Thanom Kitticachon | |||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
thajština ถนอม กิตติขจร | |||||||||||||||||||||||||||||
premiér Thajska | |||||||||||||||||||||||||||||
9. prosince 1963 – 14. října 1973 | |||||||||||||||||||||||||||||
Monarcha | Ráma IX | ||||||||||||||||||||||||||||
Předchůdce | Sarit Tanarat | ||||||||||||||||||||||||||||
Nástupce | Sanya Thammasak | ||||||||||||||||||||||||||||
premiér Thajska | |||||||||||||||||||||||||||||
1. ledna 1958 - 20. října 1958 | |||||||||||||||||||||||||||||
Monarcha | Ráma IX | ||||||||||||||||||||||||||||
Předchůdce | Hrnec Sarasin | ||||||||||||||||||||||||||||
Nástupce | Sarit Tanarat | ||||||||||||||||||||||||||||
Narození |
11. srpna 1911 Tak (provincie) , Siamské království |
||||||||||||||||||||||||||||
Smrt |
16. června 2004 (92 let) Bangkok , Thajsko |
||||||||||||||||||||||||||||
Manžel | Jongkol Thanad-rob [d] | ||||||||||||||||||||||||||||
Vzdělání | Národní válečná vysoká škola | ||||||||||||||||||||||||||||
Profese | Válečný | ||||||||||||||||||||||||||||
Postoj k náboženství | Buddhismus | ||||||||||||||||||||||||||||
Autogram | |||||||||||||||||||||||||||||
Ocenění |
|
||||||||||||||||||||||||||||
Druh armády | Thajské pozemní síly | ||||||||||||||||||||||||||||
Hodnost | Všeobecné | ||||||||||||||||||||||||||||
bitvy | |||||||||||||||||||||||||||||
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Polní maršál Thanom Kittikachon ( thaj . ถนอม กิตติขจร , 11. srpna 1911 , provincie Tak , Siamské království - 16. června 2004 , ministerský předseda Bangkok , 85. Thajsko, 3919, Thajsko ) .
Vystudoval obecní školu, poté kadetský sbor, poté sloužil u pěšího pluku v Chiang Mai . Později vystudoval National War College. Během druhé světové války sloužil v Barmě , v roce 1947 se v hodnosti podplukovníka zúčastnil vojenského převratu organizovaného plukovníkem Sarit Thanaratem . Krátce po převratu byl Tanom povýšen na plukovníka a velel 11. pěší divizi. V roce 1951 byl jmenován poslancem a v témže roce byl povýšen na generálmajora.
V únoru 1953 se vyznamenal v potlačení povstání proti diktátorskému režimu Pibunsonggram a získal hodnost generálporučíka. Reprezentoval Thajsko na ceremonii u příležitosti konce korejské války v červenci 1953. V roce 1957 podporoval Sarit Thanarat při organizování převratu proti Pibunsonggramovi, po kterém byl jmenován ministrem obrany v kabinetu Pot Sarasina . Po rezignaci P. Sarasina obdržel Tanom hodnost čtyřhvězdičkového generála a 1. ledna 1958 nastoupil na posty premiéra, ministra obrany a velitele armády. Po 9 měsících Sarit Tanarat soustředil moc ve svých rukou a jmenoval Tanoma místopředsedou vlády, náměstkem ministra obrany a zástupcem velitele armády. Tanom zůstal v těchto pozicích až do smrti S. Tanarata v roce 1963. Den po smrti S. Tanarata, 9. prosince 1963, Tanom znovu získal post premiéra a velitele armády. O rok později byl Tanom současně povýšen do hodnosti polního maršála, admirála flotily a maršála královského thajského letectva . V zahraniční politice Thanom pokračoval v proamerickém a antikomunistickém kurzu svého předchůdce, který Thajsku umožnil získat významnou ekonomickou a finanční pomoc ze strany USA během války ve Vietnamu. Tanomův režim byl poznamenán masivní korupcí. V říjnu 1968 založil a vedl Sjednocenou lidovou stranu Thajska.
Po parlamentních volbách v roce 1969 se opět ujal funkce předsedy vlády. V listopadu 1971 pak provedl puč proti vlastní vládě s odkazem na nutnost potlačit „komunistickou infiltraci“. Rozpustil parlament a jmenoval se předsedou Národní výkonné rady, která na rok působila jako prozatímní vláda. V prosinci 1972 se znovu jmenoval premiérem a zároveň ministrem obrany a zahraničí. Thanom Kittikachon, jeho syn, plukovník Narong a Narongův tchán, ministr vnitra generál Prapat Charusathyen , byli mezi obyvateli přezdíváni „Tři tyrani“.
Veřejná nespokojenost s vládnoucím režimem rostla, v zemi začaly studentské nepokoje pod heslem požadavků na návrat k ústavnímu pořádku a konání parlamentních voleb, tzv. "povstání 14. října 1973", což vedlo k pádu Tanomova režimu a útěku polního maršála do USA.
V říjnu 1976 se vrátil do Thajska v klášterním oděvu a plánoval strávit zbytek života v jednom z klášterů v Bangkoku. Jeho návrat vyvolal studentské protesty, které vypukly v kampusu Thammasat University v Bangkoku. Dne 6. října 1976 vtrhli do kampusu zástupci krajně pravicových thajských organizací spolu s vládními bezpečnostními složkami a brutálně potlačili protesty, které provázely četné oběti. Téhož večera provedla armáda převrat, který odstavil od moci demokraticky zvolenou vládu Seni Pramot .
Po masakru na univerzitě opustil mnišství, ale do politiky už nikdy nevstoupil. V roce 1999 navrhl premiér Chuan Likphai , aby byl Thanom jmenován čestným členem královské stráže, což však vyvolalo silnou veřejnou kritiku a jmenování odmítl.
Kremace Thanomova těla se konala 25. února 2007 za účasti královny Sirikit a její nejmladší dcery, princezny Chulabhorn, jménem královské rodiny.
Slovníky a encyklopedie | ||||
---|---|---|---|---|
Genealogie a nekropole | ||||
|
Ministři zahraničí Siamu a Thajska | ||
---|---|---|
Ministři Siamu (1871-1939) |
| |
Ministři Thajska (1939-1945) |
| |
Ministři Siamu (1945-1948) |
| |
Ministři Thajska (od roku 1948) |
|