Pojistným produktem v důsledku účelné činnosti lidí je určitá částka materiálního bohatství vyčleněná z pojistného fondu za účelem náhrady škody z již nastalé pojistné události nebo k provedení preventivních opatření ve vztahu k pojištěným rizikům .
V moderní ruské praxi pojistitelé obvykle chápou pojistný produkt jako konečný výsledek vývoje konkrétního typu pojištění, reprezentovaného souborem dokumentů [1] . Někdy zaměstnanci pojišťoven chápou pojistný produkt také jako formu upřesnění pojistných podmínek pro určitý segment pojistníků, tedy poddruh pojištění.
V tuzemských publikacích se výsledek činnosti pojistitelů často nazývá pojišťovací služba. Někdy totiž pojistitel místo pojistného poskytuje pojištěnci (příjemci) určité služby (například ve zdravotním pojištění, v pojištění vozidel). I zde je však pojistný produkt představován určitou peněžní částkou, kterou pojistitel vynakládá na úhradu služeb poskytovaných pojištěnému.
Pojem „pojistný produkt“ plněji charakterizuje objekt, který je výsledkem pojišťovací činnosti. V některých případech může mít pojistný produkt formu pojistné služby pro pojištěnce.
Pojistný produkt lze vytvořit v nekomoditní formě i v komoditní podobě . Pokud si podnikatelský subjekt vytvoří pojistný produkt pro sebe, pak je pojistný produkt vytvořen v nekomoditní podobě. Tato situace nastává při vytváření pojistného produktu metodou samopojištění . Pokud podnikatelský subjekt vytváří pojistný produkt pro jiné podnikatelské subjekty, které platí poplatek za pojistný produkt ve formě pojistného (pojistného), vzniká pojistný produkt v komoditní podobě.
Při vytváření pojistného produktu v komoditní podobě se objevuje jako produkt činnosti pojišťovací organizace (pojistitele), který je součástí pojistného fondu, který jde pojištěnci nebo oprávněné osobě v hotovosti ve formě pojistného plnění. nebo naturální - ve formě služby hrazené na úkor prostředků přidělených z pojistného fondu (například ve zdravotním pojištění), nebo formou preventivních opatření pro pojištěné riziko.
Metody tvorby pojistných produktů jsou vztahy, které určují, jak přesně bude fond hmotných statků určený k použití jako pojistný fond tvořen a jak z něj budou odděleny konkrétní pojistné produkty. Tyto metody jsou tvořeny na základě dohod mezi fyzickými a/nebo právnickými osobami. Ujednání jsou formalizována v příslušných dokumentech (pojistná smlouva, zakládací listina vzájemné pojišťovací organizace).
V důsledku analýzy procesů tvorby pojistných produktů, provedené na základě jednoty logického a historického, vyšlo najevo, že tyto procesy se liší především v možnosti a způsobu účasti pojistitelů na tvorba pojistných produktů a vznik práv vlastnit tyto produkty.
Kritériem pro výběr metod tvorby pojistných produktů je možnost participace pojistníků na tvorbě pojistných produktů a způsob, jakým se pojistitelé podílejí na tvorbě pojistných produktů. Na základě těchto kritérií byly identifikovány tři metody tvorby pojistných produktů, které byly vyvinuty v procesu historického vývoje.
Při vytváření pojistných produktů metodou samopojištění si pojištěný sám vytváří pojistný produkt pro vlastní potřebu na úkor svých osobních věcných zdrojů (zároveň působí jako pojistitel); je jediným vlastníkem pojistného fondu.
Při vytváření pojistných produktů metodou vzájemného pojištění je každý pojištěný jako člen společenství pojišťoven spolu s dalšími členy spoluvlastníkem pojistného fondu, v souvislosti s nímž má on nebo jím pojištěná osoba příp. právo obdržet pojistný produkt, který potřebuje.
Určuje spoluvlastnictví pojistného fondu
Při vytváření pojistných produktů metodou komerčního pojištění si každý pojistník zakoupí pojistný produkt od specializované pojišťovací organizace a zaplatí jí pojistné. Na tvorbě pojistného produktu se však nepodílí. Pojistník nemá vlastnická práva k pojistnému fondu a neodpovídá za jeho použití. Pojistný fond je majetkem pojistitele. Veškerá práva, povinnosti a odpovědnosti spojené s procesem tvorby pojistných produktů leží na pojistiteli.
Logvinová I.L. Vzájemné pojištění jako způsob tvorby pojistných produktů v ruské ekonomice. - M.: Ankil, 2010. ISBN 978-5-86476-324-7