Sybra yyrau [1] (XIV. století) - yyrau Desht-i-Kipchak , společný pro Nogais, [2] , Karakalpaky, Baškirce, Barabu a Krymské Tatary. Mezi Kazachy je známá jako Sypyra Zhyrau, mezi Tatary - Safardau, mezi Bashkiry - Sybri Yyrysy, mezi krymskými Tatary - Sypara Zhyrau. Karakalpakové považují Sybra Yyrau za zakladatele školy Yyrau. [3]
Jeho básně se do naší doby nedochovaly, ale jejich obsah je zachován v legendách "Kubygul", "Edige bi", "příběh Toktamysh Khan" a epické básně "Er Targyn", "Edige batyr". Kazašští vědci považují Sybr Yirau za jediného autora mnoha epických básní, které se dochovaly z dob Nogai. V kazašských legendách a básních je yyrau zobrazován jako moudrý muž usilující o jednotu lidu v podobě zkušeného starce, který se dožil 120, případně až 180 let.
Zřídka se k jeho jménu přidává přídomek „Shopbasly“, což znamená „s tenkou hlavou“. Legendy z konce 14. století ho vykreslují jako 180letého muže, jehož slova se těšila velké autoritě po celé zemi. Být největším mistrem uměleckého slova XIV století. Sybra se stává příznivcem boje kmenů Nogai s chány Zlaté hordy za vytvoření nezávislého státu. Sybra je považován za tvůrce mnoha písní. Došlo k nám ale jen pár poetických monologů ( tolgau ) , které si lidská paměť spojuje s jeho jménem. Autor v nich odsuzuje domácí politiku Tokhtamyshe Chána a jeho předchůdců. Všechny jeho sympatie jsou přitom na straně těch vůdců kmenů Nogai, kteří se postavili svévoli chánů Zlaté hordy. Je třeba si myslet, že toto je hlavní tajemství popularity jména Sybra mezi širokými masami lidí. Sybra se často objevuje v dílech nogajských básníků následujících staletí jako patriarcha nogajských zpěváků, jako iniciátor nogajského básnického slova. Charakteristickým rysem nogajských lidových básníků je povědomí o jejich básnické tvorbě jako o aktu služby svému původnímu lidu. [čtyři]