Tveybak (tsvibak, tvibak, z něm. Zwieback , "dvakrát pečený") - dvoupatrová kulatá kynutá buchta zlatohnědé barvy.
Tato malá dvojitá houska je nejznámějším ruským mennonitským pečivem . Tradičně se tento typ housky pekl v sobotu a jedl v neděli ráno a odpoledne ve Faspě, pozdní večeři podávané v mennonitských domovech . Oběd se skládal z čerstvých, domácích rohlíků, másla, džemu, kávy a sýra. Faspa ( německy: Vesper ) může také zahrnovat ovocné konzervy, klobásy nebo jiné krájené maso a dezert. [jeden]
Název je vytvořen v německo-platschském dialektu . V němčině je tweiback často označován jako "mennonitská strouhanka". Faktem je, že tweibaky pravděpodobně pocházejí z přístavních měst Nizozemí nebo pruského Gdaňsku , kde se crackery používaly k zásobování lodí. Mennonitští přistěhovalci z Nizozemska, kteří se usadili v okolí Danzigu v západním Prusku, v této praxi pokračovali, ale vařili a vzali si s sebou dvojité housky. Poté je přivedli do Ruska, když se stěhovali do nových kolonií v jižním Rusku a moderní Ukrajině [2] . Proto jsou také často označovány jako " ruský mennonitský suchar " ("ruský mennonitský zwieback"). Německý suchar nebo chléb (Zwieback) se však chutí a vzhledem od tweibacků velmi liší.
Podle jiné verze mennonité vyráběli krutony z napůl snědených buchet [3] . V Rusku potomci Mennonitů a dalších německých osadníků dodnes vaří tveybaky.
Tweibaki se tradičně vyrábí ze sádla, takže jsou docela syté a jedí se bez oleje. V dnešní době se těsto obvykle hněte s máslem nebo margarínem. Důležitým úkolem pro pekaře je položit dvě kuličky těsta na sebe tak, aby horní kulička při pečení držela. K tomu se obě části housky propíchnou prstem namočeným v oleji. Hotové kvasnicové buchty podáváme s džemem, džemem, kondenzovaným mlékem. [čtyři]