Elena Horvatová | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
rum. Elena Florea | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
osobní informace | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Podlaha | žena [1] [4] [2] | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Jméno při narození | rum. Elena Horvatová | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Země | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Specializace | veslování | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Klub | Steaua ( Bukurešť ) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Datum narození | 4. července 1958 [1] [2] [3] (ve věku 64 let) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Místo narození |
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Růst | 179 cm | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Váha | 74 kg | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Ocenění a medaile
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Elena Horvat ( Rom. Elena Horvat ; narozena 4. července 1958 [1] [2] [3] , Luizi-Călugăra [d] , Bacau ), provdaná Oprea ( Rom. Oprea ) a Florya ( Rom. Florea ) - rumunská veslařka který v 70. a 80. letech závodil za rumunský národní tým veslování Mistr letních olympijských her v Los Angeles , mistr světa, vítěz stříbrných a bronzových medailí z mistrovství Evropy, vítěz a vítěz mnoha regat národního významu.
Elena Horvat se narodila 4. července 1958 v obci Luisi Calugera, okres Bacau , Rumunsko . Zabývala se akademickým veslováním v Bukurešti v hlavním veslařském klubu "Steaua".
Prvního vážného úspěchu na mezinárodní úrovni dospělých dosáhla v sezóně 1971, kdy nastoupila do hlavního týmu rumunské reprezentace a navštívila evropský šampionát v Kodani, odkud si přivezla bronzové ocenění vybojované ve švihovém řízení osmiček. O rok později se na podobných závodech v Braniborsku stala stříbrnou medailistkou ve stejné disciplíně.
V roce 1974 na mistrovství světa v Lucernu získala bronzovou medaili v osmičkách.
Na mistrovství světa 1975 v Nottinghamu opět získala bronz v osmičkovém pořadí.
Díky sérii úspěšných výkonů jí bylo uděleno právo hájit čest země na Letních olympijských hrách 1976 v Montrealu – startovala zde v kormidelních čtyřkách a osmičkách, v těchto disciplínách předvedla čtvrtý, respektive šestý výsledek.
V roce 1977 na mistrovství světa v Amsterdamu skončila čtvrtá na osmistovce.
Na mistrovství světa 1978 v Carapiru brala bronz v řízení čtyřkolek.
V roce 1979 se na mistrovství světa v Bledu stala stříbrnou medailistkou v hodnocení dvojic bez řízení.
Jako jedna z vedoucích rumunského veslařského týmu se úspěšně kvalifikovala na olympijské hry 1980 v Moskvě . Zde byla blízko cenovým pozicím, ve finále dvojek bez vesla dojela do cíle čtvrtá.
Po moskevské olympiádě zůstal Horvath v rumunském národním týmu pro další olympijský cyklus a nadále se účastnil velkých mezinárodních regat. V roce 1981 tedy zavítala na mistrovství světa v Mnichově , odkud si přivezla bronzovou cenu vybojovanou v ofsetu dvojek bez řízení.
Na světovém šampionátu v Lucernu 1982 získala bronz v kyvném řízení čtyřkolek.
V roce 1983 se na mistrovství světa v Duisburgu stala stříbrnou medailistkou ve dvojkách bez řízení.
Jednou z nejúspěšnějších sezón v jejím sportovním životopise byla sezóna 1984, kdy reprezentovala zemi na olympijských hrách v Los Angeles (Rumunsko jako země socialistického tábora tyto soutěže z politických důvodů formálně bojkotovalo, ale rumunští sportovci byli stále povoleno mluvit na hrách soukromě objednat). Elena Horvathová tentokrát startovala v párech bez řízení společně s Rodikou Arbaovou - ve finále předčila všechny své soupeřky a stala se olympijskou vítězkou.
V roce 1985 na světovém šampionátu v Hasewinkelu vyhrála hodnocení dvojek bez kormidel a rozhodla se ukončit svou sportovní kariéru [5] .
Tematické stránky |
---|
Olympijští vítězové ve veslování mezi dvojkami | |
---|---|
|