Stará anatolská turečtina

Staroanatolská turečtina [1] ( tur . Eski Anadolu Türkçesi ) je etapou v dějinách tureckého jazyka , kterým se v Anatolii mluvilo od 11. do 15. století. Tento jazyk se vyvinul do rané osmanské turečtiny . Jako písmo bylo použito arabské písmo . Na rozdíl od pozdnější osmanské, krátká samohláska diakritika byla používána .

Stav

Podle legendy z 20. století neměla staroanatolská turečtina oficiální status až do roku 1277, kdy Mehmet I. z Karamanu oznámil , že má používat turecký jazyk, aby se zbavil nadvlády perského jazyka : [2]

Şimden girü hiç kimesne kapuda ve divanda ve mecalis ve seyranda Türki dilinden gayri dil söylemeye. [3] [4] Od této chvíle nikdo v paláci, v divanu , radě a na procházkách nemůže mluvit jiným jazykem než turečtinou.

Pravopis

stará anatolská turečtina Osmanská turečtina
(Pravopis Camus-i-Türki)
Moderní turečtina ruština
گُزلٔر‎ گوزلر‎ Gozler "oči"
دَدَ‎ دده‎ Dede "Dědeček"
كُچُك‎ كوچك‎ Kuçuk "Malý"

Abeceda

Dopis Moderní turečtina Dopis Moderní turečtina
a, e, i ص‎ s
b d
پ‎ p t
ت‎ t ظ‎ z
s A
C غ‎ ğ, g
چ‎ C F
ح‎ h k
h k
d l
d, z m
ر‎ r n
ز‎ z o, ö, u, ü, v
ژ‎ j h
س‎ s لا‎ la, le
ش‎ s ى‎ i, y, i

Viz také

Poznámky

  1. Výňatek z Britannica Entry Archived 2. dubna 2015 na Wayback Machine "..takzvaná stará anatolská turečtina."
  2. Perští autoři Malé Asie část 1 , Encyclopaedia Iranica , 2010 , < http://www.iranicaonline.org/articles/persian-authors-1 > . Archivováno 17. listopadu 2020 na Wayback Machine 
  3. Stránka Karaman ministerstva kultury a cestovního ruchu   (prohlídka.) Archivováno 11. srpna 2014.
  4. Tevârih-i Âl-i Selçuk