Svatý Olaf II

Olaf II ( Saint Olaf, Olaf Haraldsson, Olaf the Fat ; další skandinávský Óláfr Digre , norský Olav den hellige / Heilag Olav ; 995 - 29. července (nebo 31. srpna ) 1030 ) - král Norska v letech 1015 až 1028 , představitel Horfagerů dynastie , syn Haralda z Grónska. Je mu věnována " Sága o Olafu Svatém " . Jeden z nejuctívanějších obyčejných křesťanských svatých ve Skandinávii (uctíván také v pravoslavné církvi ).

Životopis

Raná léta

Olaf se narodil v roce 995. Byl synem krále Westfold Harald Grenske ( Grónan ) a pra-pravnuk Haralda Světlovlasého ; Harald Drsný byl jeho nevlastní bratr .

V letech 1009-1013 bojoval v Anglii (nejprve na straně Dánů a poté na straně Anglosasů).

V roce 1013 byl v Normandii konvertován ke křesťanství , pokřtěn v Rouenu a vstoupil do služeb anglického krále v exilu Ethelreda . Pomohl Æthelredovi vrátit se do Anglie a bojoval na jeho straně proti Dánům.

V roce 1015 odešel Olaf spolu s biskupem Siegfriedem do Norska, kde ho svazy a provinční vládci prohlásili králem.

Deska

V roce 1017 byl Bjorn Okolnichy poslán jako velvyslanec do Švédska s návrhy na mír a jedním ze způsobů, jak vyřešit konflikt, byl sňatek Olafa II. s dcerou Olafa Shetkonunga Ingigerdy a o tomto sňatku bylo rozhodnuto Věc v Uppsale .

Pro Švédy byl tento sňatek prospěšný jako způsob, jak nastolit mír na hranici, a přesvědčili Olafa Schötkonunga, aby složil přísahu, že Ingigerdu ožení s Olafem II. Navíc je známo, že jeho dcera toto manželství chtěla. Svatba se měla konat na podzim na hranici obou států na břehu řeky Elv. V souladu s dohodami uzavřenými na podzim roku 1018 dorazil Olaf II na hranici, aby se setkal s nevěstou a jejím otcem, ale nebyli tam. Poslové vyslaní do Švédska přinesli neuspokojivé zprávy: v létě dorazili do Olafa Shetkonunga dohazovači z novgorodského „krále Yaritsleiva“ [a] a švédský král si vzal Ingigerd za svého. Olaf si vzal její nevlastní sestru Astrid .

Podle „ Strands about Eimund “, během Olafova pobytu v Novgorodu, Ingegerda „s ním měla tajný milostný poměr“.

Olaf vedl rozhodněji a důsledněji než jeho předchůdci, boj proti pohanství, omezování tradičních „svobod“ za účelem posílení královské moci, změny v systému krmení a vybírání daní atd. vedly k propasti mezi ním a většina staré šlechty, stejně jako ti, kteří se přidali, zná vazby. Olafovi oponenti uvnitř země sousedili s králem Anglie a Dánska, Knutem Velikým , který si nárokoval moc v Norsku .

V roce 1027 Olaf ve spojenectví se Švédskem napadl Dánsko, ale byl poražen a v roce 1028 byl nucen uprchnout do Švédska a poté do Ruska , do Novgorodu do Ingigerdy . Utekl tam se svým malým synem Magnusem a nechal svou ženu Astrid ve Švédsku. V Novgorodu Ingegerda trvala na tom, aby Magnus zůstal s Yaroslavem. V této době na norský trůn usedl Knud I. , který „místokrálem“ jmenoval svého syna ze své konkubíny Alvivy Sveinové .

V roce 1030 se na výzvu svých příznivců vrátil do Norska a pokusil se se švédskou pomocí získat zpět trůn, ale v červenci téhož roku (29. nebo 31.) byl zabit v bitvě u Stiklastadir , kde bojoval s armáda norské kmenové šlechty a svazky.

Rodina

Olaf Svatý měl jednoho syna - Magnuse Dobrého (asi 1024-1047), krále Norska (1035-1047) a Dánska (1042-1047), a jednu dceru - Wulfhildu Norskou (1020-1071), manželku Ordulfa od roku 1042 (asi 1020-1072), vévoda Saský (1059-1072).

S. S. Aleksashin se však opíral o údaje ság o „tajné lásce“ mezi Ingegerdou a Olafem a snažil se vysvětlit údaje genetických studií moderního Rurikoviče , které ukázaly divergenci haploskupin mezi potomky Monomacha („severní“ haploskupina N1c1 ) a Oleg Svyatoslavich („slovanský“ - R1a ), předložili hypotézu o Olafových nemanželských dětech. Navrhl, že skutečným synem Olafa z Ingegerdy byl ruský princ Vsevolod Yaroslavich [1] , otec Vladimíra Monomacha [2] .

Kanonizace a úcta

Norsko

Oslava Olafa tváří v tvář svatým se v Norsku odehrála 3. srpna 1031 (kom. 29. července) – v tento den biskup Grimkel se souhlasem krále Sveina a „z rozhodnutí celého lidu“ „oznámil že král Olaf je svatý“ a přenesl jeho ostatky do kostela svatého Klimenta, založeného Olafem v Nidarosu (Tronheim). V roce 1164 byl papež Alexander III kanonizován jako svatý a začal být uctíván jako patron Norska.

Olafova stezka je turistická a poutní cesta spojující švédské město Selonger a katedrálu Nidaros v norském Trondheimu , která v roce 2010 získala statut kulturní cesty Rady Evropy [3] .

Svatý Olaf je posledním západním světcem (před velkým schizmatem z roku 1054 ), uctívaným také na křesťanském Východě ( svatý Olaf II. Haraldsson, norský král, baptista a osvícenec Norů ).

Dánsko

V Dánsku byl chrám v Helsingoru vysvěcen ve jménu svatého Olafa .

Jeden z nejstarších kostelů na Faerských ostrovech , který se nachází ve vesnici Chirchubyovur , nese jméno svatého Olava. Je také věnován státnímu svátku souostroví - Oulavasek .

Kyjevská Rus

V Gotenhofu , obchodní osadě gotlandských kupců poblíž Novgorodu , byl nejpozději roku 1100 postaven kostel sv. Olafa . Stejný kostel byl postaven ve Staraya Ladoga  , jedné z prvních varjažských osad ve slovanských zemích [4] , kde byl na návštěvě u posadnika Rognvalda Ulvsona , příbuzného své bývalé nevěsty Ingigerdy , protože mezi Olafem bylo „největší přátelství“. a Ingigerda, nebo, jak se říká, v " Strands about Eymund " - Ingigerda "s ním měla tajný milostný poměr."

Baltské moře

Donjon hradu Vyborg , dlouho považovaný za nejvyšší ve Skandinávii, je také pojmenován po norském králi ( věž sv. Olafa ). Slavná pevnost sv. Olafa v Savonlinně (Finsko) a kostel sv. Olafa  - nejvyšší budova ve Starém Tallinnu . Svatý Olaf je považován za patrona cestovatelů po Baltském moři.

Anglie

V Anglii byly kostely v Londýně, Pohillu a Wasdale Head zasvěceny jménu svatého Olafa .

Poznámky

Komentáře

1. ↑ Ve švédských pramenech tedy nazývali knížete Novgorodu Yaroslavem Moudrý , který pak vládl v Novgorodu.

Poznámky pod čarou

1. ↑ Vsevolod Yaroslavich se narodil v roce 1030, tedy v roce smrti Olafa
2. ↑ S. S. Aleksashin Moderní genogeografické studie rodokmenu Rurik pomocí genetického markeru Y-chromozomu.
3. ↑ Kulturní cesty Rady Evropy . - 2 s Archivováno 18. prosince 2019 na Wayback Machine
4. ↑ Zadvorny V., Yudin A. Dějiny katolické církve v Rusku. - M., 1995. - str. 10.

Odkazy

• Svatý. Olavs Orden Archivováno 13. února 2013 na Wayback Machine  (Nor.)
• Olav den Hellige – Norges evige konge Archivováno 8. září 2017 na Wayback Machine  (Nor.)
• Historie Norska a Zázraky blahoslaveného Olafra archivovány 21. února 2016 na Wayback Machine 
• Ny viten om Olav den hellige Archivováno 19. října 2017 na Wayback Machine  (norština)

Tematické stránky	Internetová databáze spekulativní fikce šlechtický titul
Slovníky a encyklopedie	Velká Katalánština Skvělý norský Velký Rus Brockhaus a Efron italština okolo světa Malý Brockhaus a Efron Národní biografie Finska Nový Britannica (online) Databáze pozoruhodných jmen Treccani
Genealogie a nekropole	WikiStrom Máme zpoždění
V bibliografických katalozích BIBSYS: 90356223 GND : 118736159 ISNI : 0000 0001 0718 586X J9U : 987007349658805171 LCCN : n82009967 NKC : jo2015887616 NTA : 069226571 KNIHA : b8nqr4wv5rtfxr9 SUDOC : 027669068 VcBA : 495/26703 VIAF : 53023432 WorldCat VIAF : 53023432