Otázka vstupu Ukrajiny do Celní unie EurAsEC (EAEU) je od vzniku celní unie v roce 2010 předmětem ekonomických i sociálně-politických spekulací jak na Ukrajině samotné, tak v zahraničí . Ukrajina se nachází v těsné blízkosti hranic dvou členů celní unie (Ruska a Běloruska) a má s nimi dlouhodobé obchodní a ekonomické vazby a byla považována za jednoho z přirozených kandidátů na vstup do celní unie (CU). ). Navzdory tomu panovala v politické elitě Ukrajiny shoda na odmítnutí členství v UK a nutnosti integrace s Evropskou unií a vstupu do zóny volného obchodu (FTA) [1] [2] . V průběhu politických diskusí ustoupily do pozadí skutečné ekonomické aspekty různých vektorů integrace Ukrajiny [3] . Situaci zhoršovaly tradičně odlišné etnokulturní preference obyvatel různých částí samotné Ukrajiny [4] .
Po politické krizi v letech 2013-2014, podepsání asociační dohody mezi Ukrajinou a Evropskou unií a prudkém zhoršení vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem ztratila otázka vstupu Ukrajiny do Celní unie EurAsEC na aktuálnosti.
Od okamžiku nezávislosti všichni vůdci Ukrajiny sledovali politický kurz směrem ke sblížení s Evropskou unií, a to navzdory skutečnosti, že většina operací zahraničního obchodu země byla prováděna se zeměmi SNS. V roce 2013 vedení Ukrajiny opět odmítlo návrh na plné členství v Celní unii a vedení Ruské federace považovalo formuli spolupráce mezi Ukrajinou a Celní unií v rámci partnerství 3 + 1 za nepřijatelnou. a odmítla Ukrajině získat selektivní preference v obchodu s celní unií.
Podle politologů Centra pro sociální a konzervativní politiku by vstup do UK na Ukrajině mohl prospět především high-tech průmyslu (především výroba letadel) a zemědělství a také reálnou příležitostí ke snížení cen ruských energetických zdrojů [ 5] [6] .
Kromě zobecněných představ o výhodách a přínosech vstupu země do CU na rozdíl od FTA, makroekonomické trendy let 2005–2012 zjevně nebyly ve prospěch posledně jmenované. FTZ je velmi heterogenní entita, která má i nadále potíže s finanční, ekonomickou a politickou integrací řady okrajových zemí jižní a východní Evropy. Na rozdíl od zemí UK, jejichž ekonomiky dynamicky rostly díky expanzi domácí poptávky, byla tempa růstu ekonomiky EU nízká a postupně se dostávala do nuly. Řada členů bloku je přitom v dlouhodobé recesi a potýká se s problémy s masovou nezaměstnaností.
| Růst HDP, % k minul. rok | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2005–2012 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| eurozóny | 1.7 | 3.2 | 3.0 | 0,4 | −4.4 | 2,0 | 1.4 | −0,6 | — | 6.7 |
| Evropská unie | 2.1 | 3.3 | 3.2 | 0,3 | −4.3 | 2.1 | 1.6 | −0,3 | — | 8.1 |
| Kazachstán | 9.7 | 10.7 | 8.9 | 3.2 | 1.2 | 7.3 | 7.5 | 5.5 | 5.1 [7] | 68,1 |
| Rusko | 6.4 | 7.7 | 8.1 | 5.6 | −7.9 | 4.5 | 4.3 | 3.4 | 1.4 | 35.8 |
| Bělorusko | 9.4 | 10,0 | 8.6 | 10.2 | 0,2 | 7.7 | 5.5 | 1.5 | 1.1 | 66,4 |
| Ukrajina | 2.7 | 7.3 | 8.1 | 2.1 | −14.8 | 4.1 | 5.2 | 0,2 | −1.2 | 13.7 |