Lidská citlivost

Citlivost člověka , citlivost nebo citlivost ( lat.  sensus  - cítění , cítění ) - charakterologický rys člověka , jeho schopnost cítit, rozlišovat a reagovat na vnější podněty. Kvantitativně rozlišit zvýšenou a sníženou citlivost (citlivost).

Základní informace

Přecitlivělost (citlivost) je často doprovázena zvýšenou úzkostí , strachem z nových situací, lidí, všemožných zkoušek apod. morální náročností na sebe a podceněním nároků. S věkem se může vyhladit, zejména formováním schopnosti zvládat situace vyvolávající úzkost v procesu vzdělávání a sebevýchovy. [jeden]

Může to být způsobeno jak organickými příčinami ( dědičnost , poškození mozku atd.), tak zvláštnostmi výchovy (například citové odmítání dítěte v rodině). Extrémně vyjádřená citlivost je jednou z forem ústavních vztahů.

Setkávací skupiny (tréninkové skupiny citlivosti) jsou malé sociální skupiny vytvořené v praxi skupinové psychoterapie. Pozornost účastníků je zaměřena na intenzivní mezilidskou interakci. Setkání je chápáno jako objev něčeho nového člověkem v jeho psychologii, sociálním prostředí. Cíle práce takových skupin jsou: odstranit psychické bariéry v komunikaci a změkčit působení psychologických obranných mechanismů, dosáhnout potřebné míry důvěry a otevřenosti v mezilidské komunikaci, upřímnosti a touhy odstranit potíže v komunikaci.

Necitlivost

V psychologii se termín lidská citlivost (stejně jako související antonymum necitlivost ) běžně používá k popisu vztahu mezi silou vjemu vyvolaného nějakým podnětem a silou tohoto podnětu. Termín se vztahuje jak na fyzické pocity, tak na emocionální pocity.

Příklady necitlivosti:

Viz také

Poznámky

  1. Stručný psychologický slovník / Komp. L. A. Karpenko. Pod součtem vyd. A. V. Petrovský, M. G. Jaroševskij. - M.: Politizdat, 1985. S. 316.

Literatura