Události ze září 1917 v Taškentu byly prvním pokusem sovětů vojenských a dělnických zástupců města převzít plnou moc do svých rukou a odstranit Turkestánský výbor prozatímní vlády v čele s Vladimírem Petrovičem Nalivkinem správa Turkestánského území .
Taškentský sovět přijal 11. září 1917 na vlně euforie z potlačení povstání generála L. G. Kornilova 11. září 1917 rezoluci o nutnosti předání moci Sovětům, bylo rozhodnuto 12. září 1917 uspořádat shromáždění v Taškentu. Turkestánský výbor v čele s Nalivkinem byl však kategoricky proti shromáždění a na tři dny zakázal shromáždění, procesí a setkání ve městě.
V rozporu se zákazem se ve městě konalo shromáždění, bylo přijato usnesení o předání moci Sovětům a jako orgán v Turkestánské oblasti byl zvolen Prozatímní revoluční výbor [1] .
Prozatímní revoluční výbor spolu s Taškentským výkonným výborem Rady zástupců dělníků a vojáků „zvolili“ poručíka Perfiljeva velitelem vojsk Turkestánského vojenského okruhu a ten zase „jmenoval“ plukovníka Beletského . jako velitel velitelství okresu a vedoucí taškentské školy praporčíků, praporčík Nazarov, "vylučující" ze svých funkcí bývalé velitele - asistent velitele vojsk - plukovník Ryzhikov, náčelník štábu - plukovník Makkaveev a velitel praporčíka škola - podplukovník Savitsky.
Předseda výkonného výboru N. I. Chernetsky rozeslal do Persie, Chivy a do celého regionu telegramy, že v Taškentu byla ustavena „nová“ vláda, které se musí všichni podřídit. Členové Prozatímního revolučního výboru si začali říkat „členové vlády“.
Téhož dne byli na příkaz Turkestánského výboru a vedení regionální rady zatčeni členové nově vytvořeného Prozatímního revolučního výboru, což vyvolalo vlnu rozhořčení mezi dělníky a vojáky posádky Taškentu. Následující den byli zatčení propuštěni a moc v turkestánské oblasti skutečně přešla do rukou výkonného výboru Taškentského sovětu a Prozatímního revolučního výboru.
V.P. Nalivkin se v reakci na to prohlásil dočasným vrchním velitelem Turkestánského vojenského okruhu a požádal o ozbrojenou pomoc do Petrohradu Všeruský ústřední výkonný výbor Sjezdu sovětů a osobně A.F. Kerenského . zároveň ve své žádosti o pomoc současně požadoval „okamžité jmenování velitele jednotek z Petrohradu“.
Protože část mocenských pák zůstala v rukou Turkestánského výboru, včetně kontroly nad poštou a telegrafem, 17. září 1917 V. Nalivkin definitivně navrhl Taškentskému sovětu uznat pravomoc Turkestánského výboru prozatímní vlády. [2] a 18. září na zasedání Rady trval na bezpodmínečné podpoře prozatímní vlády a odmítl kompromis. Na nátlak zástupců podniků a městské posádky, kteří přišli na zasedání Rady, aby ji podpořili, byl však Nalivkin nucen učinit ústupky a podepsal s Radou dohodu [3] .
19. září 1917 vyšlo najevo, že do Taškentu byly vyslány jednotky pod velením generála P. A. Korovičenka . 24. září dorazil do Taškentu první ešalon, kterého na stanici slavnostně potkali příslušníci Turkestánu.
Korovičenko byl prohlášen generálním komisařem prozatímní vlády pro správu území Turkestánu a byl jmenován velitelem vojsk Turkestánského vojenského okruhu. V.P. Nalivkin rezignoval na post šéfa regionu Turkestán.
Ve městě byla nastolena dvojí moc – na jedné straně Turkestánský výbor prozatímní vlády, který měl podporu vládních vojsk generála Korovičenka, na druhé Taškentská rada se zvoleným výkonným výborem a revolučním výborem dělníky města a četnými vojáky posádky Taškentu. Dvojí moc byla ukončena po ozbrojeném uchvácení veškeré moci Revolučním výborem a Sovětem dělnických a vojenských zástupců města, vedeným koalicí bolševiků a levých sociálních revolucionářů v listopadu 1917.