Theodore (Gineevsky)

Metropolita Theodore
2. první hierarcha Ruské pravoslavné autonomní církve ,
metropolita suzdalský a vladimirský
do 6. května 2012 – arcibiskup
od 23. ledna 2012
Kostel ROAC
Předchůdce Valentin (Rusantsov)
Arcibiskup otradnenského a severokavkazského
2010 – 23. ledna 2012
Kostel ROAC
Nástupce Mark (Rosokha)
Arcibiskup Borisov a Otradnensky
15. března 2001 - 2010
Předchůdce oddělení zřízeno
Biskup Borisovský a Saninský,
vikář suzdalské diecéze
19. března 1994 – 15. března 2001
Kostel ROAC
Předchůdce oddělení zřízeno
Jméno při narození Vladimír Alexandrovič Gineevskij
Narození 5. dubna 1955( 1955-04-05 ) (ve věku 67 let)
Přijímání svatých příkazů 5. března 1977
Přijetí mnišství 1976
Biskupské svěcení 19. března 1994

Metropolita Theodore (ve světě Vladimir Alexandrovič Gineevsky ; narozen 5. dubna 1955 [1] , obec Otradnaja , Krasnodarské území , RSFSR , SSSR ) je primát (první hierarcha) nekanonické [2] [3] Ruské pravoslavné autonomní Kostel , metropolita Suzdal a Vladimir.

Životopis

Narozen 5. dubna 1955 ve vesnici Otradnaja na Kubáni v rodině s kozáckými kořeny [4] .

V roce 1972 se v Machačkale setkal s Archimandrite Valentinem (Rusantsov) a ve stejném roce se stal čtenářem kostela Nanebevzetí Panny Marie v Machačkale a asistentem rektora chrámu Valentina (Rusantsova) [5] .

V roce 1973 se spolu s Valentinem (Rusantsovem) přestěhoval do města Suzdal , kde byl jmenován čtenářem žalmů v kazaňském kostele .

V roce 1976 byl archimandritou Valentinem tonzurován mnichem a v témže roce byl vysvěcen na hierodiakona .

5. března 1977 byl vysvěcen na hieromona , aby sloužil v carekonstantinovském kostele ve městě Suzdal. Později byl povýšen do důstojnosti hegumena a v nepřítomnosti absolvoval Moskevský teologický seminář [6] .

V roce 1989 napsal rezignaci na stát a spolu s Valentinem (Rusanovem) v roce 1990 přešel do jurisdikce Ruské pravoslavné církve mimo Rusko , kde byl povýšen do důstojnosti archimandrity a po vysvěcení na biskupské hodnosti Valentin ( Rusantsov ), zaujal místo sekretáře suzdalské diecézní správy.

V roce 1993 se spolu s Valentinem (Rusantsovem) a arcibiskupem Lazarem (Zhurbenko) oddělil od ROCOR a vstoupil do samozvané Prozatímní vyšší správy Ruské svobodné církve (VVCU ROCC).

19. března 1994 byl rozhodnutím VVTsU ROCC vysvěcen archimandrita Fedor na biskupa v Borisově, vikáře Suzdalské diecéze. Vysvěcení provedli Valentin (Rusantsov) a Lazar (Zhurbenko), což nebylo uznáno jako legitimní Radou biskupů Ruské pravoslavné církve mimo Rusko.

V prosinci 1994, po koncilu ROCOR v Lesně, zahraniční biskupové souhlasili s uznáním vysvěcení biskupa Theodora a pozvali ho na zasedání biskupské synody ROCOR v New Yorku, kde byly uvaleny zákazy na arcibiskupa Valentina (Rusantsova), biskupa Theodore a biskup Seraphim . V tomto ohledu se na diecézním zasedání suzdalské diecéze a na jednáních Všeruské komise pro vysoké školství biskup Theodore vyslovil pro ukončení podřízenosti biskupské synodě ROCOR a vytvoření její vlastní hierarchické struktury.

V roce 1996 byla rada biskupů ROCOR zbavena své svaté důstojnosti za to, že se dostala do schizmatu .

Od roku 1996 ve funkci tajemníka, později - manažera pro záležitosti Biskupského synodu „Ruské pravoslavné svobodné církve“ (v roce 1998 byla přejmenována na „Ruská pravoslavná autonomní církev“).

V listopadu 2000 byl rozhodnutím synodu ROAC povýšen do hodnosti arcibiskupa .

15. března 2001 byl jmenován arcibiskupem Borisovským a Otradnenským a o pár let později, kolem roku 2010[ upřesnit ] , byl jmenován administrátorem severokavkazské diecéze ROAC s titulem Otradnensky a Severokavkazský [5] .

Byl nejvlivnějším a autoritativním (po Valentinovi (Rusantsovovi)) hierarchou ROAC. Po smrti Valentiny (Rusantsov) byl první v seniorátu v této denominaci [7] .

Dne 23. ledna 2012 byl na zasedání Rady biskupů ROAC zvolen prvním hierarchou s titulem arcibiskupa vladimirského a suzdalského [8] . 6. května 2012 byl obdařen hodností metropolity a právem nosit dvě biskupské panagia [9] .

30. srpna 2013, během pokusu o odstranění relikvií ze synodálního kostela ROAC v Suzdalu, zaměstnanci oddělení Federální soudní služby Ruské federace pro oblast Vladimir použili fyzickou sílu proti metropolitovi Theodorovi, který úřadoval. v kostele [10] .

Poznámky

  1. The ROAC of America: The Russian Ortodox Autonomous Church of America Oficiální domovská stránka webu Archivováno 14. ledna 2012.
  2. „Biskup z Armaviru“ vysvěcen na ROAC . Datum přístupu: 16. ledna 2012. Archivováno z originálu 28. ledna 2012.
  3. Nekanonické pravoslaví: Ruská pravoslavná autonomní církev (ROAC). Archivováno z originálu 4. května 2009.
  4. Správa okresu Otradnensky Krasnodarského území omezila program oslav patronátního svátku místního kostela ROAC, na který dorazila řada biskupů a duchů ... . Získáno 27. července 2018. Archivováno z originálu dne 27. července 2018.
  5. 1 2 REPORTÁŽ: "Jdeme dál jako rodina!" Po pohřbu metropolity Valentýna se v Suzdalu konal XVI. diecézní kongres (nepřístupný odkaz) . portal-credo.ru (24. ledna 2012). Získáno 17. června 2022. Archivováno z originálu dne 4. března 2016. 
  6. Slesarev A. V. Feodor (Gineevsky) . www.anti-raskol.com (2. září 2009). Získáno 19. září 2020. Archivováno z originálu dne 23. listopadu 2021.
  7. Smrt metropolity . www.mk.ru (16. ledna 2012). Získáno 17. června 2022. Archivováno z originálu dne 26. srpna 2019.
  8. Slesarev A.V. Církevní schizmata XX-XXI století . www.anti-raskol.com (24. ledna 2012).
  9. Slesarev A. V. První hierarcha ROAC je obdařen titulem „Metropolita“ . www.anti-raskol.com (7. května 2012).
  10. Soudní vykonavatelé se znovu pokusili zmocnit se ostatků suzdalských svatých z ROAC . Centrum pro informace a analýzu SOVA. Získáno 6. 5. 2016. Archivováno z originálu 9. 6. 2016.

Odkazy