| Stegliková Jamila | |
|---|---|
| Džamila Stehlíková Zhamilә Almaskyzy Steglikova (Ordabayeva) | |
| Ministr pro lidská práva a práva menšin vlády České republiky | |
| 9. ledna 2007 – 23. ledna 2009 | |
| Předseda vlády | Mirek Topolánek |
| Prezident | Václav Klaus |
| Předchůdce | Petr Maresh |
| Nástupce | Michael Kotsab |
| místopředseda Strany zelených ČR | |
| 2005–2007 _ _ | |
| Předseda Liberálně ekologické strany (LES) ČR | |
| od 24. června 2021 | |
| Místopředseda Liberálně ekologické strany (LES) ČR | |
| 25. června 2017 – 24. června 2021 | |
| Městský zastupitel Chomutova | |
| 14. listopadu 1998 – 16. října 2010 | |
| Narození |
6. února 1962 [1] (ve věku 60 let)
|
| Jméno při narození | čeština Zämilä Almaskyzy Ordabajeva [1] |
| Otec | Almas Ordabajev |
| Matka | Olga Daugelieva |
| Zásilka | |
| Vzdělání | |
| Akademický titul | Doktor lékařských věd |
| webová stránka | www.dzamilastehlikova.cz |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Jamila Almasovna Steglikova (Ordabayeva) [4] ( česky Džamila Stehlíková ) je česká politička [5] kazašského původu a psychiatrička . Od 9. ledna 2007 do 23. ledna 2009 ministr pro lidská práva a menšiny a předseda Rady vlády ČR pro lidská práva .
Narodila se 6. února 1962 v Alma-Atě v Kazašské SSR v rodině architekta Ordabaeva Almase Baimukhanoviče a vědkyně-chemičky Sembaeva Rauza Abdykhamitovny, dcery bývalého ministra školství Kazašské SSR Sembaeva Abdykhamita Ibneeviče . Pochází z kazašské rodiny Dulat . V srpnu 1988 se spolu se svým manželem, československým občanem Miloslavem Steglikem, přestěhovala do Československa , začala se věnovat společenským aktivitám. Dne 17. února 1992 přijala rozhodnutím prezidenta Československa Václava Havla československé občanství. Od ledna 2007 do ledna 2009 byla ministryní pro lidská práva a práva menšin v České republice Jamilya Stegliková .
V roce 1986 promovala na První moskevské státní lékařské univerzitě pojmenované po I. M. Sechenovovi v Moskvě. V letech 1985 až 1988 pracovala jako výzkumná pracovnice a vyučovala na Psychiatrické klinice na Psychiatrické klinice S. S. Korsakova První moskevské státní lékařské univerzity I. M. Sechenova. Z kliniky odešla kvůli přestěhování do Československa. V letech 1988-1990 psychiatr na Krajském zdravotním středisku v Chomutově v Československu . Po sametové revoluci v letech 1990 až 1997 pracovala jako vedoucí metodička v Národním zdravotním středisku v Praze a ve Státním zdravotním ústavu v Praze . V letech 1998 až 2006 vyučovala na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem . Od roku 1998 provozuje soukromou psychiatrickou praxi se specializací na komplexní lékařskou a sociálně psychologickou péči o HIV pozitivní osoby a pacienty s AIDS . V této oblasti spolupracuje s Českou společností pro pomoc nemocným AIDS („Dům světla“), centrem sociální pomoci lidem nejvíce postiženým HIV infekcí .
Během studií a práce na První moskevské státní lékařské univerzitě pojmenované po I. M. Sečenovovi se podílela na distribuci samizdatu básníků Vladislava Chodaseviče a Josepha Brodského . Z politických důvodů nesměla cestovat do zahraničí, a to ani na vědecké konference. Vyšetřování „protisovětských“ aktivit bylo zastaveno v lednu 1988 v období glasnosti a perestrojky .
Po přestěhování v roce 1988 do Československa , do severočeského města Chomutov , ležícího v příhraniční oblasti České republiky v Sudetech , se věnovala ochraně přírody a sídel při těžbě hnědého uhlí, sbírala životopisy a ústní svědectví. o osudech místních představitelů národnostních menšin, především sudetských Němců , Židů a Cikánů .
V roce 1998 byla zvolena do magistrátu města Chomutova , v zastupitelstvu města byla nepřetržitě do roku 2010, na poslední dvě volební období byla zvolena jako poradce do zastupitelstva města. V roce 1998 vstoupila do Strany zelených , byla zvolena předsedkyní krajské organizace v Ústeckém kraji , místopředsedkyní Strany zelených. Na sjezdu strany 25. ledna 2014 vystoupil ze Strany zelených. Důvodem byl podle Steglíkové prudký odklon Strany zelených doleva od její obecné linie a nedostatek sebereflexe strany po porážce v parlamentních volbách v roce 2013.
Od ledna 2007 do ledna 2009 byla ministryní pro lidská práva a práva menšin v České republice Jamilya Stegliková . Stala se první mimočeskou ministryní vlády České republiky .
Jedním z důležitých kroků v činnosti ministryně Steglíkové bylo vytvoření Agentury pro sociální integraci v místech bydliště romských občanů a sociálně slabých. Ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti vypracovala zákon proti pronásledování a zákon o rovnosti, antidiskriminační zákon, který zajišťuje rovné zacházení s občany a opravné prostředky proti diskriminaci . Některé z jejích návrhů zákonů však nezískaly dostatečnou podporu veřejnosti, například zákon o zákazu tělesných trestů dětí . Rezignovala 23. ledna 2009 při reorganizaci vlády. Jejím nástupcem se stal Michael Kotsab.
Následně Dzhamilya Steglikova vstoupila do Liberálně ekologické strany a na ustavujícím sjezdu 16. února 2014 byla zvolena do vedení strany. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 neuspěla Česká liberálně ekologická strana.
Jamila Stegliková je členkou Výboru pro sexuální menšiny Státní rady vlády pro lidská práva. Dne 17. května 2016 jí byla udělena cena „bePROUD“ („Buď hrdá“) za celoživotní přínos k ochraně práv lesbiček, gayů, bisexuálů a transgender osob ( LGBT ).
Na sjezdu Liberálně ekologické strany 24. června 2021 byla zvolena předsedkyní strany.