Heubner, Johann Otto

Johann Otto Heubner
Němec  Otto Heubner
Datum narození 21. ledna 1843( 1843-01-21 ) [1] [2] [3] […]
Místo narození
Datum úmrtí 17. října 1926( 1926-10-17 ) [1] [2] [3] […] (ve věku 83 let)
Místo smrti
Země
Místo výkonu práce
Logo Wikisource Pracuje ve společnosti Wikisource
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Johann Otto Heubner ( Heibner ; 21. ledna 1843, Mültrof  – 17. října 1926, Loschwitz) – německý dětský lékař, terapeut a pediatr, učitel, vědecký spisovatel, veřejný činitel. Považován za jednoho ze zakladatelů pediatrie v Německu jako vědecké a akademické disciplíny.

Životopis

Narozen v Horním Sasku, syn významného politika a právníka Otto Leonharda Heubnera , vyrůstal ve Freiburgu a Grimm. V letech 1961-1866 vystudoval medicínu na univerzitě v Lipsku po úspěšném ukončení studia, poté odešel do Prahy a Vídně, kde se navíc věnoval diagnostice vnitřních a kožních chorob a syfilis. Od roku 1867 působil jako praktický lékař v Jacob Hospital v Lipsku, v roce 1868 obhájil habilitační práci. Od roku 1873 byl mimořádným profesorem vnitřního lékařství na univerzitě v Lipsku, v roce 1876 se oženil a poté vedl okresní kliniku v Lipsku, kterou vedl až do roku 1891. V roce 1882 byl zvolen členem Akademie Leopoldina . V roce 1891 vedl dětskou nemocnici v Lipsku, kde spolupracoval s Emilem Behringem na vývoji vakcíny proti záškrtu.

Aktivně prosazoval vznik samostatných dětských kateder na vysokých školách; poté, co obdržel odmítnutí z univerzity v Lipsku v reakci na takovou žádost, v roce 1894 odešel do Berlína, kde založil oddělení dětských nemocí na univerzitě v Berlíně. Paralelně až do svého odchodu do důchodu v roce 1913 pracoval v nemocnici Charité , čímž významně přispěl ke snížení kojenecké úmrtnosti a zlepšení hygienických podmínek v nemocnici. V roce 1902 byl zvolen předsedou Německé lékařské společnosti. Zemřel na mrtvici.

Jako lékař se zabýval především výzkumem dětské meningitidy, tuberkulózy, onemocnění ledvin, ale i problematikou vyvážené výživy malých dětí a umělé výživy kojenců. Je objevitelem jedné z komplikací syfilis – obliterující endarteritidy mozkových cév, zvané „Heuberův syndrom“. Napsal velké množství prací o lékařství, z nichž nejznámější jsou „Säuglingsernährung und Säuglingsspitäler“ (Berlín, 1897); Die Behandlung der Verdauungsstörungen im Säuglingsalter (v Penzoldt und Stintzig's Handbuch d. Therapie, Jena, 1894); Die Syphilis im Kindesalter (v Gerhardt's Handbuch, Tübingen, 1896) a další. Kromě toho napsal učebnici pediatrie vydanou v roce 1903, která se později na dlouhá léta stala základní příručkou pro tento obor na všech německých univerzitách.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Johann Otto Leonhard Heubner // Kdo to pojmenoval?  (Angličtina)
  2. ↑ 1 2 Johann Otto Leonhard Heubner // Professorenkatalog der Universität Leipzig  (německy) - 2006.
  3. ↑ 1 2 Otto Johann Leonhard Heubner // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag