| Vesnice | |
| Sabinovo | |
|---|---|
| 56°49′18″ severní šířky sh. 40°56′19″ východní délky e. | |
| Země | Rusko |
| Předmět federace | Ivanovská oblast |
| Obecní oblast | Ležněvského |
| Venkovské osídlení | Sabinovskoe |
| Historie a zeměpis | |
| Bývalá jména |
do roku 1981 - Zadnikovo |
| Náměstí | 0,82 km² |
| Časové pásmo | UTC+3:00 |
| Počet obyvatel | |
| Počet obyvatel | 349 [1] lidí ( 2010 ) |
| Digitální ID | |
| PSČ | 155126 |
| Kód OKATO | 24214815001 |
| OKTMO kód | 24614415101 |
| adm-sabinovo.ru | |
Sabinovo je vesnice v Ležněvském okrese Ivanovské oblasti , správní centrum Sabinovského venkovského osídlení .
Sabinovo se nachází v severní části okresu Lezhnevsky. Vzdálenost do regionálního centra je 17 km, do okresního centra Lezhnevo je 8 km, dálnice Ivanovo-Moskva je vzdálena 3 km. Rozloha obce ve stávajících hranicích je 82 hektarů. Reliéf je klidný, s mírným přirozeným sklonem k jihovýchodu. Ve východní části je pokles výraznější, výškový rozdíl je až 10m.
Klima v okolí je mírné kontinentální s teplými léty a mírně chladnými zasněženými zimami. Odhadovaná zimní teplota venkovního vzduchu je -30 С. Výška sněhové pokrývky je v průměru 58 cm.Normativní hloubka promrzání půdy je 1,62 m. Převládají větry jihozápadního směru. [2]
Od roku 1974 je správním centrem Rady obce Zadnikovského. V roce 1981 byla dekretem prezidia Nejvyššího sovětu RSFSR obec Zadnikovo přejmenována na Sabinovo [3] a 28. srpna 1985 byla spolu s radou obce převedena do okresu Lezhnevsky. 25. února 2005 se stalo správním centrem sabinovského venkovského sídla. [čtyři]
| Počet obyvatel |
|---|
| 2010 [1] |
| 349 |
Infrastrukturu představuje klub s tělocvičnou, je zde obchod. V budově klubu sídlí také správa venkovského sídla, sportovní klub a knihovna. Stanoviště první pomoci se nachází v polovině obytného domu. Mateřská škola (pro 50 míst), lázně a kotelna nefungují, nicméně jsou vhodné k rekonstrukci. V jižní části obce je sportovní hřiště. Nejsou zde školy, stravovací zařízení a spotřebitelské služby. [2]
Pro zásobování klubu teplem byla na přilehlém pozemku vybudována samostatná plynová kotelna se zemním topným potrubím. Nedaleko je další výrobna - dílna na výrobu masných výrobků (drobný podnik). Na území přiléhajícím k obci se ze severovýchodu nachází výrobní areál patřící do SEK jim. Michurin. Sklady (sýpka, sklad zeleniny atd.) se nacházejí podél silnice do obce Kukarino . Na východě je bývalá farma skotu . Jeho hlavní budovy byly zničeny, funguje pouze teletník pro 150 kusů. Dále na východ jsou samostatné průmyslové objekty bývalé komunálně-mechanické zóny (pila, dílny, garáže, parkoviště atd.); Ne všechny fungují, některé částečně. Úpravny - s kapacitou až 200 m3 / den, s filtračními poli. Nachází se v blízkosti lesa, mimo hranice obce.
Hlavní ulice (Novaya, Michurina) a příjezdové cesty bytové zástavby mají asfaltobetonový povrch, jsou zde chodníky pro pěší. Zbytek ulic a příjezdových cest je také částečně asfaltobetonový, částečně tvrdý štěrk. Malá část ulic a příjezdových cest je nezpevněná. Systém povrchového odvodnění je částečně k dispozici na zpevněných ulicích.
Obytné budovy vícebytových a soukromých budov, jakož i veřejné a průmyslové budovy jsou vytápěny samostatnými plynovými kotli. Zásobování teplem objektu klubu je realizováno z vlastní kotelny.
Obec je plynofikována a obytný sektor je zásobován plynem pro domácí potřeby. Zásobování vodou je zajištěno ze dvou artézských studní o průtoku 175 m3/den. Umělecké studny byly uvedeny do provozu v letech 1980-82 a nacházejí se mimo obytné oblasti. Je zde vodárenská věž o objemu 50 m3, výška 18 m. Vodovod je domácí i pitný, kvalita vody je vyhovující. V soukromém sektoru je voda zásobována ze studní (společných i individuálních). Zásobování požární vodou je zajištěno požárními hydranty.
Je zde centrální kanalizace. Odpadní vody z bytových bytů a veřejných prostor tečou kanalizací přímo do čistírny.
Napájení je napájeno z několika trafostanic umístěných v obytných a veřejných prostorách. [2]