Slavnou budoucnost

The Sweet Hereafter je kanadský celovečerní film z roku 1997  režírovaný Atomem Egoyanem . Adaptace stejnojmenného románu Russella Bankse (1991) o nehodě školního autobusu. Film byl nadšeně přijat filmovými kritiky, byl oceněn Grand Prix na filmovém festivalu v Cannes v roce 1997 a byl nominován na Oscara za nejlepší režii a adaptovaný scénář.

Děj

Ve sněhem pokryté vesnici v Britské Kolumbii havaruje školní autobus s dětmi. Naživu zůstala pouze jedna dívka, která se kvůli ochrnutí stala invalidní a ztratila schopnost pohybu , a řidička autobusu Dolores, která vozila děti 18 let a velmi je milovala.

Do města přijíždí právník, který musí hájit práva mrtvých dětí a jejich rodičů. Má i své drama – jeho dcera je narkomanka a zlobí se na svůj život i na celý svět. Právník se snaží přesvědčit rodiče, aby zažalovali autobusovou společnost.

Dívka, která přežila, nečekaně pro vlastní rodiče, kteří doufají, že si soudní cestou vylepší finanční situaci, ale u soudu křivě vypoví. Zároveň hledí do tváře svého otce, který, jakmile se oni dva dozvěděli, s ní měl sexuální vztah a v předvečer nehody ji připravil o panenství.

Film a kniha

Režisér Atom Egoyan, založený na skutečném incidentu z roku 1989, přesunul děj knihy založené na skutečném incidentu z roku 1989 z Texasu do západní Kanady a také opustil přímou chronologickou prezentaci a promíchával scény mozaikovým způsobem, který je pro jeho díla typický. Téma incestu , které dostalo v románu ústřední místo, bylo také znatelně vyhlazeno. V knize bylo svědectví dívky u soudu prezentováno jako vzpoura proti jejím rodičům, kteří s ní manipulovali ze sobeckých důvodů, zejména proti jejímu otci, který s ní před nehodou trpěl krvesmilstvem.

Téma Krysař

Hudebním leitmotivem filmu je flétnová melodie složená Michaelem Dannou . Zvuky flétny doprovázejí verše z básně R. Browninga o krysaři z Hamelnu . Podle zápletky básně, kterou hlavní hrdina předčítal mrtvým dětem v předvečer neštěstí, odvezl Krysař všechny děti z města, když jejich rodiče nesplnili svůj slib, takže zůstalo jen jedno dítě ve městě. Přesah mezi dějem filmu a dějem básně byl do scénáře zaveden z iniciativy režiséra.

Obsazení

• Ian Holm  - Mitchell Stevens, právník
• Sarah Polley  - Nicole Barnell
• Tom McKames  jako Sam Barnell, Nicolin otec
• Gabriel Rose  jako Dolores Diskolt, řidič autobusu
• Kaertan Banks  jako Zoe Stevens, Mitchellova dcera
• Maury Chaikin  – Wendell
• Alberta Watson  Riza
• Stephanie Morgenstern  - Allison
• Arsinei Khanyan  - Wanda
• David Hemblen  - Abbott
• Bruce Greenwood  - Billy
• hrabě  Pastko Hartley
• Brooke Johnsonová
• Peter Donaldson  Schwartz

Recenze

Film měl premiéru na filmovém festivalu v Cannes , kde získal Grand Prix i ceny ekumenické poroty a FIPRESCI . Ačkoli všechny recenze shromážděné na webu Rotten Tomatoes lze nazvat pozitivní, někteří kritizovali „Glorious Future“ za jeho pomalé tempo [1] a za obsazení podhodnoceného Iana Holma do hlavní role [2] .

Ruská filmová kritička Lidia Maslova považovala Egoyanův film za „nudný, smutný a banální“ [3] na základě toho, že jí připomínal „zkapalněný dostojevismus se slzami dítěte, všeobecnou méněcenností a vinou“ [4] .

Ceny a nominace

• 1997 - tři ceny na filmovém festivalu v Cannes : Grand Prix, Cena ekumenické poroty a Cena FIPRESCI (všechny - Atom Egoyan).
• 1997 - Cena za nejlepší kanadský film na filmovém festivalu v Torontu (Atom Egoyan).
• 1997 - tři ceny filmového festivalu ve Valladolidu : "Zlaté ucho" a cena mládežnické poroty (obě - ​​Atom Egoyan), cena za nejlepší kameru (Paul Sarossi).
• 1997 - 7 cen Gini : Nejlepší film (Atom Egoyan, Kamelia Friberg), režie (Atom Egoyan), herec (Ian Holm), kamera (Paul Sarossi), hudba (Michael Danna), střih zvuku a zvuku. Páska byla také nominována v dalších 9 kategoriích: nejlepší scénář (Atom Egoyan), mužská role (Bruce Greenwood), ženská role (Gabriel Rose a Sarah Polley), vedlejší mužská role (Tom McKames), střih (Susan Shipton), výtvarné dílo ( Philip Barker, Patricia Cuccia), kostýmy (Beth Pasternak), původní píseň ("The Sweet Hereafter" od Michaela Danny a Sarah Polley).
• 1997 - Cena Národní rady filmových kritiků za nejlepší obsazení souboru a také nominace v kategorii „Nejlepší film“.
• 1998 – Dvě nominace na Oscara za nejlepší režii a adaptovaný scénář (obě – Atom Egoyan).
• 1998 - Independent Spirit Award za nejlepší zahraniční film (Atom Egoyan).

Poznámky

1. ↑ The Sweet Hereafter – obsazení, recenze, shrnutí a ocenění – AllRovi  (downlink)
2. ↑ J. Rosenbaum . Recenze A Bright Future Archived 16. června 2015 na Wayback Machine
3. ↑ Kommersant-Gazeta - politováníhodná necitlivost . Získáno 13. září 2011. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)
4. ↑ Kommersant-Gazeta - Egoyan šel do naší půjčovny . Získáno 13. září 2011. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)

Odkazy

Tematické stránky	AllMovie AlloCine Box Office Mojo ČSFD Filmová spřízněnost Internetová filmová databáze Metakritický Shnilá rajčata
Slovníky a encyklopedie	Britannica (online) Universalis