Funkční finance

Funkční finance  jsou ekonomická teorie navržená Abbou P. Lernerem založená na principech efektivní poptávky a chartalismu . Tato teorie říká, že vláda by se měla financovat sama, aby dosáhla explicitních cílů, jako je zkrocení[ co? ] hospodářský cyklus, dosažení plné zaměstnanosti, zajištění růstu a nízké inflace.

Principy

Hlavní myšlenky funkčního financování lze shrnout takto:

• Vlády musí zasahovat do národního a světového hospodářství; tyto ekonomiky nejsou samoregulační.
• Hlavním ekonomickým cílem státu by mělo být zajištění prosperující ekonomiky.
• Peníze jsou výtvorem státu; je třeba je spravovat.
• Fiskální politika by měla směřovat k rozvoji ekonomiky a podle toho by se mělo hospodařit s rozpočtem, to znamená, že „rovnováha příjmů a výdajů“ není důležitá; na prosperitě záleží.
• Výše a tempo vládních výdajů by měly být nastaveny na požadovanou úroveň aktivity a daně by měly být vybírány pro ekonomický dopad, nikoli pro zvýšení příjmů.
• Pro fyzické osoby platí zásady „obezřetného financování“. Mají smysl pro jednotlivce, domácnosti, podniky a nesuverénní vlády (jako jsou města a jednotlivé státy v USA), ale nevztahují se na vlády suverénních států schopných vydávat peníze.

Pravidla fiskální politiky

Lerner předpokládal, že vládní fiskální politika by se měla řídit třemi pravidly:

1. Vláda musí neustále udržovat přiměřenou úroveň poptávky. V případě příliš malých výdajů a tedy nadměrné nezaměstnanosti musí vláda snížit daně nebo zvýšit své vlastní výdaje. Pokud se utrácí příliš mnoho, musí vláda zabránit inflaci snížením vlastních výdajů nebo zvýšením daní.
2. Půjčováním peněz, když chce vláda zvýšit úrokovou sazbu, a půjčováním peněz nebo placením dluhů, když chce úrokovou sazbu snížit, musí vláda udržovat úrokovou sazbu, která podporuje optimální investice.
3. Pokud je jedno z prvních dvou pravidel v rozporu se zásadami „obezřetného financování“, vyrovnaného rozpočtu či omezení veřejného dluhu, tím hůře pro tyto zásady. Vládní tiskárna musí vytisknout veškeré peníze, které mohou být potřeba ke splnění pravidel 1 a 2.

Historie použití

Nejaktivněji se Lernerovy myšlenky uplatnily v období po druhé světové válce, kdy se staly základem většiny učebnic keynesiánské ekonomie a základem hospodářské politiky. Když se tedy keynesiánská politika koncem 60. a začátkem 70. let dostala pod palbu, většina lidí napadla Lernerovu myšlenku funkčních financí. V poválečném období nezaměstnanost v USA dosáhla minima 2,9 % v roce 1953 během korejské války, kdy míra inflace dosahovala v průměru 1,1 %.

Viz také

• Moderní monetární teorie