Oscar Luigi Scalfaro | ||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
ital. Oscar Luigi Scalfaro | ||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||
prezident Itálie | ||||||||||||||||||||||
28. května 1992 – 15. května 1999 | ||||||||||||||||||||||
Předchůdce | Francesco Cossiga | |||||||||||||||||||||
Nástupce | Carlo Azeglio Ciampi | |||||||||||||||||||||
Předseda Poslanecké sněmovny italského parlamentu | ||||||||||||||||||||||
24. dubna 1992 – 25. května 1992 | ||||||||||||||||||||||
Předchůdce | Leonilde Iotti | |||||||||||||||||||||
Nástupce | Giorgio Napolitano | |||||||||||||||||||||
Ministr vnitra Itálie | ||||||||||||||||||||||
4. srpna 1983 – 28. července 1987 | ||||||||||||||||||||||
Předchůdce | Virginio Rognoni | |||||||||||||||||||||
Nástupce | Amintore Fanfani | |||||||||||||||||||||
Italský ministr školství | ||||||||||||||||||||||
26. července 1972 – 7. července 1973 | ||||||||||||||||||||||
Předchůdce | Riccardo Misashi | |||||||||||||||||||||
Nástupce | Franco Maria Malfatti | |||||||||||||||||||||
Narození |
9. září 1918 [1] [2] [3] |
|||||||||||||||||||||
Smrt |
29. ledna 2012 [4] [1] [2] […] (ve věku 93 let) |
|||||||||||||||||||||
Jméno při narození | ital. Oscar Luigi Scalfaro | |||||||||||||||||||||
Manžel | Maria Intsitari | |||||||||||||||||||||
Děti | dcera: Marianne | |||||||||||||||||||||
Zásilka | ||||||||||||||||||||||
Vzdělání | ||||||||||||||||||||||
Postoj k náboženství | katolík | |||||||||||||||||||||
Autogram | ||||||||||||||||||||||
Ocenění |
|
|||||||||||||||||||||
Mediální soubory na Wikimedia Commons | ||||||||||||||||||||||
Pracuje ve společnosti Wikisource |
Oscar Luigi Scalfaro ( italsky: Oscar Luigi Scalfaro ; 9. září 1918 , Novara - 29. ledna 2012 , Řím ) - italský státník, prezident Itálie v letech 1992 - 1999 , poté doživotní senátor .
V roce 1942 dokončil právnické vzdělání na Katolické univerzitě Nejsvětějšího srdce v Miláně a začal pracovat na magistrátu. V letech 1943 až 1945 se účastnil odboje , kde poskytoval pomoc vyšetřovaným vězňům a antifašistům a také jejich rodinám [5] .
Poté, co v roce 1944 ztratil svou 20letou manželku, už se znovu neoženil. Po skončení druhé světové války se stal v roce 1945 státním zástupcem, jako poslední v Itálii se podílel na vynesení rozsudku smrti , který byl zrušen.
V roce 1946 byl zvolen z Turína do ústavního shromáždění a v roce 1948 se poprvé stal členem Poslanecké sněmovny za Křesťanskodemokratickou stranu .
Jako praktikující katolík byl členem Katolické akce . Několikrát působil ve vládě jako jeden z nižších státních tajemníků, v letech 1964-1966 byl místopředsedou CDA. V letech 1966-1968 a v roce 1972 - ministr dopravy a civilního letectví [6] .
Zastával konzervativní protikomunistické funkce, v letech 1972-1973 byl ministrem školství , v letech 1983-1987 ministrem vnitra .
V roce 1992 byl zvolen předsedou Poslanecké sněmovny, ale o měsíc později se po rozpadu Křesťanskodemokratické strany v roce 1993 stal novým prezidentem země, fungující jako nezávislý. Jeho zvolení prezidentem přišlo po dvou týdnech neúspěšných hlasování, ovlivněných vraždou soudce Giovanniho Falconeho mafií . V roce 2006 se Scalfaro postavil proti ústavním reformám navrženým vládou Silvia Berlusconiho , které nezískaly podporu v referendu. Stal se členem středolevé Demokratické strany .
Od roku 2009 druhý nejstarší člen italského Senátu po Ritě Levi-Montalciniové , v roce 2006 předsedal první schůzi Senátu po jejím odmítnutí, ale v roce 2008 to odmítl.
Uděleno dekretem prezidenta Itálie:
Zahraniční ocenění:
Osobní erb Oscara Luigiho Scalfara jako nositele řetězu španělského řádu Isabelly Katolické
Osobní erb Oscara Luigiho Scalfara jako rytíře řetězu švédského řádu serafínů
prezidenti Itálie | |||
---|---|---|---|
|
Tematické stránky | ||||
---|---|---|---|---|
Slovníky a encyklopedie | ||||
Genealogie a nekropole | ||||
|