| příklady hafu; dívka vlevo, napůl Angličanka (otec), dívka vpravo - má napůl peruánské kořeny. | |
Hafu (ハ ーフ haːfu ) je japonská definice pro lidi polojaponského původu, to znamená, že mají jednoho nejaponského rodiče. Definice pochází z anglického half ( rusky half-or half), tedy míšenec. Definice se objevila a stala se populární v 70. letech 20. století a je stále nejoblíbenější, když se odkazuje na osoby polojaponského původu [1] [2] [3] [4] .
Hafu (ハ ーフ haːfu [5] [6] ) je označení pro osobu, která má jednoho nejaponského rodiče a obvykle se narodila v Japonsku a vyrůstala v souladu s japonskou kulturou a tradicemi [7] . Proto se hafu obvykle identifikuje jako Japonec, i když nemusí mít japonský vzhled [8] . Definice je neutrální a běžně používaná v japonských médiích. Japonci podotýkají, že slovo má cizí původ [8] , ačkoli část populace vyznávající levicově progresivní názory a mnozí hafu považují slovo za nepřijatelné, neboť podle nich zdůrazňuje méněcennost člověka [9] . Nabízejí alternativní možnost - "daburu", tedy double , jako náznak toho, že člověk je nositelem dvou kultur, na rozdíl od slova "khafu", jako míšenec [10] .
Před rozšířením výrazu „hafu“ byl nejpopulárnější výraz Ainoko (合の 子 geek ) [K 1] , který se stal zvláště běžným po druhé světové válce, ale brzy byl kvůli rasistickým konotacím zakázán [11] . Termín byl používán pro lidi i zvířata a byl spojován s chudobou, nečistotou a bezprávím [12] . Po skončení okupace byl termín oficiálně nahrazen neutrálnějším konceptem „konketsuji“ (混血児) písmen. děti smíšené krve [13] . Ale i toto slovo získalo negativní konotaci kvůli odmítnutí amerického militarismu japonským obyvatelstvem [12] . V té době se objevila další označení – písmena „kokusaji“ (国際児). mezinárodní děti nebo "daburu" (ダブル) z angličtiny. dvojitý, dvojitý [14] . Druhý termín se nestal populární, protože zněl groteskněji než „hafu“ [11] [15] .
Je těžké odhadnout přesný počet hafu v Japonsku, protože sčítání lidu nebere v úvahu etnický původ, ale národní identitu [17] . Hrubý odhad pro rok 2010 ukázal, že jedno ze 30 dětí se narodilo v mezietnickém svazku v Japonsku – zatímco podle jiných statistik se jedno z 18 dětí v Japonsku a jedno z 10 v Tokiu narodilo z mezietnických svazků [18 ] [19] . Od roku 2013 mělo 2,2 % dětí narozených v Japonsku jednoho ne-japonského rodiče [20] . Většina mezietnických manželství v Japonsku je uzavřena mezi Japoncem a ženou z Číny , Jižní Koreje , Tchaj-wanu , Filipín , Indonésie , Malajsie , Singapuru a Thajska [21] .
V historii Japonska existovali lidé polojaponského původu, postoj k nim se v různých obdobích lišil od lhostejnosti až po netoleranci a diskriminaci. V období Edo začala japonská vláda prosazovat nacionalistické myšlenky, rozdělující svět a společnost na japonskou a zahraniční, kde první byla spojována s dobrem a řádem a druhá se zlem. To ovlivnilo postoj k míšencům během následujících období Meiji , Taisho a zejména Showa [22] .
Po druhé světové válce se ze svazku amerických vojáků a japonských žen začaly masově rodit míšenci neboli Amerasijci. Praxe diskriminace míšenců byla tehdy ještě běžná. Růst počtu míšenců však donutil japonskou vládu přehodnotit svou situaci a ovlivnit populaci, aby k nim byla tolerantnější. Situaci ztěžoval fakt, že japonské matky takových dětí často pocházely z nižších sociálních vrstev japonské společnosti [23] . Dalším, neméně negativním faktorem byla politika Spojených států – američtí vojáci byli varováni před vstupem do aliance s japonskými ženami, a pokud ano, byli ostře odsouzeni. To vedlo k tomu, že mnoho amerických vojáků před rokem 1952 odmítlo převzít odpovědnost za otcovství a opustilo své vlastní děti. Takové děti byly často opuštěny vlastními matkami a staly se sirotky a objekty předsudků a diskriminace [24] . Děti narozené afroamerickým vojákům diskriminaci pociťovaly ještě akutněji. Měli omezený přístup k veřejným službám, zejména školám. Pokud se míšenec dostal do školy , pak se stal obětí neustálých urážek a ponižujících přezdívek - jako např . Haidzin ( Japonsko . kanibal ) . Nerovnost ovlivnila i práci, míšenci byli vlastně jen špinavá a málo placená zaměstnání [25] .
Situace se dramaticky změnila s takzvaným rozmachem polokrevnosti (混血ブ ーム konketsu boomu ) , kdy se v zábavním průmyslu stalo módou využívat lidi smíšeného, japonského a bílého amerického původu. Amerasians [K 2] zastupovali různé modelingové agentury, byli součástí hudebních skupin. Jeden z nich - Golden Half , sestával pouze z Ameras. Od té doby se v Japonsku hafu hojně objevuje mezi hudebníky, modelkami, sportovními hvězdami, herci, televizními moderátory atd. [26] [27] [28] . Tehdy se objevila definice „hafu“ [26] a s ní i moderní stereotypy o nich [19] .
Navzdory módě pro hafu v zábavním průmyslu většina z nich stále čelila diskriminaci a potížím v sociální sféře. Vzhledem k tomu, že americké modelky byly nejžádanější v erotických nebo pornografických časopisech, vytvořili si Japonci stereotyp hafu jako sentimentálního a sexuálně promiskuitního, na rozdíl od „skromných a rezervovaných Japonců“. Z tohoto důvodu bylo pro mnoho hafu obtížné najít stálého partnera, protože mnoho Japonců, kteří si byli jisti, že hafu, náchylní ke zradě, nemohou být důstojnými partnery nebo se prostě řídí rasistickými náladami, s nimi záměrně odmítli budovat vztahy. Podobné problémy se v Japonsku vyskytují dodnes – pro hafu je stále obtížnější najít spřízněnou duši než pro Japonce nebo Japonku [29] .
V roce 2000 se objevil nový trend - děti ze svazku Japonců a Evropanů nebo bílých Američanů se již rodily v rodinách, sociálně, nad střední třídou. Obvykle studují na soukromých nebo mezinárodních školách, kde jsou případy diskriminace mnohem méně časté než na běžných. V takových školách mohou děti zpravidla studovat v jazyce jednoho z rodičů a učit se jeho kultuře. Hafuové, kteří mají rodiče z chudých východních zemí, však patří k rodinám s nízkou sociální úrovní a diskriminaci pociťují mnohem akutněji [14] [30] .
Hafu, stejně jako ostatní obyvatelé Japonska s cizím původem, čelí diskriminaci nebo jiným sociálním problémům způsobeným skutečností, že mnoho Japonců je stále podezřívavých nebo nepřátelských vůči všem cizincům [10] . Japonská mentalita je postavena na hrdosti na etnokulturní a rasovou homogenitu [31] . Kvůli tomu většina Japonců vnímá hafu jako anomálii, neuznává je jako Japonce a zachází s nimi jako s cizinci, i když neznají jinou kulturu nebo jazyk [18] [32] ; v Japonsku je i v běžném životě rozšířený koncept kokuseki fumei ( jap. 国籍不明 osoba bez státní příslušnosti ) [33] . V roce 1975 v Japonsku vyšel román na základě osobního testu vyprávějící o tom, jak slavný módní návrhář zabije svého vlastního syna Polunera ve strachu, že si zkazí pověst, pokud se to dozví veřejnost. Román se stal senzací, protože se dotkl tématu, které bylo obvyklé umlčet [10] . Ještě v druhé polovině 20. století měli hafuové velké potíže s hledáním zaměstnání a hledáním partnera [10] .
Postoj k hafu v japonské společnosti se velmi liší v závislosti na původu jednoho z rodičů. Například polokavkazský původ je považován za prestižní a takový hafu je velmi dobře zastoupen mezi televizními celebritami [34] . Z tohoto důvodu si japonská populace vytváří stereotyp hafu jako pohledného člověka, který má částečně „evropský vzhled“ a mluví plynně dvěma jazyky, ačkoli tři čtvrtiny všech mezinárodních manželství jsou se zástupci jiných asijských zemí, zejména Číny . , Jižní Korea a Filipíny [34] .
Mnoho hafu, kteří mají pro Japonce netypický vzhled, zejména tmavý odstín pleti, čelí zvýšené pozornosti ve školách, šikaně nebo ostrakismu [7] [12] , a Japonci mají tendenci je vnímat jako cizince a podle toho komunikovat, i když ti první jsou mluví plynně japonsky a identifikují se s japonským národem [34] . Výsledkem je, že mnoho Hafuů čelí krizi identity a dokonce se více zajímají o kulturu cizího rodiče a v extrémních případech migrují do rodné země rodiče. Hafu, kteří jsou poločínského nebo korejského původu, nemají vnější znaky, které jim dávají smíšený původ, a snaží se to skrýt před zbytkem [14] . Ve školách často tají znalost druhého jazyka nebo žádají rodiče, aby jím ve škole nemluvili, aby se vyhnuli problémům [8] . Mnoho hafu má potíže s registrací a občanstvím [34] .
Navzdory diskriminaci se pozice hafu zlepšuje díky postupné revizi hodnot mezi Japonci ve prospěch tolerance a otevřenosti vůči zbytku světa. V tomto ohledu je stále populárnější termín „daburu“, tedy double , jako náznak toho, že člověk je nositelem dvou kultur [10] .