Suzdal 62. pěší pluk

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 1. září 2021; kontroly vyžadují 2 úpravy .
62. suzdalský pěší
generalissimský pluk prince Suvorova
Roky existence 1700 - 1918
Země  ruské impérium
Obsažen v 16. divize ( VI AK , MD Varšava )
Typ pěšího pluku
počet obyvatel vojenská jednotka
Dislokace Yuryev z polské provincie Vladimir, Saransk, Lepel, Senno
Známky excelence viz text
velitelé
Významní velitelé Suvorov A.V.
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

62. suzdalský pěší generalissimský pluk prince Suvorova je pěchotní vojenská jednotka ruské císařské armády .

Seniorát : 25. června 1700 [1] . Pluvní svátek : 30. srpna.

Umístění

Historie

Historik lineárních kozáků N. M. Mogilevtsev před sto lety poznamenal: „Osadníkům byla poskytnuta nejaktivnější pomoc - náčelník suzdalského pluku generálmajor Shenshin a speciálně jmenovaní důstojníci téhož pluku, kteří v roce 1802 obsadili posádky z pevností: Ust-Labinsk, kavkazská, pevnůstky: Ladoga, Tiflis, Kazaň, malý a velký Temižbek a další, spolu s donskými pluky Bychalov a Frolov ... “

— Historické pozadí vesnice Ust-Labinskaya

V lednu 1813 se proti vesnici Šelkozavodskaja na Tereku shromáždily čtyři tisíce Čečenců, kteří hrozili invazí do kavkazské provincie. Náčelník suzdalského pluku, plukovník princ Eristov (později slavný dobyvatel Tarvizu), varoval jejich úmysl a překročil Terek, naprosto porazil celý dav. Portnyagin požádal o Eristovovu cenu. Rtiščev nejen odměnu odmítl, ale také vyjádřil pozitivní nespokojenost s takovými výpravami, když zjistil, že je věcí vůdců linie získat přátelskou přízeň horských národů nikoli zbraněmi, ale laskavým zacházením a klidným sousedstvím.

Mírumilovná nálada vrchního velitele tak povzbudila Čečence k novým odvážným nájezdům, že zaplavili linii Terek a jako voda z protržené přehrady se rozlila po silnicích. Z trpělivosti horlivý Eristov navzdory předchozí lekci překročil Terek podruhé a po urputném boji zničil několik vesnic podél Sunzha. Porážka Čečenců byla tentokrát tak poučná, že požádali o milost a udělili amanáty se slibem, že už nebudou narušovat ruské hranice. Okolnosti případu byly takové, že Eristova již nebylo možné z ničeho obvinit a pro oba případy obdržel hodnost generála a Řád sv. Vladimíra 3. stupně.

- A. V. Potto. Kavkazská válka. Svazek 1: Od starověku po Yermolov

Ve vzpomínkách důstojníka suzdalského pluku o okupaci jižního Bulharska jsou uvedeny zajímavosti, které právě takovou situaci ve vojenském životě zobrazují. Autor pamětí píše: „Vojáci začali odpovídat absolutním nicneděláním. Začali hrát žerty; plantáže moruší začaly kolem tábora řídnout; jednou dav vojáků zabral celý dvoupatrový dům s rachotem na vaření ohně; jeho majitelka, stará žena s modrými brýlemi, běžela do tábora a vrhla se k nohám prvního důstojníka, kterého potkala, a požádala je, aby zabránili zničení jejího domu. Na místo přispěchal služebník na koni, ale už byla polovina domu rozebrána a odvezena. Když se o tom generál dozvěděl, nařídil pluku, aby okamžitě zaplatil za dům, a nařídil okamžitě zahájit cvičení.

- A. Krivitsky. Ruský důstojník v zahraničí (Vojenské nakladatelství NKO SSSR. Moskva, 1946)

Velitelé pluků

Náčelníci nebo čestní velitelé :

Velitelé pluků

Insignie

  1. Plukovní korouhev sv. Jiří s nápisy: "Pro rozdíl v poměrech s Turky v letech 1828 a 1829, pro Sevastopol v letech 1854 a 1855" a "1700-1900". S Alexandrovou jubilejní stuhou. Nejvyšší objednávka z 25.6.1900
  2. Stříbrné trubky s nápisem: "Za dobytí Berlína 28. září 1760." Stěžován v roce 1760 pluku Vjatka.
  3. Cedule na pokrývkách hlavy s nápisem: "Za dobytí reduty u Plevny dne 30. srpna 1877." Stěžováno 4.11.1879

Pozoruhodní lidé, kteří sloužili v pluku

Galerie památek Bulharska

Poznámky

  1. ↑ Seniorát převeden z Vjatského pěšího pluku
  2. ↑ Nejvyšší řády v řadách armády od 1. ledna do 20. srpna 1820. - Petrohrad. , 1821. - S. 256.
  3. ↑ Suzdal 62. pěší pluk @ surnameindex.info . Staženo 23. května 2020. Archivováno z originálu dne 23. května 2020.
  4. ↑ Do 01.04.1816 - velitel .
  5. ↑ Zemřel v úřadu.
  6. ↑ Nepřevzal úřad.

Literatura

Odkazy