Jin (království)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 4. června 2021; kontroly vyžadují 4 úpravy .
historický stav
Jin
velryba. tradiční , cvičení , pinyin Jìn

Čínská království éry jara a podzimu (5 př.nl)
   
 
  OK. XI století  - 376 př.nl. E.
Hlavní město Tang (唐; 859-745 )
Quwo (曲沃; 745-677 )
Jiang (絳; 677-585 )
Sin-ťiang (新田; 585-376 )
Měnová jednotka Starověká čínská mince [d]

Jin ( čínsky trad. , ex. , pinyin Jìn ) je specifické království jarní a podzimní éry ve starověké Číně , které se nachází převážně na sever od Žluté řeky , jejíž hlavní území leží v moderní provincii Shanxi . . Království Jin bylo jedno z nejmocnějších v éře jara a podzimu.

Stát Jin založil Tang Shu-Yu , který pocházel z královské rodiny dynastie Zhou . Kolaps království Jin je považován za konec období jara a podzimu.

Velká písmena

Království Jin několikrát změnilo své hlavní město. Původním hlavním městem bylo město Tang (唐), jehož zbytky se dochovaly na území moderního města Qiucun (曲村).

Později bylo hlavní město přesunuto do města Ye (鄂), poté do města Jiang (绛), poté do Xintian (新田), jehož pozůstatky se nacházejí na území moderního města Houma , Linfen městská část , provincie Shanxi .

Wen Gong

Z vládců říše Jin se proslavil zejména Wen-gong (osobním jménem Zhong'er), který vládl v letech 636-628 př. n. l . . E. . Jako druhý syn nebyl považován za hlavního uchazeče o trůn. Ze strachu o svůj život uprchl do království Qin , když vládl jeho starší bratr Hui-gong, a vrátil se až po jeho smrti.

Tím, že se stal princem (gong), učinil království Jin mocným a získal mnoho vojenských vítězství. Obnovil Zhou Wang na trůn, poté porazil království Chu v bitvě u Chengpu v roce 632 př.nl. E. a obdržel od Zhou van titul "ba" (hegemon) - hlava spojeneckých knížat. Jednal ve spojenectví s královstvím Qin , při uzavření smlouvy o přátelství postavili pomníky přátelství. Klany , které vládly v královstvích Qin a Jin, byly spojeny sňatky a dokonce i chengyu „harmonií mezi Qin a Jin“ ( čínské cvičení 秦晋之好, pall. qin jin zhi hao ) a výrazem „Qin a Jin“ ( čínština ) vznikl. trad. 秦晉, ex. 秦晋), což znamená manželství [1] [2] .

Rozpad

Na konci období jara a podzimu moc království Jin kvůli občanským sporům oslabila. Moc nominálně vládnoucí dynastie během 7. století př. Kr E. neustále slábnul a na začátku VI. století před naším letopočtem. E. Království vládlo šest ministrů ze šesti klanů (六卿). Na začátku období Válčících států zůstaly u moci čtyři klany - Zhi (智), Wei (魏), Zhao (趙) a Han (韓), které si rozdělily majetky těch zničených po vzestupu v roce 497 př.nl. E. povstání klanů Fan (范) a Zhonghan (中行) [3] . Ve stejné době začal v Jin dominovat klan Zhi, který měl rozhodující vliv na nominálně vládnoucí královskou dynastii. V roce 454 př.n.l. E. Jin Chu-gong se rozzlobil na čtyři hodnostáře, kteří si uzurpovali jeho moc, a obrátil se na vládce knížectví Qi a Lu s návrhem zaútočit na ně s cílem obnovit jejich moc nad královstvím. Když se to dozvěděli, sami vládci klanů společně zaútočili na Chu-gun. Utekl do království Qi , ale zemřel na cestě. Poté Zhi Bo Yao (智伯瑤, Zhi Bo Yao), hlava klanu Zhi, dosadil Zhao-gongova pravnuka jménem Chiao k moci v Jin, který se stal Jin Ai-gongem. Poté, co se chopil skutečné moci v království a byl velmi arogantní, v roce 454 př.nl. E. požadoval od tří dalších klanů, aby mu daly země, které zdědily při dělení zemí rebelů. Wei a Han vyhověli, ale klan Zhao to odmítl. Poté klan Zhi, který přinutil Weie a Hana, aby se k němu připojili, oblehl klan Zhao v Jinyang (nyní město Taiyuan v provincii Shanxi). Nepodařilo se mu však odstranit klan Zhao: Wei a Han mu nedůvěřovali kvůli jeho agresivitě a krutosti a uzavřeli se Zhao samostatnou dohodu. 8. května 453 př. Kr. E. spojené síly klanů Zhao, Wei a Han náhle zaútočily na klan Zhi a zcela jej zničily [4] . Země Zhi byly rovnoměrně rozděleny mezi tři vítězné klany. To byl skutečný kolaps kdysi mocného státu Jin.

Právně to bylo formalizováno přesně o půl století později, když v roce 403 př.n.l. E. tři klany se dohodly na rozdělení země na tři nezávislé státy, tento okamžik v historii se nazývá „ Tři rodiny rozdělily Jin “ (三家分晉). Ve stejném roce získali vládci tří království Han , Zhao a Wei tituly hou (侯) (hrabě) spolu s vládcem bývalé dynastie Jin, tři nové státy se začaly nazývat „tři džiny“ (三晉). Do roku 376 př.n.l. E. na malém území ještě existoval formální stát Jin, který byl poté rozdělen mezi „tři Jiny“. Všechna tři tato království hrála velkou roli v historii následujícího období Válčících států .

Domov státu Jin

Popsáno v kapitole 39 Historických poznámek Sima Qiana .

Název desky název Délka vlády Začátek vlády Konec vlády
Tang Shu-yu (唐叔虞) Ji Yu 姬虞 1042 před naším letopočtem E.
Jak se (晋侯燮) Ji Xie 姬燮
Wu-hou (晋武侯) Ji Ningzu 姬宁族
Cheng-hou (晋成侯) Ji Fu-ren 姬服人
Li-hou (晋厉侯) Ji Fu 859 před naším letopočtem E.
Ching-hou (晋靖侯) Ji Yijiu 姬宜臼 osmnáct 858 před naším letopočtem E. 841 před naším letopočtem E.
Si-hou (晋釐侯, 晋僖侯) Ji Si-tu 姬司徒 osmnáct 840 před naším letopočtem E. 823 před naším letopočtem E.
Xian-hou (晋献侯) ji ji 姬籍 jedenáct 822 před naším letopočtem E. 812 před naším letopočtem E.
Mu-hou (晋穆侯) Ji Fo-wang 姬费王 27 811 před naším letopočtem E. 785 před naším letopočtem E.
Shang-shu (晋殇叔) Ji Shang čtyři 784 před naším letopočtem E. 781 před naším letopočtem E.
Wen-hou (晉文侯) Ji Chou 姬仇 35 780 před naším letopočtem E. 746 před naším letopočtem E.
Zhao-hou (晋昭侯) Ji Bo 姬伯 06 745 před naším letopočtem E. 740 před naším letopočtem E.
Xiao-hou (晋孝侯) Ji Ping 16 739 před naším letopočtem E. 724 před naším letopočtem E.
Ao-hou (晋鄂侯) chi qi 姬卻 06 723 před naším letopočtem E. 718 před naším letopočtem E.
Ai-hou (晋哀侯) Ji Guang 姬光 09 717 před naším letopočtem E. 709 před naším letopočtem E.
Xiaozi-hou (晋小子侯) Ji Xiaozi 姬小子 04 708 před naším letopočtem E. 705 před naším letopočtem E.
Hou-ming (晉侯緡) Ji Ming 姬缗 27 704 před naším letopočtem E. 678 před naším letopočtem E.
Wu Gong (曲沃武公, 晋武公) Ji Cheng 39 715 před naším letopočtem E. 677 před naším letopočtem E.
Xiangong (晋献公) Ji Guizhu 姬诡诸 26 676 před naším letopočtem E. 651 před naším letopočtem E.
Hui-gong (晋惠公) Ji Yiwu čtrnáct 650 před naším letopočtem E. 637 před naším letopočtem E.
Huai Gong (晋懷公) Ji Yu 姬圉 0 637 před naším letopočtem E.
Wen Gong (晋文公) Ji Zhonger 09 636 před naším letopočtem E. 628 před naším letopočtem E.
Xiang-gong (晋襄公) ji huan 姬欢 07 627 před naším letopočtem E. 621 před naším letopočtem E.
Ling Gong (晋灵公) Ji Yigao 姬夷皋 čtrnáct 620 před naším letopočtem E. 607 před naším letopočtem E.
Cheng Gong (晋成公) Ji Heidian 07 606 před naším letopočtem E. 600 před naším letopočtem E.
Jing Gong (晋景公) Ji Ju 姬据 19 599 před naším letopočtem E. 581 před naším letopočtem E.
Li-gun (晉厲公) Ji Shouman 08 580 před naším letopočtem E. 573 před naším letopočtem E.
Dao Gong (晋悼公) Ji Zhou 姬周 patnáct 572 před naším letopočtem E. 558 před naším letopočtem E.
Ping Gong (晋平公) Ji Biao 姬彪 26 557 před naším letopočtem E. 532 před naším letopočtem E.
Zhao-gong (晋昭公) Ji Yi 姬夷 06 531 před naším letopočtem E. 526 před naším letopočtem E.
Qing Gong (晋顷公) Ji Quji čtrnáct 525 před naším letopočtem E. 512 před naším letopočtem E.
Ding Gong (晋定公) Ji Wu 姬午 37 511 před naším letopočtem E. 475 před naším letopočtem E.
Chu-gun (晋出公) Ji Zuo 姬凿 23 474 před naším letopočtem E. 452 před naším letopočtem E.
Ai-gun (晋哀公, 晉懿公, 晉敬公) ji jiao 姬骄 osmnáct 451 před naším letopočtem E. 434 před naším letopočtem E.
Yu-gun (晋幽公) Ji Liu 姬柳 osmnáct 433 před naším letopočtem E. 416 před naším letopočtem E.
Le-gun (晋烈公) Ji Zhi 姬止 27 415 před naším letopočtem E. 389 před naším letopočtem E.
Xiao Gong (晋孝公)或晋桓公 ji qi 姬颀 32 388 před naším letopočtem E. 357 před naším letopočtem E.
Jing Gong II (晋静公) Ji Jujiu 姬俱酒 osm 356 před naším letopočtem E. 349 před naším letopočtem E.

Literatura

Poznámky

  1. 秦晉 (qín-jìn) // Velký čínsko-ruský slovník ruského grafického systému: ve 4 svazcích  / Akademie věd SSSR , Ústav orientálních studií ; komp. pod rukou a ed. I. M. Oshanina . - M  .: Nauka , 1984. - T. III: Hieroglyfy č. 5165 - 10745. - S. 781. - 1104 s. - Stb. 2. - 16 000 výtisků.
  2. Viz slovníkové heslo [秦晋之好] qín jìn zhī hǎo ve zdroji:新华成语词典 :缩印本 (Xinhua chengyu qidian: soyinben)  (Chinese) (Chinese) . - 2. vyd. (2015). - Peking: Shanu Yingshuguan, 2019. - S. 623. - ISBN 978-7-100-12250-4 .
  3. > TEXT
  4. > TEXT