Raisa Vasilievna Borodkina | ||
---|---|---|
Datum narození | 2. ledna 1951 (71 let) | |
Místo narození |
vesnice Norvash-Shigali , Batyrevsky District , Chuvash ASSR , SSSR |
|
Státní občanství | SSSR Rusko | |
obsazení | básník , spisovatel , překladatel , redaktor | |
Otec | Jakovlev Vasilij Jegorovič | |
Manžel | Borodkin Gennadij Vasilievič | |
Děti | dcera Ilempi, syn Roman | |
Ocenění a ceny |
|
Raisa Vasilievna Borodkina (rodným jménem Jakovleva , pseudonym Sarbi [1] ; nar. 1951 ) - sovětská a ruská básnířka, prozaička, dramatička, překladatelka; člen Svazu spisovatelů SSSR (1981) a literárního fondu SSSR (1983).
Narodila se 2. ledna 1951 ve vesnici Norvash-Shigali, okres Batyrevsky, Chuvash ASSR, v rodině Jakovleva Vasilije Jegoroviče (1915-2017), čuvašského spisovatele, který pracoval pod pseudonymem Vasilij Velvokaj. [2]
Vystudovala střední školu Norvash-Shigalinskaya v roce 1968 a fakultu historie a filologie Čuvashské státní univerzity pojmenované po I. N. Uljanovovi v roce 1973. [3]
Po absolutoriu pracovala v letech 1973-1986 jako redaktorka dětské literatury v knižním nakladatelství Čuvash . V letech 1986-1990 byla vedoucí literární části Čuvašského republikánského loutkového divadla , v letech 1990-1998 byla šéfredaktorkou časopisů Pike a Putene. V letech 2004-2013 - docent katedry hudebně teoretických disciplín a klavíru Čuvašské státní univerzity pojmenované po I. N. Uljanovovi.
Raisa Vasilievna začala psát ve škole. Jako studentka Čuvašské státní univerzity se účastnila literárního sdružení „Zilzunat“, publikovaného na stránkách republikánských novin a časopisů, vydala první knihu, se kterou vstoupila do čuvašské literatury. Proslavila se jako spisovatelka a překladatelka. Píše pod pseudonymem Sarbi v čuvašštině a ruštině. Překládala do čuvašštiny díla spisovatelů z různých národů světa. Je autorem básní, přes 300 textů, 10 divadelních her a přes 40 knih. Díla R. V. Borodkiny byla přeložena do mnoha jazyků národů světa. [3] Její hry byly uváděny na jevištích divadel v Čuvašsku: „Çăltrlă ĕmĕt“ (1988), „Pĕrremĕsh utămsem“ (1988), „Asanne yumakhĕsem“ (1989), „KalaÇar-ha“ (1999) Pukane kachcha kayasshăn“ (1995). [čtyři]