Samsonov, Vladimir Viktorovič (sportovec)

Vladimír Samsonov
Podlaha mužský
Celé jméno Vladimír Viktorovič Samsonov
Státní občanství
Datum narození 17. dubna 1976( 1976-04-17 ) (ve věku 46 let)
Místo narození
Bydliště Černá Hora
Začátek kariéry 1986
Konec kariéry 2021
Trenér Alexandr Petkevič
Růst 190
Váha 90
Hrací ruka že jo
rukojeť evropský
Hodnocení ITTF
Nejvyšší pozice ITTF jeden
Tituly ITTF [1] 31 (3+27+1)
Ocenění a medaile
Mistrovství světa
stříbrný Tianjin 1995 mužské páry
stříbrný Manchester 1997 nezadaní
Bronz Eindhoven 1999 mužské páry
světový pohár
Bronz Nimes 1996 nezadaní
Bronz Nimes 1997 nezadaní
Zlato Xiaolang 1999 nezadaní
Zlato Courmayeur 2001 nezadaní
Zlato Moskva 2009 nezadaní
Bronz Liverpool 2012 nezadaní
stříbrný Verviers 2013 nezadaní
mistrovství Evropy
Bronz Birmingham 1994 mužské páry
Zlato Bratislava 1996 smíšená čtyřhra
Zlato Eindhoven 1998 nezadaní
Zlato Eindhoven 1998 mužské páry
Zlato Courmayeur 2003 nezadaní
Zlato Courmayeur 2003 mistrovství družstev
Zlato Aarhus 2005 nezadaní
stříbrný Aarhus 2005 mužské páry
stříbrný Bělehrad 2007 nezadaní
stříbrný Petrohrad 2008 nezadaní
stříbrný Petrohrad 2008 mistrovství družstev
stříbrný Ostrava 2010 mistrovství družstev
Bronz Herning 2012 mužské páry
stříbrný Schwechat 2013 nezadaní
Bronz Schwechat 2013 mistrovství družstev
Bronz Jekatěrinburg 2015 mistrovství družstev
Evropské hry
stříbrný Baku 2015 nezadaní
Státní vyznamenání
BLR Order of Honor ribbon.svg
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Vladimir Viktorovič Samsonov ( bělorusky Uladzimir Viktaravich Samsonov ; narozen 17. dubna 1976 , Minsk , Běloruská SSR) je běloruský stolní tenista , ctěný mistr sportu Běloruské republiky (1999).

Bývalá první raketa na světě. Trojnásobný vítěz mistrovství světa ve dvouhře (1999, 2001, 2009). 6násobný mistr Evropy v různých kategoriích. Čtyřnásobný vítěz Euro Top 12 (1998, 1999, 2001, 2007). 9násobný vítěz evropské Ligy mistrů.

V juniorech

Vladimír začal se stolním tenisem v sedmi letech, kdy ho rodiče vzali do Minsk Table Tennis Center. Tam se okamžitě dostal ke svému stálému trenérovi Alexandru Petkevičovi . Úspěchy přicházejí k mladému Volodyovi okamžitě - od 10 let se aktivně účastní různých dětských soutěží a již v roce 1987 se v Aténách jako součást národního týmu SSSR stává vítězem evropského šampionátu v týmu mezi kadety. Následující rok, 1988 , Volodya vyhrál mistrovství Evropy mezi kadety ve čtyřhře (s Alexejem Averkinem ) a smíšené čtyřhře (s Oksanou Kushch ). V roce 1989 se Samsonov stal majitelem mistrovství Evropy mezi kadety v individuálních a smíšených dvojicích. Také v roce 1989 se v Gorkém stal vítězem mistrovství Sovětského svazu mezi juniory. Samsonovovo vítězné tažení na evropské mládežnické tenisové aréně pokračuje až do roku 1993  - během této doby získává 13 zlatých medailí na evropských šampionátech.

U profesionálů

Mladá naděje tenisové Evropy byla okamžitě zaznamenána - v roce 1992 podepsala německá společnost TIBHAR osobní smlouvu se Samsonovem [2] . Poté se Vladimir přestěhoval do Německa , kde pokračoval v tvrdém tréninku a velmi úspěšně hrál za různé kluby. Nejprve došlo k vítězství v klubu a v roce 1994 Samsonov debutoval na mistrovství Evropy dospělých a získal svou první medaili jako člen běloruského týmu: bronz ve čtyřhře. V roce 1996 se v Bratislavě stal Vladimír mistrem Evropy ve smíšené čtyřhře. V roce 1998 v Eindhovenu získal Vladimir evropské zlato v jednotlivcích a ve čtyřhře. V roce 2003 Vladimir opakuje svůj úspěch v kategorii jednotlivců a vede běloruský tým k týmovému zlatu na mistrovství Evropy. V roce 2005 Vladimir potvrzuje svou autoritu v evropské aréně - potřetí se stává mistrem Evropy v kategorii jednotlivců.

Velkého úspěchu dosáhl Vladimir Samsonov i na světové scéně - třikrát vyhrál Světový pohár ( 1999 , 2001 , 2009 ), závěrečný turnaj roku pro nejsilnější tenisty, v roce 1997 získal stříbro na MS v kategorii jednotlivců. , vyhrál 27 turnajů ITTF Pro-Tour (26 ve dvouhře, jeden ve čtyřhře) je nejvíce na světě. 1997 ITTF World Tour Grand Finals vítěz dvouhry . Vladimír je účastníkem šesti olympiád ( 1996 , 2000 , 2004 , 2008 , 2012 , 2016 ).

Vladimir Samsonov se také proslavil tím, že se nepřetržitě 15 let po sobě umisťuje mezi 10 nejsilnějšími světovými hráči (druhý nejdelší po Jan-Ove Waldnerovi ). Poprvé se do Top 10 dostal v roce 1996, v roce 1998 se prosadil a teprve v prosinci 2011 první desítku poprvé opustil. Od února 2016 do února 2017 byl Vladimir Samsonov opět na rok mezi desítkou nejsilnějších hráčů světa.

V roce 2015 se Vladimir Samsonov stal vítězem dvouhry na Qatar Open 2015 [4] , stejně jako stříbrným medailistou z Evropských her , které se konaly v Baku .

O rok později se zúčastnil své šesté olympiády , která se konala v Rio de Janeiru . Ve čtvrtfinále turnaje dvouhry se Vladimir Samsonov utkal s Dmitrijem Ovcharovem , kterého před rokem prohrál ve finále Evropských her, a pomstil se mu. Pak však následovaly neúspěchy - porážky v semifinále s mnohonásobným vítězem olympijských her Číňanem Zhang Jike a v "bronzovém" finále s japonským tenistou Jun Mizutani. Samsonov se tak stal čtvrtým ve dvouhře.

V březnu 2017 se Vladimir Samsonov stal vítězem ve dvouhře na Belarus Open 2017, který je součástí série ITTF Challenge [5] .

V červenci 2017 vyhrál Vladimir Samsonov dvouhru na Australian Open 2017 a stal se tak prvním tenistou na světě, který vyhrál etapy ITTF World Tour na všech pěti kontinentech – Italian Open 1996, Japan Open 1999, Brazil Open 2004, Marocco Open 2009 a Australian Open 2017 [6] .

Celkem Vladimir Samsonov vyhrál 27 etap ITTF World Tour [7] , více vítězství má na kontě pouze jeden sportovec na světě, Číňan Ma Luna .

V roce 2020, během pandemie COVID-19, Vladimir Samsonov daroval deset tisíc eur na potřeby charitativních organizací v Bělorusku , které podporují národní centra lékařské péče [8] .

Kvůli zranění nemohl startovat na olympijských hrách v Tokiu v roce 2021. V předvečer zahájení her 7. července 2021 Samsonov oznámil konec své profesionální sportovní kariéry [9] .

Samsonov na olympijských hrách

Vladimir debutoval na olympijských hrách 1996 v Atlantě ve věku 20 let. Ve skupinové fázi získal Samsonov tři vítězství ve třech zápasech (pouze jednu hru dal Rusovi Andrey Mazunovovi ) a dostal se do 1/8 finále. V této fázi porazil Dmitrije Mazunova 3-0 (21-14, 21-15, 21-13). Ve čtvrtfinále se Samsonov utkal s mnohonásobným mistrem světa ve čtyřhře a družstvech Číňanem Wang Tao a prohrál 2:3, i když první dva zápasy vyhrál (21-16, 21-16, 10-21, 15 -21, 15-21). Wang Tao se pak stal stříbrným medailistou. Ve čtyřhře se Samsonov a Evgeny Shchetinin nedokázali kvalifikovat ze skupiny a vyhráli pouze jeden zápas ze tří.

Na olympijských hrách 2000 v Sydney byl Samsonov nasazen na druhém místě ve dvouhře a byl považován za jednoho z uchazečů o ocenění. Vladimir zahájil turnaj od 1/16 finále, kde porazil tchajwanského tenistu Chang Yong Su 3-0 (21-14, 23-21, 21-14). V osmifinále Samsonov suverénně porazil Francouze Christophe Legouta 3:0 (21-11, 21-17, 21-12). Ve čtvrtfinále se Samsonov utkal se slavným Švédem 34letým Janem-Uwe Waldnerem . Samsonov znovu, stejně jako o 4 roky dříve proti Wang Tao, vyhrál první dva zápasy ve čtvrtfinále olympijských her, ale poté se iniciativy chopil Waldner a vyhrál 3:2 (20-22, 18-21, 21-14 , 21-18, 21-19). Díky tomu se Waldner stal stříbrným medailistou turnaje. Ve čtyřhře se Samsonov a Shchetinin nedokázali kvalifikovat ze skupiny, rozhodující zápas prohráli se Švédy Fredrikem Håkanssonem a Peterem Karlssonem 0:2 (23-25, 18-21).

Na olympijských hrách 2004 v Aténách byl Samsonov nasazen na šestém místě dvouhry a turnaj začal od třetího kola, kdy porazil Poláka Luciana Blaszczyka 4:2 (11-5, 5-11, 12-10, 8-11 , 11-4:11-9). V osmifinále Vladimir nečekaně prohrál s Leung Chu Yanem z Hong Kongu se skóre 3-4 (7-11, 11-6, 9-11, 11-6, 5-11, 11-7, 8 -11).

Na olympijských hrách v Pekingu v roce 2008 byl Samsonov nasazen na 4. místě ve dvouhře. Ve třetím kole Vladimir porazil Němce Christiana Suese 4-0 (15-13, 11-6, 11-9, 11-4). V osmifinále Samsonov prohrál s 42letým Švédem Jorgenem Perssonem , i když vedl 3:1 na sety a v šesté hře měl mečboly. Persson vyhrál 4-3 (7-11, 8-11, 11-9, 11-13, 11-7, 12-10, 11-9). Persson poté postoupil do semifinále, ale skončil na 4. místě, nejvýše mezi nečínskými hráči.

Na olympijských hrách v Londýně v roce 2012 byl Samsonov nasazený na 9. místě ve dvouhře. V prvním zápase se Vladimir setkal s nečekaně zarputilým odporem málo známého 30letého Australana Williama Henzella , kterého dokázal porazit pouze se skóre 4-3 (12-10, 8-11, 11-13, 11 -9, 11-9, 8-11, 11-7). V osmifinále se Samsonov utkal s prvním nasazeným mistrem světa z roku 2011 Číňanem Zhang Jike , který byl jedním z hlavních favoritů turnaje. Samsonov dokázal vynutit Číňanům rovnocenný boj, ale nakonec prohrál se skóre 3-4 (11-4, 7-11, 5-11, 11-8, 11-8, 7-11, 7-11) . Zhang Jike se pak stal olympijským vítězem, když vyhrál další tři zápasy turnaje 4:1.

Na olympijských hrách v Riu de Janeiro 2016 byl 40letý Samsonov nasazený na 7. místě ve dvouhře. Ve třetím kole Vladimir porazil Švéda Christiana Karlssona 4-2 (9-11, 11-7, 8-11, 11-5, 11-7, 11-8). Ve čtvrtém kole byl Samsonov silnější než Brit Paul Drinkhall se stejným skóre 4-2 (11-9, 11-6, 11-8, 15-17, 7-11, 11-8). Poprvé od roku 2000 se Samsonov dostal do čtvrtfinále olympijských her. V této fázi dokázal Vladimir porazit třetího nasazeného Dmitrije Ovcharova z Německa se skóre 4-2 (8-11, 11-7, 19-17, 4-11, 11-2, 14-12) a poprvé v kariéře se dostal mezi nejlepší čtyři na olympijských hrách. V semifinále se Vladimir utkal se Zhang Jike a prohrál 1-4 (9-11, 11-13, 10-12, 11-6, 9-11) [10] . V zápase o třetí místo měl Samsonov šanci konečně získat olympijskou medaili, ale prohrál s Japoncem Junem Mizutanim 1-4 (4-11, 9-11, 11-6, 12-14, 8-11) [11] [11] [12] . Mizutani se stal prvním japonským stolním tenistou, který vyhrál olympijskou medaili ve dvouhře.

Klubová kariéra

Od roku 1994 hraje Vladimir na nejsilnějším evropském šampionátu - německém šampionátu za klub Borussia.z Düsseldorfu a třikrát (1995, 1996, 1998) vyhrává německý klubový šampionát. Od roku 2000 hraje Vladimír za klub Royal Villette z belgického Charleroi , ve kterém se pětkrát stal klubovým mistrem Evropy ( 2001 , 2002 , 2003 , 2004 , 2007 ). V roce 2008 Samsonov podepsal smlouvu se španělským klubem Club Cajagranada Tenis de Mesa z Granady . Od roku 2009 hraje za ruský klub Fakel Gazproma z Orenburgu , ve kterém vyhrál Evropskou Ligu mistrůsezóny 2011/12, 2012/13 a 2014/15, 2016/17

Styl hry

Vladimir Samsonov drží raketu pravou rukou s evropským úchopem. Hraje útočným stylem z obou stran, využívá bloky, přesné střely na místě. [13] [14] [15]

Vladimir Samsonov od samého počátku své profesionální kariéry, od roku 1992, používá zařízení od firmy Tibhar, se kterou má uzavřenou smlouvu [2] . V různých obdobích své kariéry Samsonov používal různé základny a překryvy, pro rok 2019 jsou to podle oficiálních stránek TIBHAR [2] :

  • překrytí vpravo - Tibhar Evolution MX-P;
  • překrytí vlevo - Tibhar Evolution MX-P;
  • základ - Samsonov Force Pro Black Edition;

V roce 2000 napsal chorvatský specialista na stolní tenis prof. Radiva Khudets knihu „Stolní tenis. Technika s Vladimirem Samsonovem“, která se stala bestsellerem mezi profesionály a fanoušky této hry [16] . Tato kniha podrobně popisuje rysy herní techniky Vladimíra Samsonova pro rok 2000.

V roce 2005 byl Vladimir Samsonov z rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru oceněn cenou Fair Play („fair game“). Důvodem byla epizoda finálového zápasu "Euro-Top12" proti Rusovi Alexeji Smirnovovi . V sedmém, rozhodujícím gemu za stavu 13:12 ve prospěch Smirnova při Smirnovově podání míč letěl blízko okraje stolu, ale podle sudích ho nezasáhl. Samsonov však usoudil, že se míč dotkl stolu, a obrátil se k rozhodčím, aby dotek započítali. Rozhodčí ale své rozhodnutí nezměnili a Samsonov v domnění, že se spletli, dal poslední dva body soupeři. Díky tomu se Alexey Smirnov stal poprvé ve své kariéře vítězem Euro-Top12 [17] .

Vladimir Samsonov byl třikrát oceněn cenou německého klubu Swaythling Club International"Cena Fair Play Richarda Bergmanna" ("Cena Fair Play Richarda Bergmanna" ) - v letech 2003, 2007 a 2013 [18] .

Osobní život

1. července 2000 se Vladimir oženil s Natašou Nam, Jugoslávkou . Mají dva syny - staršího Victora (na počest Vladimírova otce) a mladšího Ivana (na počest Natašina otce). Žijí v Granadě .

Úspěchy

  • Bývalá první raketa světa (1998), 15 let v řadě v Top 10 světového žebříčku (1996-2011)
  • 13 zlatých medailí na ME mezi kadety a juniory
  • 6násobný mistr Evropy v různých kategoriích
  • 9násobný vítěz Evropské Ligy mistrů (2000/01, 2001/02, 2002/03, 2003/04, 2006/07, 2011/12, 2012/13, 2014/15, 2016/17)
  • 4násobný vítěz Euro Top 12 (1998, 1999, 2001, 2007)
  • Trojnásobný vítěz Světového poháru (1999, 2001, 2009)
  • Vítěz 27 turnajů ITTF World Tour ve dvouhře
  • Vítěz velkého finále ITTF World Tour 1997
  • Účastník šesti letních olympijských her (1996, 2000, 2004, 2008, 2012, 2016)

Literatura

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Výhry ve dvouhře v soutěžích pořádaných pod záštitou ITTF: Světový pohár, Mistrovství světa, etapy ITTF World Tour , Velké finále ITTF World Tour
  2. ↑ 1 2 3 Vladimir Samsonov, Bělorusko Archivováno 3. srpna 2017. na oficiálních stránkách TIBHAR
  3. ↑ Bělorus Vladimir Samsonov vyhrál Qatar Open Table Tennis Championship Archivováno 24. února 2015.
  4. ↑ Samsonov je šampionem Belarus Open-2017 Archivováno 20. března 2017.
  5. ↑ Tisková zpráva: 27. zlato pro Samsonova na Gold Coast archivováno 3. srpna 2017.
  6. ↑ Ian Marshall. Recenze Den čtvrtý : Milník pro Vladimira Samsonova  . Oficiální stránky ITTF (07/07/2017). Získáno 7. července 2017. Archivováno z originálu dne 22. října 2017.
  7. ↑ Vladimir Samsonov daroval 10 tisíc eur . Staženo 8. května 2020. Archivováno z originálu dne 8. května 2020.
  8. ↑ https://sportmail.ru/news/table-tennis/47032377/ Archivováno 9. července 2021 na Wayback Machine Legenda stolního tenisu Vladimir Samsonov oznámila svůj odchod z profesionální kariéry
  9. ↑ Jak Vladimir Samsonov šel dvacet let bojovat o olympijskou medaili (nepřístupný odkaz) . tut.by (11. srpna 2016). Získáno 24. července 2020. Archivováno z originálu dne 24. července 2020. 
  10. ↑ Bělorus Samsonov podlehl v zápase o bronz Japoncům . Eurosport (12. srpna 2016). Získáno 24. července 2020. Archivováno z originálu dne 23. října 2017.
  11. ↑ Neporazitelní Číňané: Turnaj ve stolním tenise v Riu končí . R-Sport (18. srpna 2016).
  12. ↑ Umělecká Radiva. Stolní tenis. Technika s Vladimírem Samsonovem - soubor 1.doc Archivováno 4. listopadu 2016.
  13. ↑ Vladimir Samsonov - dlouhověkost úspěchu Archivováno 3. srpna 2017.
  14. ↑ Vladimir Samsonov Archivováno 3. srpna 2017. na PRO pingpong
  15. ↑ Stolní tenis. Technika s Vladimirem Samsonovem Archivováno 3. srpna 2017.
  16. ↑ Rytíř spravedlnosti
  17. ↑ Vítězové ocenění Swaythling Club International (nepřístupný odkaz) . Získáno 4. října 2018. Archivováno z originálu dne 4. října 2018.