Sibiřský 26. střelecký pluk

26. sibiřský střelecký pluk

Seniorát - 8. listopadu 1903

Plukovní svátek - 26. listopad, den svatého velkomučedníka a vítězného Jiřího

Dislokace - Troitskosavsk, dočasně Irkutsk (02.1913)

Historie

• 30. října 1903 – Nejvyšší rozkaz od jednoho praporu Pevnostního pěšího pluku Port Arthur a rot, přidělených podle jedné z 1., 3., 22., 23., 24., 35., 36. a 37. pěší divize k vytvoření 26. východní Sibiřský střelecký pluk, skládající se ze 3 praporů.
• 19. července (01) (srpen), 1914 - byl přidělen rámec pro vytvoření 46. sibiřského střeleckého pluku.
• 24. ledna (06) (únor), 1917 - byl přidělen rámec pro vytvoření 17. sibiřské střelecké divize
• 19. května (01) (červen), 1917 - spolu s 27. plukem odmítli opustit zálohu na pozice a vojáci první nakrátko zatkli šéfa divize, generálmajora S. I. Bogdanoviče.
• února 1918 – rozpuštěn ve Smolensku

Účast na nepřátelských akcích

Jakých bitev se pluk účastnil a ve kterých se vyznamenal:

• 31. srpna 1914 – zúčastnil se bojů u města Lyk ve východním Prusku;
• 14. a 15. září 1914 - dobytí města Augustow;
• 18. a 19. září 1914 - poblíž vesnic Kurianka, Chodorki a města Rachki;
• 25. a 26. září 1914 - u obcí Lipovka, Vasilievka a Markovsken;
• 9. a 10. října 1914 - u města Raygrod a vesnic Kosila, Skrshiven-Goldenau, 2. prapor bojoval u vesnice Dutken ve východním Prusku s 25. sibiřským střeleckým plukem;
• 28.09.1914 - 8.11.1914 - provoz Varšava-Ivangorod. Jedna z největších obranných a útočných operací první světové války. Paul von Hindenburg vedl útok na ruská vojska. Proti němu stály jednotky Jihozápadního frontu pod velením generála dělostřelectva N. I. Ivanova a Severozápadního frontu generála pěchoty N. V. Ruzského. Během operace prokázala ruská armáda vysoké bojové kvality, dosáhla druhého velkého (po bitvě o Halič) vítězství a uštědřila Němcům těžkou porážku.

Chronologie události

Rovnováha sil v „bitvě u Visly“

Koncem září 1914 začala jedna z největších obranných a útočných operací první světové války – Varšavsko-Ivangorodská operace neboli „bitva na Visle“.

Vojska jihozápadního a severozápadního frontu odrazila postup Němců a Rakušanů na Varšavu a Ivangorod. Německá a rakousko-uherská vojska, ve kterých bylo více než 310 tisíc vojáků, doufala svou ofenzívou zabránit invazi ruských vojsk do Slezska. Aby ruské jednotky udržely přesile nepřátelské síly, začaly na bojišti shromažďovat další síly a zabránily tak německým jednotkám v přechodu do Varšavy.

Peklo na Sana'a

Velení cítí převahu Rusů a utrpělo těžké ztráty na pracovní síle, až 50 % veškerého personálu, dává rozkaz zastavit nepřátelství a stáhnout se. Německo-rakouské jednotky ustupující na široké frontě vyřadily komunikace a železniční tratě. Němci zároveň rychle ustupovali a opustili nejen zraněné vojáky, ale i důstojníky.

Ztráty obou armád dohromady činily 240 tisíc lidí. Pro rakousko-uherské ozbrojené síly to byly nejtěžší průměrné měsíční ztráty za celou první světovou válku. Není náhodou, že účastníci bitev tentokrát přezdívali „peklo na Sana'a“.

Druhá velká výhra

Během operace prokázala ruská armáda vysoké bojové kvality, dosáhla druhého velkého (po bitvě o Halič) vítězství a uštědřila Němcům těžkou porážku. Délka fronty byla více než 300 km a hloubka dosahovala až 140 km. Celkem se do lidských zdrojů zapojilo asi 900 tisíc lidí. Operace se stala největší během první světové války. Poprvé byla změněna bojová strategie. Útoky byly prováděny současně ze dvou front. Rusku se podařilo zmařit plány Německa zapojit do války balkánské státy.

Důvody neúspěchu protiofenzívy ruské armády

Bohužel vítězství v operaci nedovolilo ruské armádě začít nepřítele pronásledovat. Bránila tomu špatná připravenost ruských týlových sil, které zaostávaly o více než 150 km a nebyly schopny řádně zásobovat útočníky potravinami a municí, podzimní tání a také komunikace zničené nepřítelem. To umožnilo jednotkám pod velením Hindenburga vyhnout se úplné porážce a organizovaně se stáhnout na své původní pozice. Protiofenzíva ruské armády se v této oblasti zastavila. Vojska nemohla jít dál.

• 02.08.1915 - 21.02.1915 - Srpnový provoz

Pluk je aktivním účastníkem operace Naroch v březnu 1916 [1]

Velitelé pluků

• Plukovník Semenov, Vladimir Grigorievich (30. října 1903 - 15. října 1905)

• Plukovník Vrubel, Michail Andrejevič (1908)

• Plukovník Tsikhovich, leden Kazimirovič (7. prosince 1910 - 19. října 1914) 
• Plukovník Bondarev, Nikolaj Prochorovič (19. října 1914 - 16. srpna 1914) 
• Plukovník Voskresenskij, Vladimir Ivanovič (19. října 1914 - 2. listopadu 1914)

• Plukovník Romanov, Gerasim Fedorovič (25. srpna 1915 – 1. dubna 1917)

Insignie

1. Prapor sv. Jiří s nápisem: "Za statečnou obranu Port Arthuru v roce 1904." Reklamace 6.7.1907
2. Cedule na čelenkách s nápisem: "Pro Port Arthur v roce 1904". Reklamace 6.7.1907

Seznam (podle seniority v hodnostech) generálů, velitelství a vrchních důstojníků a třídních úředníků 26. sibiřského střeleckého pluku

Odkazy

• Operace Varšava-Ivangorod

Zdroje

• kniha A. M. Zaionchkovského "Světová válka 1914-1918", ed. 1931
• Seznam (podle seniority v hodnostech) na generály, velitelství a hlavní důstojníky a třídní úředníky 26. sibiřského střeleckého pluku
• Seznamy vojáků vyznamenaných svatojiřskými řády a medailemi za 1. světové války, fond: č. 970, Vojenský tábor u Císařského hlavního bytu. Petrohrad

Poznámky

1. ↑ Bitva u Narochu 1916 . btgv.ru. _ Staženo: 13. června 2022. (neurčitý)