Joichiro Tatsuyoshi | |
---|---|
Japonština 辰𠮷𠀋一郎 | |
obecná informace | |
Státní občanství | |
Datum narození | 15. května 1970 (52 let) |
Místo narození | |
Hmotnostní kategorie | Nejlehčí (53,5 kg) |
Nosič | levostranný |
Růst | 165 cm |
Rozpětí paží | 173 cm |
Profesionální kariéra | |
První boj | 29. září 1989 |
Poslední vzdor | 8. března 2009 |
Počet soubojů | 28 |
Počet výher | dvacet |
Vyhrává knockoutem | čtrnáct |
porážky | 7 |
Kreslí | jeden |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Joichiro Tatsuyoshi ( Jap. 辰吉丈一郎; narozen 15. května 1970 , Kurashiki , Okayama ) je japonský boxer , zástupce nejlehčích váhových kategorií. Na profesionální úrovni vystupoval v období 1989-2009, vlastnil světový titul World Boxing Council (WBC).
Joichiro Tatsuyoshi se narodil 15. května 1970 v Kurashiki , prefektura Okayama , Japonsko .
S boxem začal v raném věku pod vedením svého otce, velkého fanouška tohoto sportu. Po absolvování střední školy se natrvalo přestěhoval do Ósaky , kde dále trénoval a zároveň pracoval na částečný úvazek v restauracích. Ve věku 17 let se stal japonským amatérským šampionem v bantamové váze, byl zvažován jako kandidát na účast na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu - místní noviny regionu Kansai ho označily za jednoho z nejlepších mladých boxerů v zemi. . Jeho amatérská bilance je 18-1-0.
Svůj profesionální debut si odbyl v září 1989, kdy soupeře knokautoval ve druhém kole. O rok později ve čtvrtém zápase získal titul japonského šampiona v bantamové váze, když vyřadil krajana Shigeru Okabeho (16-1).
Díky sérii úspěšných vystoupení mu bylo uděleno právo napadnout titul světové bantamové váhy podle World Boxing Council (WBC), která v té době patřila Američanovi Gregu Richardsonovi (29-4). Mistrovský boj mezi nimi se odehrál v září 1991, Tatsuyoshi uspěl více a v intervalu mezi desátým a jedenáctým kolem Richardson odmítl v boji pokračovat. Tatsuyoshi se tak stal mistrem světa ve svém osmém profesionálním zápase - v té době to byl nejrychlejší zisk světového titulu pro japonský box (v roce 2006 tento úspěch zopakoval boxer Nobuo Nashiro , který se stal také šampiónem v osmém zápase) .
Tatsuyoshi obhájil mistrovský pás, který obdržel až o rok později, protože byl nucen zotavit se ze zranění, které dostal v tréninku - prasknutí sítnice. Vyzyvatelem byl Mexičan Victor Rabanales (34-10-2), který se během absence japonského boxera stal prozatímním šampionem bantamové váhy organizace WBC. Jako výsledek, Rabanales vyhrál technickým knockoutem v devátém kole, způsobil první porážku Tatsuyoshi v jeho kariéře, a vzal mistrovský pás pro sebe [1] .
V červenci 1993 došlo k dalšímu souboji mezi Joichiro Tatsuyoshi a Victorem Rabanalesem, tentokrát jejich konfrontace trvala všech přidělených 12 kol a rozhodčí přisoudili vítězství Japoncům samostatným rozhodnutím. Rabanales už v té době přišel o titul a ve hře byl prozatímní pás WBC v bantamové váze.
Později měl Tatsuyoshi opět problémy se sítnicí levého oka, opustil mistrovský titul a celkově byl blízko ukončení kariéry. Po další dlouhé odmlce v červenci 1994 však odešel boxovat na Havaj, kde vyřadil Mexičana Josefina Suareze (18-10-1) - po tomto vítězství mu WBC vrátila status prozatímního šampiona.
V prosinci 1994 se odehrál boj o titul nesporného šampióna bantamové váhy WBC, Tatsuyoshi vstoupil do ringu proti současnému šampionovi Yasueya Yakushiji (22-2-1) a navzdory statusu favorita prohrál rozhodnutím většiny.
V letech 1996 a 1997 dvakrát vybojoval titul WBC v super bantamové váze, ale v obou případech prohrál s úřadujícím šampionem z Mexika Danielem Zaragozou (51-7-3).
Navzdory ztrátám Tatsuyoshi pokračoval v aktivním vstupu do ringu a v listopadu 1997 se setkal s neporaženým Thajcem Sirimongkolem Yamthuamem (16-0), držitelem světového titulu organizace WBC v bantamové váze. Japonskému veteránovi pak málokdo věřil, ale přesto dokázal zvítězit technickým knockoutem v sedmém kole - o tři roky později tak získal mistrovský titul zpět.
Následně se Tatsuyoshi podařilo dvakrát obhájit obdržený mistrovský pás, vyhrál na body od Argentince Jose Rafaela Sosy (30-11-5) a Američana Paulieho Ayaly (25-0). O titul přišel ve třetí obraně v prosinci 1998, když prohrál knockoutem v šestém kole s reprezentantem Thajska Verapholem Sakhapromem (20-1-0).
V srpnu 1999 se odehrál druhý duel s Virapholem Sakhapromem (22-1-0), ale nejlépe dopadl opět Thajec, který Tatsuyoshimu uštědřil další brzkou porážku.
Po dvou po sobě jdoucích porážkách od Sachapromu Joichiro Tatsuyoshi oznámil svůj odchod z profesionálního boxu, ale brzy změnil názor a pokračoval v tréninku. Jeho návrat do ringu se uskutečnil v prosinci 2002, porazil ho poměrně silný Thajec Saen-Sor Ploenchit (44-1).
V září 2003 měl Tatsuyoshi další boj a vyhrál jednomyslným rozhodnutím proti málo známému Mexičanovi Juliu Cesarovi Avilovi (22-14-1).
Kvůli zranění kolena vlastně ukončil svou boxerskou kariéru, i když nadále trénoval se svým synem Dzyukia. V letech 2008 a 2009 nastoupil do ringu ještě dvakrát proti dvěma málo známým thajským boxerům: v jednom případě byl vítěz, v jiném byl poražen. Celkem odehrál 28 zápasů na profesionální úrovni, z nichž 20 vyhrál (z toho 14 s předstihem), 7 prohrál, přičemž v jednom případě byla zaznamenána remíza [2] [3] .
Tematické stránky | |
---|---|
V bibliografických katalozích |