otázek, zejména za práva jednotlivec v postnacistickém Německu. P.Ryumkorf se snaží principy hlásané ve svých kritických dílech vtělit do poetických děl. Jako tvůrčí dědic G. Heineho jako textař prokazuje umělecké ovládání jazyka, vytváří nečekané rýmy, září vtipem a myšlenkovou hrou. V tisku dostává básník přezdívky „veselý osvícenec“ a „umělec lidových písní“, který čtenáři vypráví „osvícené příběhy“ o moderně.

Skladby

Sbírky

Literatura (vybraná)

  1. ↑ 1 2 Peter Rühmkorf // filmportal.de - 2005.
  2. ↑ 1 2 Peter Rühmkorf // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
  3. ↑ Peter Rühmkorf // Kritisches Lexikon der Gegenwartsliteratur  (německy) / Hrsg.: H. L. Arnold , H. Korte - 1978.
  4. ↑ http://www.dw.de/empfindsamer-poet-peter-r%C3%BChmkorf-ist-tot/a-3399878-1