Silviu Simiončenko | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
osobní informace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Podlaha | mužský | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Země | Rumunsko | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Specializace | kánoe , 500 m | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Datum narození | 13. prosince 1975 (ve věku 46 let) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Místo narození | Crisan , Rumunsko | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Růst | 180 cm | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Váha | 80 kg | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Ocenění a medaile
|
Silviu Simioncencu ( rum. Silviu Simioncencu ; 13. prosince 1975 , Krisan ) - Rumunský kanoista , hrál za rumunský národní tým po celý rok 2000. Účastník letních olympijských her v Aténách, čtyřnásobný mistr světa, pětinásobný mistr Evropy, vítěz mnoha národních i mezinárodních regat.
Silviu Simioncencu se narodil 13. prosince 1975 v obci Crisan v okrese Tulcea . Začal se aktivně věnovat veslování od raného dětství, byl trénován v Bukurešti , byl členem hlavního sportovního klubu Steaua.
Prvního vážnějšího úspěchu na mezinárodní úrovni dospělých dosáhl v roce 2000, kdy se dostal do hlavního týmu rumunské reprezentace a navštívil mistrovství Evropy v polské Poznani, odkud si přivezl stříbrná ocenění získaná v průběžném pořadí čtyřsedadlových kánoe na vzdálenosti 500 a 1000 metrů. O dva roky později na ME v maďarském Szegedu ve dvojkách získal stříbro na pět set metrů a zlato na tisíc metrů, zatímco na světovém šampionátu ve španělské Seville získal stříbrnou medaili ve dvojkách na pětistovku. metrů.
Na světovém šampionátu v roce 2003 v americkém Gainesville vyšplhal Simiončenkou čtyřikrát na stupně vítězů, včetně zisku stříbrné medaile v půlkilometrovém závodu dvojic, zlaté medaile v kilometrovém závodu dvojic, bronzové medaile mezi čtyřkami na dvě stě metrů a další zlatou medaili mezi čtyřkami na pět set metrů . Ve třech ze čtyř disciplín se v konečném protokolu posunul o řádek výše, protože výsledky ruského týmu byly anulovány kvůli pozitivnímu dopingovému testu veslaře Sergeje Ulegina .
V roce 2004 na mistrovství Evropy v Poznani brala Simiončenkou bronz mezi dvojkami a zlato mezi čtyřkami na pět set metrů. Díky sérii úspěšných výkonů mu bylo uděleno právo hájit čest země na letních olympijských hrách v Aténách - startoval zde ve dvojici společně se svým parťákem Florinem Popescu na vzdálenostech 500 a 1000 metrů, v obou případech došel až do finále a v rozhodujících jízdách předvedl čtvrtý výsledek, jen kousek za cennými pozicemi.
Po olympijských hrách v Aténách zůstal Silviu Simioncencu v hlavním týmu rumunského veslařského týmu a nadále se účastnil velkých mezinárodních regat. V roce 2005 tedy vyhrál evropský šampionát v Poznani a světový šampionát v Záhřebu – oba časy v programu čtyřsedadlových kanoí na půlkilometrové vzdálenosti. V následující sezóně na ME v českých Račicích obhájil mistrovský titul, na MS v Szegedu se musel spokojit s bronzem. V roce 2007 se na šampionátu kontinentu ve španělské Pontevedře stal bronzovým medailistou mezi čtyřkami na tisíc metrů, zatímco na světovém šampionátu v německém Duisburgu porazil ve stejné disciplíně všechny své soupeře a znovu získal prvenství. titul. O rok později přidal ke svému traťovému rekordu zlatou medaili, vyhrál mezi čtyřmi na pět set metrů na ME v Miláně a stal se tak pětinásobným mistrem Evropy.
Naposledy předvedl nějaký výrazný výsledek na mistrovství světa 2009 v kanadském Dartmouthu, kde získal bronz v kilometrovém pořadí čtyřsedadlových posádek. Krátce po skončení těchto soutěží se rozhodl ukončit kariéru profesionálního sportovce a ustoupil týmu mladých rumunských veslařů.