vesnice | |
Ubezhenskaya | |
---|---|
Ulice Kubanskaya | |
44°54′50″ s. sh. 41°17′10″ východní délky e. | |
Země | Rusko |
Předmět federace | Krasnodarský kraj |
Obecní oblast | Uspenský |
Venkovské osídlení | Ubezhenskoe |
Kapitola | Gaiduk Sergej Alexandrovič |
Historie a zeměpis | |
Založený | 1825 |
První zmínka | 1794 |
Bývalá jména | Ubezhinskaya, Ubezhnaya |
Výška středu | 185 m |
Typ podnebí | mírný |
Časové pásmo | UTC+3:00 |
Počet obyvatel | |
Počet obyvatel | ↘ 1140 [1] lidí ( 2010 ) |
Digitální ID | |
Telefonní kód | +7 86140 |
PSČ | 352476 |
Kód OKATO | 03256837001 |
OKTMO kód | 03656437101 |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Ubezhenskaya je vesnice v okrese Uspenskij na Krasnodarském území . Správní centrum venkovské osady Ubezhensky .
Obec se nachází 20 km jihovýchodně od Armaviru , na pravém břehu řeky Kuban .
Byl vytvořen v roce 1825 [2] na místě bezpečnostní pevnůstky kozáky z vesnice Temnolesskaja a obyvateli vesnice Nikolaevskij [3] (Novonikolajevskij) .
Osada na místě budoucí vesnice existovala již dříve, před osídlením kozáků se zde usadili uprchlí rolníci ze střední Rusi a místo bydliště nazývali Útulek. Objevil je Alexander Suvorov během svého pobytu na Kubáně .
Obec byla součástí departementu Labinsk v Kubánské oblasti [4] .
V obci se nacházela železniční stanice Ubezhenskaya zničeného úseku železnice Armavir-Stavropol Armavir-Tuapse .
Počet obyvatel | |
---|---|
2002 | 2010 [1] |
1293 | ↘ 1140 |
Kostel v obci byl postaven v roce 1872 .
Ve 30. letech 20. století byl kostel uzavřen a částečně vyrabován. Rozhodnutím obecní rady byla v horní části chrámu zřízena čítárna a v dolní vesnický klub. Během Velké vlastenecké války byl kostel opět otevřen pro farníky. Po válce byl kostel opět uzavřen, a to až v roce 1953, ale v roce 1959 byla opět uzavřena fara. Od roku 1961 je kostel využíván jako sýpka. Od roku 1963 do roku 1965 byla v centrální budově chrámu umístěna tělocvična místní školy a skladovala se zde minerální hnojiva, dále zde byl vybaven sklad plynových lahví.
Koncem 70. let 20. století bylo rozhodnuto o demolici kostela. Pomocí techniky nebylo možné budovu zbourat, a tak bylo nutné použít výbušniny. [5]