Nadaci Charty-77 založil v roce 1978 český jaderný fyzik František Janouch , který je zároveň předsedou řídícího výboru nadace. [1] Před sametovou revolucí to byl fond na pomoc československým disidentům. [2] V současnosti je hlavním projektem nadace Konto Bariéry, které poskytuje finanční pomoc lidem se zdravotním postižením.
Charta-77 byla neformální občanská iniciativa ve formě deklarace. Tato deklarace vyzvala československou vládu, aby uvedla zákony státu do souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv OSN a provedla rozhodnutí Helsinské konference z roku 1975. Spolu se jmény 242 signatářů byl tento dokument zveřejněn 6. ledna , 1977. Charta-77 nebyla základem opoziční politické činnosti, ale její účastníci neplánovali předložit vlastní program politických či sociálních reforem a změn, ale chtěli vést konstruktivní dialog s politickými a státními orgány v ČR. vyhrazená oblast. Reakce vlády Československa na vznik tohoto dokumentu však byla tvrdá. Právě členové této organizace byli vystaveni nejtvrdšímu pronásledování ze strany úřadů. [3]
V roce 1978 se jedna ze švédských organizací rozhodla ocenit hnutí Charta-77 cenou Monismanien. V prosinci 1978 obdržel cenu František Janouch a otevřel si účet, který nazval Nadace Charty-77. Z tohoto účtu začal postupně převádět peníze spojené s udělením ceny účastníkům Charty-77. [čtyři]
Vzhledem k režimu v Československu byla nadace zpočátku formálně založena a umístěna ve Švédsku. Sám zakladatel byl navíc zbaven československého občanství. [5]
V prosinci 1989 bylo „těžiště“ fondu převedeno do Československa. V únoru 1990 byla v zemi zaregistrována Nadace Charty-77. [5] Po rozpadu Československa vznikl jeho slovenský protějšek v Bratislavě. [6]
Hlavním cílem Nadace Charty-77 bylo pomáhat disidentům a rodinám, jejichž členové skončili ve vězení. Podporoval českou národní kulturu, samizdat a hlavně posílal peníze lidem, kteří byli kvůli svému politickému přesvědčení diskriminováni a nemohli pracovat. [7]
Finanční prostředky fond získával zejména prostřednictvím židovských mecenášů mezinárodního PEN klubu, Rotary klubu, Židovské agentury, Guggenheimovy nadace v USA, Bnei Brit aj. V rámci fondu bylo založeno 6 samostatných literárních nadací , jejímž prostřednictvím byly udělovány literární ceny vybrané k postupu spisovatelům členům Charty. [2]
V letech 1980-1989 Nadace Charty-77 zaplatila za činnost Charty Československa asi 376 tisíc amerických dolarů a za osobní potřebu předních členů Charty asi 1,341 milionů amerických dolarů. Tato částka nezahrnuje peníze vyplácené jako ceny za literární a jiné ceny. Asi 6 milionů amerických dolarů bylo převedeno na zahraniční soukromé účty vedoucích osob. Tyto účty byly spravovány zahraničními advokátními kancelářemi zastupujícími jednotlivé postavy Charty 77. [2]
Po sametové revoluci v roce 1989 byla hlavním cílem nadace podpora integrace Československa na Západě. Nedílnou součástí zajištění technické základny byl nákup počítačů. Rozmanitost programů fondu vycházela ze skutečných potřeb diktovaných životem. Jedním z příkladů je nákup gama nože Lexell. Peníze na tento účel přispěly více než 2 miliony lidí v České republice a na Slovensku. František Janouch se domnívá, že k tomu přispěla i doba po sametové revoluci - doba všeobecného veselí a probuzení národního sebevědomí. [7]
V roce 2011 Nadace Charty-77, Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE) a Knihovna Václava Havla po smrti bývalého prezidenta České republiky v prosinci letošního roku samostatně iniciativně založily Cena Václava Havla. [osm]
Nejznámější součástí činnosti Nadace Charty-77 od roku 1992 [9] je charitativní projekt „Bariéry účtu“ (neboli „Conto Barriers“ [10] ), který pomáhá spoluobčanům se zdravotním postižením. [3] Konto Barriery je první po sobě jdoucí charitativní sbírkou v České republice. Více než deset tisíc lidí měsíčně daruje peníze a pomáhá tak financovat tisíce projektů souvisejících se zlepšením života lidí se zdravotním postižením a jejich začleněním do společnosti. Nyní „Account Barriera“ rozšiřuje své aktivity v oblastech, kde není dostatečná pomoc ze strany státních orgánů. [9]