Turnaj kandidátů 1970 („Challenge Mondial 1970“) je turnaj v dámě, jehož výsledky určily soupeře mistra světa v mezinárodních draftech Andrise Andreika v zápase, který se měl konat v roce 1971 (nakonec se konal v roce 1972). Turnaj se konal od 9. do 20. června 1970 v Monte Carlu (Monaco). [1] Původně se předpokládalo, že turnaj se bude konat jednokolově za účasti dvanácti hráčů: jedenácti mistrů republiky a osobně pozvaného bývalého mistra světa Isera Kupermana , který zápas o titul mistra světa z roku 1969 prohrál. . Vzhledem k tomu, že na turnaj nepřijeli R. Ruberl (Rakousko), R. Saint-Fort (USA) a L. Reiman (Česko), došlo ke změně pravidel a turnaj se konal dvoukolově za účasti z devíti hráčů. [2] Velmistr Iser Kuperman turnaj vyhrál a získal právo na zápas o titul mistra světa. Druhý vítěz turnaje Ton Seybrands získal stejný počet bodů s Coopermanem, ale zaostával za ním v Bergerově koeficientu . Třetí místo v turnaji obsadil mistr SSSR Anatolij Gantvarg . [3]
| Místo | Sportovec | Země | jeden | 2 | 3 | čtyři | 5 | 6 | 7 | osm | 9 | Hry | Vyhrát. | Kreslí | Porazit. | Brýle | Coeff. Berger |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| jeden | Iser Cooperman | SSSR | 1 1 |
2 2 |
1 1 |
2 1 |
2 1 |
2 1 |
1 2 |
2 2 |
16 | osm | osm | 0 | 24 | 341 | |
| 2 | Tone Saybrands | Holandsko | 1 1 |
1 1 |
1 1 |
2 1 |
2 1 |
2 2 |
2 2 |
2 2 |
16 | osm | osm | 0 | 24 | 316 | |
| 3 | Anatolij Gantvarg | SSSR | 0 0 |
1 1 |
1 1 |
2 1 |
2 2 |
2 2 |
2 2 |
2 2 |
16 | 9 | 5 | 2 | 23 | 283 | |
| čtyři | Michel Isar | Francie | 1 1 |
1 1 |
1 1 |
1 1 |
2 1 |
2 1 |
1 2 |
2 2 |
16 | 5 | jedenáct | 0 | 21 | 286 | |
| 5 | Marino Saletnik | Itálie | 0 1 |
0 1 |
0 1 |
1 1 |
1 1 |
1 1 |
1 2 |
2 2 |
16 | 3 | deset | 3 | 16 | 199 | |
| 6 | Jan Kazimír | Švýcarsko | 0 1 |
0 1 |
0 0 |
0 1 |
1 1 |
1 1 |
0 2 |
2 2 |
16 | 3 | 7 | 6 | 13 | 153 | |
| 7 | R. Ramsharan | Surinam | 0 1 |
0 0 |
0 0 |
0 1 |
1 1 |
1 1 |
1 2 |
1 2 |
16 | 2 | osm | 6 | 12 | 137 | |
| osm | Antonín Slabý | Belgie | 10 _ |
0 0 |
0 0 |
10 _ |
10 _ |
20 _ |
10 _ |
2 1 |
16 | 2 | 5 | 9 | 9 | 107 | |
| 9 | Ange Agliardi | Monako | 0 0 |
0 0 |
0 0 |
0 0 |
0 0 |
0 0 |
10 _ |
0 1 |
16 | 0 | 2 | čtrnáct | 2 | 36 |
Rozhodující roli ve výsledku turnaje hrály dva zápasy mezi sovětskými účastníky. I. Kuperman se díky dvěma vítězstvím nad A. Gantvargem, který obsadil třetí místo, dokázal dostat před T. Seibrandse v Bergerově koeficientu. V roce 1970 se Gantvarg k výsledkům těchto her vyjádřil v rozhovoru pro rižský časopis Checkers:
V zápasech proti Kupermanovi jsem zvolil špatnou taktiku. Jestli se dá ještě ospravedlnit hra "buď tref, nebo miň" ve druhém díle, tak podobný postoj v prvním kole si dodnes nedokážu vysvětlit.
I. Kuperman ve své knize The Fate of a Champion z roku 1984 říká, že v předvečer prvního zápasu mezi ním a Gantvargem požadoval vedoucí sovětské delegace Mila Popovič, aby jeden sovětský účastník prohrál s druhým, aby bylo zaručeno, že Nizozemský velmistr Ton Seibrands by v turnaji nevyhrál.
Míla svolal úzký mítink, kterého se zúčastnili oba účastníci turnaje – Gantvarg a já, náš druhý – mistr světa Andris Andreiko a ona. Mila položila stejnou otázku: jeden z nás musí vyhrát a druhý prohrát.
Nastalo těžké ticho. Nakonec Andreyko, mistr kompromisu, nabízí cestu ven. Před začátkem zítřejší hry si účastníci vylosují zapečetěnou obálku s jedním slovem – „vítězství“ nebo „porážka“, strčí si ji do kapsy, aniž by ji četli, a v klidu si sednou ke hře. Pokud jeden z nás podle logiky hry dovede hru k vítězství, ať hru vyhraje. Pokud ale v průběhu hry vidíme, že záležitost směřuje k remíze, jdeme na signál Andreiko na toaletu, seznámíme se s obsahem obálky a podle losu dovedeme případ k výhře. pro toho z nás, kdo vytáhl papírek s nápisem „vítězství“. Po krátké diskusi byl tento návrh přijat. Druhý den ráno, když jsme Andreiko vytáhli z klobouku a dali si do kapes zalepené obálky, sedli jsme si ke stolům a začali jsme hrát. Brzy jsem si všiml, že Anatolij hrál poněkud riskantně, povolil špendlík na pravém boku, což bylo možná nerozvážné. Mám několik velmi zajímavých proti-možností. Nechal jsem se unést hrou, zapomněl na vše kolem sebe a každým pohybem jsem zvyšoval svou výhodu a dovedl tuto hru k vítězství. A teprve když se zastavily hodiny a Gantvarg uznal svou porážku, vzpomněl jsem si na obálku. Tiše jsem odcházel, otevřel jsem obálku, vytáhl papír a přečetl si příjemné slovo „vítězství“.
A pak mi bylo chování Gantvarga jasné. Protože nemohl vydržet vzájemnou dohodu, okamžitě otevřel svou obálku, a když v ní viděl slovo „porážka“, rozhodl se změnit plánovaný herní plán a jít na mizinu v naději, že mě zmást do mazaných pastí a neobvyklých formací v riskantním, volném způsobem, zkuste vyhrát, než jak otevřu obálku. Tento plán byl ale vyvrácen a tak jsem se posunul vpřed.
Anatoly Gantvarg v rozhovoru v roce 2006 komentoval tuto pasáž z Kupermanovy knihy takto:
... kdybych udělal 2 remízy s Coopermanem v Monaku, tak bych turnaj vyhrál já, ne Seibrands a Seibrands nikoho z ničeho neobviňoval.
Gantvarg tvrdí, že během her s ním Kuperman používal narážky prostřednictvím gest od Andreiko. [7]