Fyziologické iterace ( lat. iteracio - opakování) - opakování určitých zvuků nebo slabik dětmi v důsledku věkových nedokonalostí v činnosti sluchových a řečových motorických analyzátorů při formování řeči v předškolním věku .
Český vědec M. Zeeman se domníval, že iterace se začínají objevovat již ve fázi „hučení“ a poté ve fázi výskytu prvních samostatných slov. Převládá však názor, že u většiny dětí (v 80 % případů) jsou iterace nejvýraznější při tvoření frázové řeči. O podobných jevech v dětské řeči hovořil i F. A. Rau, který je zaznamenal jako perseverace (zaseknuté). Příčinu těchto jevů vidí v tom, že u dětí předškolního věku ještě nejsou dostatečně zřetelné sluchové a kinestetické obrazy mnoha slov. A neostrost verbálních obrazů vede k jejich chybné reprodukci. Proto dětská řeč obsahuje mnoho opakování, nepřesností a permutací.
Fyziologické iterace patří mezi věkově podmíněné poruchy temporytmické stránky ústní řeči a nejvýrazněji se projevují při tvoření frázové řeči, tedy od 2 let.
V řečovém vývoji dětí jsou období, kdy je jejich nervový systém ve velkém stresu. Fyziologická zaváhání, opakování v řeči dítěte jsou důsledkem toho, že vývoj myšlení dítěte předbíhá vývoj jeho řečových schopností, které jsou zase limitovány obdobím tvorby řeči samotné a jejího aparátu. A také se odhaluje významný rozpor mezi dosud nedostatečně vytvořeným dýcháním řeči a mentální schopností vyslovovat složité fráze. Mentální stránka řeči v tomto období předbíhá možnosti její motorické realizace.
Během období formování řeči je zaznamenán následující rys: děti opakují určité zvuky nebo slabiky. Navíc si sami takových jevů nevšímají, a proto takové iterace nenarušují normální řečovou komunikaci. V tomto období již dítě mnohé chápe a chce vědět ještě více. Všechny jeho aktivity a komunikace s ostatními jsou emocionálně nasycené. To vše vede k tomu, že řeč dítěte od 2 do 5 let je obvykle plná různých druhů opakování, přeskupování, klopýtání, nahodilosti, rozptylu, neostré zvukové výslovnosti a designu frází a dalších nedokonalostí.
Tento stav řeči u dětí je v určité fázi jejich vývoje přirozený. Postupně, v důsledku neustálé verbální komunikace dítěte s ostatními, jejich výchovného vlivu v důsledku systematického procvičování řeči, ve věku 4-5 let, takové přechodné jevy, jako jsou iterace a další nedokonalosti fonetiky, u dětí zcela mizí. A to znamená, že v mozkové kůře dítěte se vytvořily jasné, silné sluchové a kinestetické obrazy slov a frází. A v budoucnu je dítě schopno nejen řídit práci svých řečových orgánů, ale také ji ovládat a v případě potřeby opravit fonetické chyby. Při nervové slabosti dítěte, dalších nepříznivých faktorech (nemoc, trauma, nesprávné pedagogické metody) však mohou být fyziologické iterace u dítěte oddáleny a později přeměněny v koktavost.
Koktavost je navenek vyjádřena také různými druhy zadrhávání řeči: vícenásobným opakováním, intenzivní výslovností jednotlivých hlásek nebo zvukových kombinací, náhlým přerušením řeči tichem a různými kombinacemi těchto projevů. U dětí s neurotickou formou koktavosti je často pozorováno velké množství opakování, které často přitahuje pozornost ostatních. Pokud se však obvykle největší počet iterací shoduje s intenzivním obdobím tvorby rozšířené frázové řeči a je časově omezen na 2–3 měsíce, pak u dětí této skupiny může počet iterací zůstat významný po delší dobu. Ke koktavosti dochází nejčastěji akutně na pozadí rozvinuté frázové řeči po prodělaném duševním traumatu (od 2 do 6 let).
Fyziologické iterace jsou klasifikovány jako nekonvulzivní váhání. Příčiny nekonvulzivního váhání:
Iterace v dětské řeči je tedy zcela přirozený, přirozený jev. Říká se jim fyziologické, protože nemají nic společného s patologií, ale jsou charakteristické pro rané období vývoje řeči předškolních dětí.