Soler, Antonio

Antonio Soler
Jméno při narození španělština  Antonio Francisco Javier Jose Soler a Ramos
Datum narození 1729 [1] [2] [3] […]
Místo narození
Datum úmrtí 20. prosince 1783( 1783-12-20 ) [4] [5]
Místo smrti
Země
obsazení skladatel , varhaník , hudební teoretik , filozof , katolický kněz , cembalista , muzikolog , kapelník
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Antonio Francisco Javier José Solér y Ramos ( španělsky :  Antonio Francisco Javier José Soler y Ramos ; často jednoduše Padre Soler ; pokřtěn 3. prosince 1729 , Olot  – 20. prosince 1783 , Escorial ) byl španělský skladatel.

Životopis

Od 6 let zpíval v chlapeckém sboru kláštera Montserrat, v 15 letech ( 1744 ) byl jmenován varhaníkem v katedrále města Seu d'Urgell , ve 23 letech byl tonsurován mnichem řádu svatého Jeronýma (hieronymitů). Většinu Solerova života strávil v Escorialu v mnišských službách - což ovšem zahrnovalo i hodiny hudby, včetně infantky Gabriel, syna španělského krále Karla III .

Kreativita

Solerovo tvůrčí dědictví zahrnuje asi 500 děl - většinou malých klavírních sonát ; v tomto žánru je Soler dnes vnímán jako hlavní rival Domenica Scarlattiho , s nímž studoval na Escorialu. Stejně jako Scarlatti převládá Solerova raná, jednovětá sonátová forma, i když existují i ​​díla o třech a dokonce čtyřech větách.

Legacy

Ve 20. století, kdy byl Soler po téměř 200 letech zapomnění znovu objeven, se jeho klavírní sonáty hrají na klavír, cembalo, varhany a harfu. Soler také vlastní varhanní díla, mše, moteta, komorní hudbu.

Poznámky

  1. 1 2 Německá národní knihovna , Berlínská státní knihovna , Bavorská státní knihovna , Rakouská národní knihovna Záznam #119143550 // Obecná regulační kontrola (GND) - 2012-2016.
  2. Bibliothèque nationale de France identifikátor BNF  (fr.) : Open Data Platform - 2011.
  3. Antonio Soler // SNAC  (anglicky) - 2010.
  4. Antoni Soler i Ramos // Gran Enciclopèdia Catalana  (kat.) - Grup Enciclopèdia Catalana , 1968.
  5. Antonio Soler Ramos // Diccionario biográfico español  (španělsky) - Real Academia de la Historia , 2011.

Odkazy