Paul Johann Anselm Ritter von Feuerbach | ||||
---|---|---|---|---|
Němec Paul Johann Anselm Ritter von Feuerbach | ||||
Datum narození | 14. listopadu 1775 [1] [2] [3] […] | |||
Místo narození | ||||
Datum úmrtí | 29. května 1833 [1] [2] [3] […] (ve věku 57 let) | |||
Místo smrti | ||||
Země | ||||
Vědecká sféra | kriminologie | |||
Místo výkonu práce | ||||
Alma mater | ||||
Akademický titul | doktorát | |||
Ocenění a ceny |
|
|||
Pracuje ve společnosti Wikisource | ||||
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Paul Johann Anselm Ritter von Feuerbach ( německy : Paul Johann Anselm Ritter von Feuerbach ; 14. listopadu 1775 , Heinichen - 29. května 1833 , Frankfurt nad Mohanem ) byl německý kriminalista . Nejstarší syn Christiny Krause a právníka Johanna Anselma Feuerbacha, kteří nebyli manželé. Otec filozofa Ludwiga Feuerbacha .
Po získání doktorátu práv založil spolu s Grolmanem a Almedingenem pravidelně vydávanou „Knihovnu trestního práva“. V roce 1801 byl jmenován profesorem na univerzitě v Jeně ; brzy poté přešel na univerzitu v Kielu , kde postupně zastával katedry přirozeného, trestního, státního a římského práva; Toto období zahrnuje největší počet jeho vědeckých výzkumů a prací. O dva roky později se přestěhoval do Bavorska , kde získal místo na univerzitě v Landshutu . V roce 1805 byl pověřen vypracováním návrhu bavorského trestního zákoníku; zároveň získal vysoký post na bavorském ministerstvu spravedlnosti. Po vypracování návrhu, který nabyl účinnosti zákona v roce 1813, byl Feuerbach jmenován předsedou odvolacího soudu. V roce 1821 odcestoval do Francie na nejbližší studium francouzské legislativy.
Feuerbach je prvním z kriminalistů, který plně a komplexně rozvinul otázku právní imputace. V nauce o účelu a cílech trestu je Feuerbach představitelem teorie duševního nátlaku, kterou lze jinak nazvat teorií zastrašování hrozbou trestu obsaženou v trestním zákoně. Cílem státní organizace je zajistit pořádek na základě zákona. Tento příkaz je porušen trestným činem. Stát má právo a povinnost učinit veškerá opatření k předcházení trestné činnosti. Vzhledem k nedostatečnosti opatření morálního vlivu k tomu se stát uchyluje k donucovacím opatřením. Patří mezi ně: za prvé fyzický nátlak, kterým Feuerbach rozumí odstranění podmínek vedoucích ke spáchání trestných činů; za druhé duševní nátlak, který spočívá v trestním právu hrozícím trestem. Zdroj zločinů je ve smyslnosti. Při provádění akce, ať už je jakákoli, se člověk řídí určitými motivy; při spáchání trestného činu má na mysli myšlenku zadostiučinění, které mu jeho čin může poskytnout. Aby se předešlo páchání trestných činů, je nutné čelit každému kriminálnímu podnětu trestním zákonem, který ohrožuje utrpení větší než potěšení, které zločinec očekává. Většině lidí stačí mentální dojem vyvolaný samotným trestním zákonem; pokud v tom či onom případě převážily zločinné pudy, pak musí být viník souzen a potrestán.
Slovníky a encyklopedie |
| |||
---|---|---|---|---|
|